Před pětadvaceti lety dovedl jako kapitán „klokany“ k historicky prvnímu ligovému triumfu, doposud jedinému. V neděli podvečer se Přemysl Bičovský ocitl s někdejšími spoluhráči na místě činu, ve vršovickém „dolíčku“.
Před druholigovým šlágrem s Jihlavou, který doprovázela klubová vzpomínková akce Cesta za titulem, sklidil se svou „zlatou partou“ ovace vyprodaného stadionu.
„Bohemce bych moc přál, aby mohla slavit další mistrovský titul,“ řekl Bičovský.
Co říkáte akci Cesta za titulem?
„Důležité je, že jsme se s klukama sešli, vedení Bohemky patří velké díky, udělalo určitě záslužnou věc.“
O kolik kil a operací jste všichni „bohatší“?
(směje se)„No, kil bude určitě dost, ale operací, myslím, moc ne.“
Jste s bývalými spoluhráči v kontaktu, nebo jste se s nimi viděl po delší době?
„Sem tam se potkáváme na fotbalech, u něj zůstala většina z nás.“
Je někdo, se kým jste se potkal vůbec poprvé od doby, co jste skončili v Bohemce?
„Asi ne. Po docela dlouhé době možná s Milanem Čermákem. S ním jsem se viděl naposledy, když jsem hrál v Rakousku.“
Jak by podle vás dopadlo srovnání vašeho týmu s těmi současnými v lize?
„Když se na ten fotbal dívám, neřekl bych, že ten současný je rychlejší. Všechno je možná důraznější, na hru je míň prostoru, je to svázané bloky a tak. Ale že by teď hráči běhali víc, to asi ne.“
Ve vaší éře se víc uplatňovala technika. Bylo se na hřišti víc na co dívat?
„Stoprocentně, bylo víc technického fotbalu, víc pohledných akcí. Teď je hodně atletiky, hodně soubojů.“
Myslíte si, že by se zlatá éra „klokanů“ z 80. let mohla v dohledné době vrátit?
„Tak samozřejmě bych to Bohemce moc přál, i když na jaře už to asi nestihne. (usměje se) Není to ale jen otázka kvality hráčského kádru, je to především otázka financí. A tak podrobně zase situaci Bohemky neznám, abych věděl, jestli je na tom dobře finančně.“
„Když porovnáte atmosféru v hledišti v 80. letech s tou současnou v „dolíčku“, co vám vyjde?
„Myslím, že diváci zůstali stejní. Tenkrát bylo normální, že chodilo hodně fanoušků. To, co se děje dnes na Bohemce, je už jenom výjimka. Tak vynikajících fanoušků, jací jsou tady v „dolíčku“, v jiných oddílech už moc není. Návštěvy byly tenkrát celkově vyšší možná i tím, že existovala místa k stání. Většinou to bývá tak, že na stání se fandí líp než na místech k sezení. Ano, jsou výjimky, třeba v Anglii. Jenže to je už zase něco jiného.“
