Kyslík se odstěhoval. Ne jako hliník do Humpolce, ale ze sparťanské zálohy. Sloupy letenské sestavy se drolí a padá s nimi i hra českého mistra. Jak v minulé sezoně setřásli mimořádně produktivní Josef Hušbauer a Bořek Dočkal téměř každého soupeře, teď vadnou. Na těchto postech je třeba zasadit čerstvou sílu. Ve Zwolle se zrovna nabídl třeba Kamil Vacek.
Jejich úder byl většinou k. o. pro soupeře. Z Hušbauera se stal Frank Lampard Sparty, skvělý střelec ze zálohy. Dočkal si zase pravidelně čárkoval myriády asistencí. Ze vzpomínek to ale dál Spartě nepůjde. Tihle dva jsou teď z formy.
„Ve středové řadě týmu působí typově podobní fotbalisté, to je problém,“ míní expert Vlastimil Palička. „Chybí tam dynamický, rychlostní prvek, kterým by rozběhali a rozevřeli obranu soupeře. Třeba to, co předváděl ve Zwolle ve druhém poločase Lukoki,“ dává příklad.
Provzdušnit sestavu
Bez Vackovy pomoci by možná Letenští vezli z Nizozemska útlou prohru 0:1. A ta by se těžce doháněla. Může jít o signál Lavičkovi, aby dal prostor dalším. Aby provzdušnil sestavu, která změnu potřebuje.
„Je to základ trenérské práce. Nebavíme se teď konkrétně o Spartě, ale obecně není dobře, když máte v kádru hráče, kteří cítí jistotu, že budou hrát v dalším zápase i po sérii špatných výkonů a hráče, kteří vědí, že téměř nemají šanci. V ten moment se může rozpůlit kabina,“ upozorňuje Palička.
V minulém ročníku měl Hušbauer s Dočkalem podíl na drtivé většině gólů mistrovského výběru. Jen jednoduše, první nasázel ve všech soutěžích dvacet gólů, druhý na 24 přihrál.
Takový přínos se teď oběma fotbalistům vypařil z kopaček, průměrně klesl téměř na nulu. Přitom okysličit na jiných postech se Lavička nebál. Ve středu obrany Ondřeje Švejdíka nahradil Jakubem Brabcem. A tah mu vyšel, i když mladý stoper se zamotal k penaltě i k inkasovanému gólu. Prokázal, že tenhle způsob hry, aktivní defenzivu, Sparta potřebuje.
Možná přišel čas, aby se probrala i záloha.
