Jan Podroužek
16. července 2015 • 16:00

Fotbalový rebel Šimák: O konfliktu s Frňkou i zapovězené první lize

TOP VIDEA
TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej TOP 5 gólů 16. kola: Škodův přesný lob i Fabiánův krásný volej
SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích SESTŘIH Premier League: Bournemouth – Liverpool 4:3. Senzační obrat domácích
VŠECHNA VIDEA ZDE

Narodil se tam, odsud vyletěl do profi fotbalu. Před rokem ale švihal z Tábora kvapem, v nesouladu s milovaným klubem. Pak angažmá na Střížkově, který mu dluží na platu. Těžký rok zavírá Jan Šimák podpisem v druholigových Českých Budějovicích. Ve 36 letech s nimi chce znovu okusit elitní soutěž. „Ještě mě láká první liga,” doufá před svým desátým profesionálním působištěm záložník s titulem promrhaného talentu.



Příprava Dynamo–Bohemians 1905. Jan Šimák sedí pod břízkou hned u uhříněveského hřiště. Nemůže hrát. Zánět v dásni musí doléčit, pak se zase vrátí k tréninku. S českobudějovickým týmem ho čeká velmi nepředvídatelný ročník.

Co vůbec vaše nefotbalové zranění?
„Teď mám druhý den, kdy je to dobré. Dohodli jsme se s trenérem (Františkem Ciprem), že do zápasu s Bohemians nepůjdu, protože jak mě to chytne, je to bolest. Jak se zvedá tep, pulzuje mi pusa, je to hodně nepříjemné.“

Příčina?
„Nevím, asi jsem se špatně staral o zuby.“ (smích)

Byl jste s tím u zubaře?
„Jo, došel jsem si. Paní doktorka mi to pročistila, byl to zánět váčku v dásni. Ještě v úterý mi z toho šel trochu hnis, teď už to mám zacelené. Dnes začínám znovu trénovat, měl jsem tři dny pauzu.“

Jinak zdraví drží? V pátek jste prošel lékařskou prohlídkou, co ta ukázala?
„Všechno v pořádku. Kondičně menší manko mám, ale trénoval jsem předtím deset dní, takže by to mělo jít rychle. Do ligy je ještě čas. Ještě potrénuju a bude to v pořádku.“

Jak vás uspokojuje nové angažmá v Dynamu?
„Jsem spokojený, dá se říct, že jsem se posunul nahoru, protože jsem minulou sezonu odehrál ve třetí lize v Bohemians (Střížkov). Postoupili jsme, druhou ligu tam ale nevzali, jak se ví, teď jsem blíž k domovu a navíc Budějovice mají ambici se vrátit do ligy. Proto jsem rád, že to vyšlo a že tu jsem.“

Jaké jste měl léto, když jste vlastně postoupil se střížkovským klubem do druhé ligy, ale tu vedení nevzalo?
„Měl jsem individuální plán, který jsem dodržoval, bylo veškeré běhání. Do toho jsme se dozvěděli, že padá ta druhá liga, tak jsme začali s klukama řešit angažmá. Mně se to povedlo během čtrnácti dnů, já to tak hrozné neměl. Ale jsem ve spojení s ostatními, kteří začali přípravu před dvěma dny, nebo někteří ještě vůbec. Nemají kluby, nic.“

Znamenalo pro vás „ne“ druhé lize hned konec na Střížkově?
„Zaprvé na nás byly obrovské tlaky, abychom první místo udrželi. Už od poloviny soutěže. Pak se najednou začaly řešit finance, že na druhou ligu nebude klub zabezpečený, pak že ani na třetí… To už jsem měl velké obavy, ale každý tomu tak nějak pořád nechtěl věřit, ani já ne. Já se na postup těšil, měl jsem od vedení jasné slovo, že mě chtějí, ale jak se začaly řešit finance, řekl jsem si, že beru něco jiného. Ozvaly se Budějky a klaplo to díky bohu dobře.“

Nemusel jste slevit ze svých nároků? Na Střížkově jste prý měl velmi dobré podmínky.
„Takhle, já byl jednu chvíli přesvědčený, že budu pokračovat v klubu a že je spíš navýšíme. (úsměv) Měli jsme namířeno do druhé ligy, a tam se logicky platí víc než ve třetí. Podmínky jsem měl ale dobré, to je pravda, byl jsem spokojený. Jenže začaly ty problémy, není příjemné, když člověk nebere tak, jak má. Máme ale slovo, že nám to klub doplatí.“

Takže až tak daleko to došlo?
„Nebylo to po téhle stránce ideální, ale ještě to nechci moc komentovat, protože je brzy a dělalo by to zlou krev. To nechci.“

Víte, že samo Dynamo také není v ideální finanční kondici?
„To nevím, na to jsem se neptal. Ale věřím, že bude smlouvu nějak plnit. Na Střížkově jsem si užil své, horší už to nebude.“

Když tak beru váš životopis za poslední roky, je to německá Jena, Táborsko, Střížkov, teď Dynamo… První liga vám už tři roky uniká.
„Já myslím, že do určité míry už je mi zapovězená. Za chvíli budu mít 37 let, věk nezastavíš. Neříkám, že už ji nikdy nebudu hrát, třeba postoupíme s Dynamem. A když by mělo o mě zájem dál, rád bych se do ní ještě podíval. Ale už jsem to měl blízko s Táborskem, se kterým jsme hráli o postup, nakonec nás právě v rozhodujícím posledním zápase Dynamo vysoko porazilo.“

Upřímně, troufl byste si případně ještě na první ligu?
„No, bylo by to hodně náročné. Vrátit se do ní po tolika letech je dost těžké, ale zatím je brzy to soudit. Přípravná utkání proti prvoligovým týmům se dají zvládnout, ale ostrý zápas to zdaleka není.“

Když se vrátíme k Táborsku, o konci v něm jste toho zatím moc nenamluvil…
„To je uzavřená kapitola, teď mě zajímá jenom Dynamo. Nechci se o tom bavit.“

Překvapuje mě váš přestup do Budějovic, protože úplně blízká spolupráce mezi nimi a Táborskem v současnosti nefunguje, byť jde o dva kluby ze stejného regionu…
„Já tohle moc nevnímám, to je spíš pro manažery. Ale mně přijde dobrá, když mě Táborsko do Dynama uvolnilo, ne?“

Možnost pokračovat v Táborsku pro vás nepadala do úvahy? Vždyť jste jeho odchovanec, tamní rodák.
„Ne, Táborsko o mě nestálo a já bych byl hloupý, kdybych odmítal nabídky jako od Dynama. Stoprocentně je tu lepší zázemí, všechno možné kolem fotbalu, je to někde jinde než v Táborsku.“

Jan Šimák v dresu druholigového TáborskaJan Šimák v dresu druholigového Táborska

Nebyl spíš problém v osobě trenéra Petra Frňky, pod nímž jste právě odcházel?
„Já jsem dokonce slyšel, že by to bylo celkem v pohodě, že bych se mu hodil. Nevím, jestli na lavičku nebo kam, ale vypadl mu důležitý hráč a moje služby se mu asi najednou mohly hodit.“

Ale vy jste už na to neslyšel…
„Ne, řekli jsme si to s vedením minulý rok v srpnu jasně. A že bych se vrátil? Že o tom Frňka přemýšlel? Já nemám na nějaké přemýšlení čas. Když jsem viděl zájem Dynama, byl jsem rozhodnutý. Bral jsem to prostě tak, že o mě Táborsko nestálo, tak nevím, proč já bych měl řešit jejich problém, že jim teď vypadl nějaký hráč."

Mluvilo se o tom, že váš konec v klubu byl celkem dramatický, zejména právě váš vztah s trenérem Frňkou. Je to pravda?
„Nějak jsme si nesedli. Něco jsme si spolu řekli, bylo to v pohodě, ty názory a náhledy se ale hodně změnily po posledním zápase proti Dynamu v sezoně 2013/2014 (Táborsko prohrálo v přímé bitvě o postup do první ligy doma 0:6). Vyhrotilo se to tak, že sám klub byl rád, že odejdu, já byl rád, že nemusím pokračovat. Oboustranně jsme si vyhověli.“ (úsměv)

To jste řekl elegantně…
„Začalo to tím, že jsme přišli do přípravy na novou sezonu a vyfasovali jsme pokutu 470 tisíc do kabiny. Za ten poslední zápas. To jsem vůbec nepochopil. Jasně, byl to strašný zážitek, nikdy na to nezapomenu, mleli nás jak v hokeji při power play. Ale stejně jsem to nesl s velkou nevolí, protože jsme celou sezonu jinak hráli hezký fotbal, hráli jsme o postup a kvůli jednomu zápasu poslouchat řeči, jako že jsme něco prodali… Pan Smrž (Jiří, většinový akcionář klubu) nám výrazně sáhl na peníze, do toho jsme dřeli při přípravě a myslet na to… Hodně se mi to nelíbilo. Tak jsme si něco řekli a byli vzájemně spokojení, že to skončilo. Bohužel to znamenalo, že jsem odešel do třetí ligy, na druhou stranu to ale byl fantastický rok. Třeba proto, že jsme vyhráli čtrnáct zápasů po sobě, to je skvělé na jakékoliv úrovni.“

Jiné nabídky než Dynamo jste neřešil?
„Ozval se ještě jeden klub z druhé ligy a tři ze třetí. Ale Budějovice pro mě v danou chvíli byly top.“

Taky je to do Tábora sotva hodina cesty, vám se rozrostla rodina…
„Je to tak, mám dva kluky a dceru. Sám jsem říkal, že Dynamo je priorita i proto, že budu moct být bud doma s rodinou. I proto jsem neměl důvod přemýšlet nad ostatními nabídkami.“