Všude dobře, doma nejlépe? V případě Jana Kollera to platí stoprocentně. S fotbalem prošel celý svět a teď si občas zahraje za Smetanovu Lhotu. Klub z vesničky na Písecku se plácá na dně I. B třídy, ale když dorazí hvězdná posila... „Taky už to není, co to bývalo,“ usměje se historicky nejlepší střelec české reprezentace. Jen žádné chmury, slavný obr prý může hrát až do padesáti.
Ve „Smetance“ se objeví párkrát do roka a v útoku byste ho hledali marně, posunul se o pár metrů níž do zálohy. A ještě jedno důležité datum: za klub s kohoutem ve znaku, odkud před lety vyrazil do světa, si zahraje 20. května.
Bude Smetanova Lhota zase vzhůru nohama?
„Asi ne, dávno nejsem taková atrakce jako kdysi. Mám pocit, že lidi už mě berou úplně normálně. Navíc toho 20. května to nebude o mně: brácha Petr oslaví padesátiny a náš bývalý trenér Jirka Pokorný čtyřicetiny.“
O něm jsme ve Sportu nedávno psali. Pohotovou masáží srdce zachránil život soupeři, ale skromně o sobě říká, že není žádný hrdina.
„Pro mě hrdina je. Jsi borec, Jirko!“
I kvůli němu se rád vracíte domů?
„Smetanka je pro mě srdeční záležitost. Poslední tým, kde hraju velký fotbal. Pravda, už jen třikrát čtyřikrát za sezonu.“
Co vás tam nejvíc baví? Parta? Pivo po zápase?
„V první řadě chci klukům pomoct, moc se jim nedaří a perou se o záchranu. Přiznám se vám, že už mě fotbal nebere tolik jako dřív, ale na zápasy se vždycky dokážu namotivovat. Mimochodem, o Velikonocích jsem v jeden den zvládl mač s naším áčkem i béčkem. Příště si to zopakuju, žádný problém.“
Platí, že fotbal je jen jeden, nebo se na nejvyšší úrovni a v „pralese“ liší?
„Ať kopete do míče kdekoliv, mělo by vás to hlavně bavit. Bez lásky k fotbalu nic nedokážete. Rozdíly jsou v mentální stránce: nahoře hrajete pro peníze a denně jste pod tlakem, jako v každém jiném zaměstnání. Dole si už můžete fotbal užívat.“
I se jménem Jan Koller? Nemají na vás fanoušci u klandru vyšší nároky?
„Možná ze začátku, ale uvědomte si, že je mi už čtyřiačtyřicet. Všechno je jinak než dřív.“
Ještě k těm lidem: slýcháte občas jedovaté poznámky?
„A víte, že ani ne? Od první do poslední minuty se snažím být pozitivní a krotit emoce. Jako při velikonočním derby v Mirovicích: bylo to vyhecované, ale zvládli jsme to a vyhráli.“
Přitom jste nedal ani jeden gól. To ten posun do zálohy?
„Jasně, už nejsem na hřišti od střílení gólů jako kdysi. Už mě nebavilo pořád chodit do soubojů s obránci. Teď hraju hlouběji a snažím se rozdávat míče, co nejvíc to jde. S pohybem je to taky jiné: jednou vyrazím dopředu, podruhé ne.“
Docházejí vám síly?
„To zase ne, pořád se udržuju. Chodím hrát malý fotbal, tenis, občas si jdu zatrénovat s céčkem Monaka… Hýbám se obden.“
Takže u fotbalu ještě pár let vydržíte?
„Nechávám tomu volný průběh, uvidím, jak se budu cítit. Ale ty tři čtyři zápasy za Smetanovu Lhotu bych mohl klidně zvládat třeba do padesáti.“
