Rok se s rokem sejde a Zbyněk Pospěch bude stejně jako loni znovu slavit postup do vyšší soutěže. Zatímco před rokem byl u toho, když si Karviná vybojovala první ligu, letos na jaře pomáhá diviznímu Valašskému Meziříčí k nyní už jistému postupu do MSFL. V dresu valašského týmu odehrál na jaře deset zápasů. A nastřílel v nich třináct gólů. A to je mimořádná bilance.
Zdá se, že máte pozoruhodnou střeleckou formu. Je to tak?
„Myslím, že těch gólů mohlo být i víc. Šancí bylo hodně. Ale jsem rád za těch třináct, proto mě do mužstva brali. Já vím, že někdo řekne, že to je čtvrtá liga, ale ty góly musíte i v té čtvrté lize nějak vstřelit.“
Do Valašského Meziříčí jste přišel v zimě. Jak vás jako hráče z vrcholového fotbalu mužstvo přijalo?
„Když jsem se na příchod do týmu chystal, věděl jsem, že tohle je moc důležitá věc. Musel jsem si dát pozor, aby si kluci nemysleli, že k nim nastupuje nějaký namistrovaný hráč, který vyhrál titul a na něco si bude hrát.“
Jako když Julius Lavický nastoupil do Vyšehradu…
„Jo, přesně tak. Samozřejmě tam takové přirovnání párkrát padlo. Ale já myslím, že jsme si sedli. I díky tomu, že ve Valmezu funguje parta perfektních a skromných lidí. Ani jsem nečekal, že to bude až takové.“
Jak třeba spoluhráči přijali to, že vás platí klub, zatímco oni si na živobytí vydělávají v zaměstnání a ne fotbalem?
„Myslím si, že kluci to tak nějak pochopili. Vědí, že fotbal mě živí, že je to moje práce. A že to mám proto v klubu postavené trochu jinak, než oni. Za celou dobu jsem se ani jednou nesetkal s tím, že by to někdo řešil.“
U obránců soupeře jste v divizních zápasech musel budit respekt. Cítil jste, že vám věnují víc pozornosti, než je obvyklé?
„Jak na to mám odpovědět, aby to neznělo namyšleně, protože to bych nechtěl… Ale ono to platí obecně, to se netýká jen mě. Je prostě jasné, že když se v divizi objeví útočník, který hrál první ligu, soupeř zvýší pozornost. Stávalo se mi, že se na mě pověsili tři čtyři hráči, zvlášť v šestnáctce. Protože jsem ještě takový ten typ urostlejšího útočníka. Mělo to tu výhodu, že víc prostoru pak měli mí spoluhráči.“
Jak jste se srovnal s tím, že jste z profesionálního fotbalu sestoupil do amatérských vod?
„Samozřejmě to pro mě byl trochu pád. To je jasné. Ale byl jsem rád, že jsem mohl klukům pomoct k postupu, že si tu radost mohli prožít. A uvidíme, co bude teď v létě. Třeba to bude zase naopak. Třeba se zase vrátím někam výš.“
Jak vysoko byste chtěl?
Jsem hráč, který má sebevědomí. A myslím si, že i na tu první ligu bych ještě měl. Zní vám to možná troufale, ale kdyby ta šance přišla, určitě bych se jí nebál.“
