Je to tak - Sparta v této sezoně střídá dvě tváře. Jednou působí jako dokonale fungující stroj, podruhé připomíná partu z okresního přeboru. Proti Lausanne to navíc stihla během jediného zápasu. Portál iSport.cz našel pět důvodů letenského selhání v klíčovém duelu o postup ze skupiny Evropské ligy. Ničím jiným totiž remíza 3:3 s druholigovým švýcarským celkem není.
1. BLACK-OUT V DRUHÉ PŮLI
Snad sparťany ukolébalo dvoubrankové vedení, možná prostě považovali chaoticky (ne)bránícího soupeře už za odepsaného. Každopádně do druhé půle borci v rudých dresech vyběhli jako parta z pralesní ligy, která se jde na hřiště – s odpuštěním – vyprdět. „Od začátku druhé půle si Sparta říkala o malér, dalo se čekat, že přijde trest za lajdáckost,“ všiml si její někdejší trenér Zdeněk Ščasný.
2. ACH, TY STANDARDKY
Už je to obehraná písnička – Sparta je při obranných standardních situacích, zejména pak rozích, nezvykle zranitelná. Proti Lausanne tak inkasovala dvakrát, její mix zónové a osobní obrany zkrátka nefunguje. „Při prvním gólu neuhlídal svého hráče Bony, nebylo to poprvé,“ mračil se sparťanský šéf Jozef Chovanec. Co takhle to tedy konečně změnit?
3. ZAHOZENÉ ŠANCE
Na kdyby se fotbal nehraje, jenže pokud by Sparta využila jen jednu z mnoha svých dalších šancí, Lausanne by se už nezvedlo. Stačila úplně ta poslední, kdy se v nastaveném čase řítil na branku Libor Sionko. Jenže místo přihrávky nabíhajícím spoluhráčům volil kličku, po níž jen stačil trefit z kroku brankáře...
4. SPÍCÍ LAVIČKA
Ztratit jasně vyhraný zápas, to je vždy špatná vizitka pro tým – a hlavně pro jeho trenéry. Ti sparťanští se tedy ve studeném čtvrtečním večeru rozhodně nepředvedli. Žalostnému výkonu svých svěřenci v druhé půli jen nečinně přihlíželi, z jejich strany nepřišel žádný impuls v podobě střídání nebo aspoň přeskupení řad. „Lavička s tím bohužel nechtěla udělat nic včas, ještě když to bylo ještě 3:1. To bylo trestuhodné,“ usoudil i Ščasný.
5. OBRANA V NEDBALKÁCH
Ano, Silvio si při vyrovnávacím gólu pomohl trochu i rukou. Jenže především vyhrál osobní souboj ve chvíli, kdy čelil přesile tří sparťanů, kteří při tom vypadali jako cukrové panenky. A vše začalo beztak střelou do břevna, což byl hřích domácí obrany bez debat. Tak, tak, kdysi pýcha letenského klubu začíná být jeho achilovou patou. Svědčí o tom osm inkasovaných gólů ve třech dosavadních zápasech Evropské ligy.
