PŘÍMO ZE ŠIROKI BRIJEGU | Veškerá cvičení na předzápasovém tréninku prováděl s maximálním nasazením a první v pořadí. Zcela suverénně poslal míč do sítě při penaltovém nácviku. A ještě si po odchodu ostatních přidával. Přesto věděl, že do dnešní odvety 2. předkola Evropské ligy za Mladou Boleslav proti Širokému Brijegu nenastoupí. David Jarolím, syn trenéra Karla, odjel na Balkán už ne jako hráč, ale v roli člena managementu klubu - zatím bez specifikovaných pravomocí.
Před sezonou bývalý český reprezentant a dlouholetý hráč německé bundesligy David Jarolím pro narůstající zdravotní zátěž ukončil aktivní činnost. V Širokém Brijegu však vyběhl spolu ostatními hráči na předzápasový trénink a nijak se nešetřil. Návrat na hřiště se však nekoná. Alespoň na hercegovinské půdě ne.
Celý předzápasový trénink jste zvládl. Skutečně jste nepřemýšlel o tom, že byste nastoupil?
„Po dvou měsících jsem poprvé zase trénoval s balonem a chuť v sobě mám pořád. Jsem přece fotbalista, je to celý můj život. Jak vidíte balon, brány… Je to super. Registraci nejspíš ještě mám pořád platnou, ale pochybuju, že by byl pro mě připravený dres. Ale odpovím vám přímo, nepřemýšlel jsem o tom, že bych nastoupil.“
Tak proč jste se tak trápil?
„Já to tak neberu. Už jsme se dohodli, že si půjdu občas zatrénovat s mužstvem i v Boleslavi. Ne každý den, ale půjdu. Když jsem sem přijel, tak mě to znovu táhlo na hřiště a jsem moc rád, že jsem se mohl proběhnout a pohrát si s balonem.“
Nebyla to akce na zastrašení soupeře, kteří si řekli pozor: kapitán Hamburku nastoupí?
(smích) „To asi ne. Moc domácích pozorovatelů, kteří by sledovali, co dělám, jsem v ochozech neviděl.“
Stačí jeden!
„To je fakt. Ale to ne, tohle nebyl můj úmysl.“
V jaké jste tedy přijel funkci?
„Postupně se zabudovat do managementu, jednat o nových hráčích, vyhledávat je. Ale určitě bych si netroufl momentálně hned nastoupit třeba do funkce sportovního ředitele. Takže něco mezi skautingem a pomocí vedení, nakouknout do všeho z jiného pohledu. Pomalu.“
Jak vás kluci brali? Na jaře spoluhráč, teď jejich šéf! A vlastně i trenér? („Říkal, že mu půl roku buzerování ode mě stačilo, tak teď to otočíme a vrátí mi to,“ vstoupil do rozhovoru trenér Karel Jarolím)
(smích) „Byl jsem s nimi teprve dva tři dny. Určitě jsem si nepřipadal jako nějaký šéf a vykat mi nezačali. Já se pořád cítím především jako fotbalista. Kdybych si najednou měl na něco hrát, to ne. Znají mě, ti noví mě poznají, a i oni pochopí, jak to se mnou je. Nikdy jsem si na šéfa nehrál, ať jsem byl kapitán tady nebo v Hamburku.“
Nebude vám líto, že budete sedět na tribuně?
„Třeba budu na lavičce a budu se dívat z ní. Určitě mi to bude líto. Kdybych byl zdravý, tak hraju dál. Když jsem po dlouhé době přišel na trénink, tak jsem měl ohromnou chuť. To je jasné. Jsem přece fotbalista. Dělám to odmalička a znovu si můžu zahrát na dvě, i když jenom na tréninku. To člověka hrozně potěší.“
