Narodil se v Česku, vyrůstal ve Slavii, ale díky rodičům má i chorvatský a bosenský pas. Příběh Stefana Simiče teď poutá pozornost ještě z jiného důvodu. Osmnáctiletý obránce v létě přestoupil z Janova do AC Milán a v jeho juniorce teď sní svůj sen. „Čeká mě přelomový rok,“ tuší jeden z největších talentů.
Podzimní sezona pro něj skončila, přesto se nezastaví. Třeba včera vyrazil Stefan Simič se spoluhráči do nemocnice, aby potěšil nemocné děti. A to je mu teprve osmnáct let a hraje za juniorku. Jenže slavnou. Juniorku AC Milán. „Tohle jsem v Česku nezažil,“ směje se.
Připadal jste si jako hvězda?
„Ty děti nás vůbec neznaly, ale viděly znak AC Milán, a protože Itálie fotbalem žije, kdokoli z AC Milán je považovaný za hvězdu. My přitom ještě nic nedokázali, kariéru máme před sebou.“
Ještě loni jste patřil Slavii a teď jste v AC Milán. Netočí se vám z toho hlava?
„Trochu jsem si říkal, že je to všechno takové rychlé, ale zase právě o tomhle jsem snil – dostat se do velkého týmu. Když se o mě v létě začal Milán zajímat, vůbec jsem neváhal.“
| Stefan Simič |
| Narozen: 20. 1. 1995 (18 let) |
| Post: stoper nebo pravý obránce juniorky AC Milán |
| Kariéra: Slavia Praha (do 2012), FC Janov (2012–2013), AC Milán (2013) |
| Bilance na podzim: 5 zápasů v UEFA Youth League, 6 zápasů v Primaveře |
| Reprezentace do 19 let: 14 zápasů/0 gólů |
| Zajímavost: narodil se v Česku rodičům, kteří sem utekli před válkou v bývalé Jugoslávii, reprezentovat by mohl i Chorvatsko nebo Bosnu, v české lize se nikdy neobjevil, přesto za něj loni italský Janov zaplatil Slavii zhruba 12 milionů korun |
Ale i kouč reprezentační devatenáctky Miroslav Koubek se bál, aby těch změn nebylo moc.
„O přestupu do AC věděl jako první. Říkal mi, že z toho má obavy, že jsou to všechno hodně velké kroky, ale na druhou stranu mi popřál hodně štěstí. Já se bál jen toho, že jsem si před podpisem smlouvy poranil koleno, ale nakonec to dopadlo dobře. Věřím, že se mi to rozhodnutí vyplatí.“
Co pro vás byl na podzim největší zážitek?
„Dorostenecká Liga mistrů. Hráli jsme v Barceloně, remizovali jsme 1:1, a pak jsme se šli večer dívat na naše áčko na Nou Camp na jeho zápas. Navíc se nám dařilo a postoupili jsme ze skupiny.“
Potkáváte se s hvězdami, jako je Mario Balotelli?
„Potkávám se s nimi často, trénujeme vedle nich v tréninkovém centru. Je to příjemné. Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, co od něj čekat, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený.“
Není to tak výstřední člověk, jak působí na veřejnosti?
„Ne, vůbec. Je to fajn chlap. Když hráli Italové proti Česku a on dal gól, přišel pak za mnou a ptal se mě, jak se mám a jestli jsem sledoval zápas. Je úplně normální. Není takový, jak se o něm říká.“
Žadoní kamarádi v Česku často o podpisy?
„Lidi mi píší, kamarádi se ptají, jestli bych jim mohl něco sehnat. Ale je těžké všem vyhovět. Mám svůj život, nemůžu pořád lítat sem a tam. Ale když to jde, rád vyhovím.“
| Očima Miroslava Koubka, trenéra reprezentace do 19 let |
| „Viděl jsem ho vlastně jen ve třech zápasech, protože AC Milán dělá věčné problémy, nechce nám ho uvolňovat. V Belgii hrál stopera velmi dobře, vyhráli jsme 2:1. V kvalifikaci s Kyprem jsme ho použili na pravém beku, což určitě není jeho optimální pozice, ale popasoval se s tím. Pak si to zopakoval i druhý zápas s Gibraltarem. Je to velký talent, nadstandardní, ale zcela určitě ne ještě hotový hráč.“ |
Jste v kontaktu i s koučem áčka Massimilianem Allegrim?
„Když jsem přišel do AC, přivítal mě a popřál mi hodně štěstí. Protože trénujeme vedle sebe, chodí nás sledovat, všechny naše zápasy jsou navíc v televizi. Jsme v hledáčku, teď je to jen na nás. Tvrdě pracuju, jdu si za svým snem a věřím, že to můžu dokázat.“
Jaký je ten sen?
„Chci se v AC Milán udržet a ideálně tady vydržet až do konce kariéry. Je to tým s nejvíce trofejemi, s naprosto špičkovým zázemím, přitom je to tady jako jedna velká rodina.“
Jak daleko máte do áčka?
„V Primaveře jsem teď poslední rok, tak věřím, že jsem od áčka už jen půl roku. V létě se uvidí, jestli přejdu jinam, nebo půjdu do áčka. Přál bych si to druhé. Čeká mě přelomový rok.“
Tím spíš, že máte před sebou ve stejnou dobu i maturitu.
„Ale strach z ní nemám. Vždycky jsem psal písemky rád. Bude to pro mě takový adrenalin, vím, že když se na to dobře připravím, tak uspěju. Dělám všechno pro to, abych to zvládl.“
A ještě musíte stíhat reprezentaci. Jak to všechno zvládáte?
„Mám teď docela honičku, uzavírá se pololetí a mNě toho ještě dost chybí. Ještě před dvěma lety jsem říkal, že je pro mě škola na prvním místě, ale teď má fotbal trochu přednost. Chci se prosadit.“
I jednou do nově se rodící české reprezentace Pavla Vrby?
„Věřím, že se mi to povede, když nenastanou komplikace, nebojím se toho. Ale do áčka je ještě hodně dlouhá cesta. Hlavně jsem rád, že můžu reprezentovat Česko.“
Pořád platí, že ho chcete reprezentovat i do budoucna?
„Ano, jasně.“
Jako malý jste ale snil o chorvatské reprezentaci.
„Pořád mě tam mé kořeny táhnou. V Česku jsem vyrůstal, mám tam kamarády, ale kvůli rodině mě to táhne do Chorvatska. Je to moje láska, ale za to, jaký jsem, vděčím Česku. Proto mám jasno.“
Díky mamince ale můžete reprezentovat i Bosnu. Přemlouvají vás v obou zemích?
„Lákají, ale říkal jsem jim, že jsem v české devatenáctce kapitán, tak nevidím důvod, proč bych kvůli tomu měl měnit reprezentaci. Říkají mi, že ta nabídka stále platí, ale oni vědí, že reprezentuju Česko a jsou s tím smíření. Jsem v Česku moc spokojený.“
Paradoxně ale Bosna i Chorvatsko postoupily na mistrovství světa, zatímco Česko ne.
„To ale neznamená, že kvůli tomu budu měnit reprezentaci. Přál jsem všem, aby tam postoupili, bohužel Česku se to nepovedlo. Budu teď Chorvatsku i Bosně držet palce, pochází odtamtud moje rodina. V lásce mám všechny tři země, ale kdyby tam bylo Česko, budu fandit jemu.“
