PLZEŇ-SCHALKE, ČTVRTEK 19:00 | Nechybělo mnoho a Tomáš Řepka se dnes mohl chystat na souboj s Raúlem, největší hvězdou Schalke. Jenže osmatřicetiletý stoper nakonec místo Plzně přestoupil do Českých Budějovic, takže o možnost sladké pomsty přišel.
„Je to už spousta let,“ prohodí Tomáš Řepka, když má zavzpomínat, jak se před šestnácti lety potkal na hřišti s Raúlem. Paměť mu však slouží dobře, přišel totiž kvůli tomu o stříbro z mistrovství Evropy 1996.
Jak na to vzpomínáte?
„Samozřejmě to už v té době byl velmi kvalitní, velmi nepříjemný útočník. Měl čich na góly, věděl, kam se postavit. Určitě velkej nechuťák.“
Dá se říct, že vás Raúl připravil o největší úspěch kariéry?
„To si nemyslím, o to jsem se připravil já sám svou hloupostí. Už je to strašně let, skoro jsem na to zapomněl. Byl to zákrok na půlce a úplně zbytečný. Nesmyslný faul, který vůbec nic neřešil. Byl jsem moc vyhecovaný a chtěl jsem ten zápas zlomit. Bylo to 0:0, potřebovali jsme dát gól, ale nakonec jsme prohráli 1:2.“
Raúl byl už tehdy velká hvězda. Bral jste souboj s ním prestižně, chtěl jste se na něj vytáhnout?
„Ne, těch hvězd tam bylo víc. Morientes, De la Peňa... Už byli vyhraní, nastupovali za velké mančafty. Ale bral jsem je jako každého jiného soupeře, kterého jsem chtěl porazit. Už to nevrátím, radši jsem na to zapomněl.“
Během kariéry jste nastoupil proti spoustě kvalitních útočníků. Jak vysoko byste zařadil Raúla?
„Všichni tihle super útočníci mi samozřejmě utkvěli v paměti. Raúl je teď ještě kvalitnější, než býval tehdy, kdy mu nebylo ani dvacet. Určitě byl jeden z těch opravdu nechutných. Pro beka jsou nejhorší hráči, kteří vědí, kam se postavit a vždycky je to trefí.“
Je tedy nepříjemný především svým výběrem místa v pokutovém území?
„Určitě. Ale tenhle kluk má všechno – techniku, přehled ve hře... Ale výběr místa ho zdobí nejvíc.“
„To nevím. (směje se) Určitě bych se na to musel připravit pořádně – a nejen já, ale celý mančaft. Věřím, že to Plzeň zvládne a přes Schalke postoupí.“
Těšil byste se na to jako na možnost odplaty?
„Určitě jo. On si mě už asi pamatovat nebude, ale já si ho pamatuju dobře. (směje se) Nebral bych to jako odplatu, ale rád bych ho zase po letech na hřišti potkal.“
Co byste stoperům Plzně poradil, jak na Raúla hrát?
„Samozřejmě důrazně, hrát mu do těla, to on nikdy neměl rád. A nakonec to nemá rád žádný útočník z jižních zemí. Není to žádný chasník, váží sedmdesát kilo, takže souboje nevyhledává. Je třeba ho pořád hlídat, nevypustit ho ani na pár okamžiků, protože se to opravdu nevyplatí. I když vypadá, že se do hry moc nezapojuje, má úseky, kdy není moc vidět. To právě beka svádí k tomu, aby trošku polevil v koncentraci.“
Myslíte, že Václav Procházka a Marián Čišovský Raúla uhlídají?
„Věřím, že jo, uhlídat se dá každý. Věřím, že to Plzeň zvládne a že to dopadne dobře.“
| Jak kvůli Raúlovi přišel Řepka o stříbro |
Měl být tajnou zbraní. Jenže Tomáš Řepka se v březnu 1996 obrátil proti tomu, kdo se s ní vytasil. Tehdy před šestnácti lety se české reprezentaci do 21 let postavili ve čtvrtfi nále mistrovství Evropy stejně staří Španělé. Závěrečného turnaje se ještě účastnily jen čtyři týmy a kvalifikace na něj zároveň značila postup na olympiádu v Atlantě.
V prvním zápase ve Španělsku zvítězili domácí 2:1, v odvetě na Strahově tedy Čechům stačila k postupu výhra 1:0. Ve 47. minutě však přemotivovaný Řepka zbytečně skosil na půlicí čáře Raúla, viděl druhou žlutou kartu a musel ven. Oslabený tým šel i přesto díky gólu Roberta Vágnera do vedení, ale neudržel je a nakonec padli podruhé 1:2. Oba góly dal pochopitelně Raúl, kdo jiný. „Tomáše jsem tehdy za to, co nám provedl, proklel,“ přiznal s odstupem času Kopecký. Řepka však za svůj hřích tvrdě pykal. Za vyloučení mu UEFA vystavila stop na dvě soutěžní utkání, a tak ho nakonec kouč Dušan Uhrin do Anglie nevzal. Mohl by ho postavit až v posledním zápase základní skupiny, což považoval za zbytečný luxus. Raději nominoval například slávistu Pavla Novotného, který přitom neměl na kontě jediný reprezentační start. Řepka Uhrinovo rozhodnutí nesl těžce. Tím spíš, že podceňovaná parta kolem Pavla Nedvěda nakonec v Anglii došla až do finále, kde získala po prohře 1:2 s Němci v prodloužení stříbrné medaile. Krutou ironií zároveň bylo, že Řepka oblékl dres jedenadvacítky jen v oněch dvou barážových duelech se Španěly. Nikdy předtím ani potom už za tento juniorský výběr nenastoupil. |
