Až v pátém zápase zažil za Slovan první vítězství (3:1). Poprvé v životě jako kapitán mužstva. „Kapitánem jsem byl v chlapech asi opravdu poprvé,“ přiznal 34letý útočník Jiří Štajner. Kapitánská páska na něj „zbyla“ logicky. V Edenu nastoupil se spoluhráči v průměru o deset let mladšími.

Co se pro vás jako kapitána na hřišti změnilo?
„Kdyby mně nepřekážela páska, tak se ani nic nezměnilo. Bylo to jedno, jestli jsem kapitán nebo ne, nebylo to pro mě rozhodující. Bylo to v klidu. S rozhodčím se bavím, i když kapitán nejsem. Pro mě se opravdu vůbec nic nezměnilo.“

Páska vám překážela?
„Opravdu dost.“

Jak to?
„Padala mi, nejsem na ni zvyklej, takže to bylo takový divný. Pořád jsem si ji musel rovnat.“

Budete muset jako starý mazák platit za kapitánskou pásku zápisné?
„Nějaký sazby tam jsou, ale já si myslím, že tohle už mám za sebou. Tohle jsme řešili už v přípravě, když jsme hráli přáteláky. Skoro na každý byl kapitánem někdo jiný, třeba Fleišman nebo Láďa Martan, já taky. Takže je to vybrané už z minula, teď snad nic dávat nebudu, ale nevadilo by mi to.“

Nasadíte ji i v příštím zápase?
„To ne, ať si ji klidně vezmou jiní, já na tom zase tak nelpím.“ (usměje se)

V Edenu jste nastoupil se spoluhráči, z nichž téměř každý je o osm a více let mladší. Necítil jste se na hřišti, v uvozovkách, jako starý dědek?
„Před zápasem jsem jim říkal, že jim věkový průměr kazím. Určitě to byl, nechci říkat divný pocit, ale bylo to zajímavý. Všichni o deset dvanáct let mladší... Neměli jsme na hřišti nikoho mezi.“

Věkový průměr jste sice kazil, ale na hřišti jste zařídil první výhru Slovanu.
„Neřekl bych, že jsem ji zařídil. Dal jsem sice druhý gól, ale myslím, že to odjezdili hlavně kluci vzadu a v záloze, což bylo dost důležitý. S Kerym (Andrejem Keričem) jsme ani moc nebránili, nebo spíše jsme se snažili zúročit jejich práci a proti Slavii se nám to povedlo.“


Slyšíte teď samou chválu?
„To jo, je to hezký, ale vyhráli jsme teprve první zápas. Lidi chválili i před tím, je to příjemný, ale k ničemu, protože jsme z prvních čtyř kol ani jednou nevyhráli.“

Od vás se očekávalo, že potáhnete Liberec. Jak moc je pro váš osobní pocit důležité, že předpoklady zatím naplňujete?
„Já jsem vždycky říkal, že budu rád, když budeme vyhrávat, ale to se nám nedařilo. Teď jsme konečně vyhráli, tak doufám, že nebudeme mít nosy nějak nahoře a že teď porazíme i Příbram. A víte co? Já jsem věděl, že jsem kopat nezapomněl, že fotbal hrát umím fotbal a že pokud to sedne mančaftu, mohlo by to být ku jeho prospěchu. I když je odehraných jen pět kol a to zatím nic neznamená.“

Mimochodem, co vás po návratu v lize nejvíce překvapilo?
(přemýšlí) „Ani mě nic nepřekvapilo. Vlastně ano! Přestože jsme ještě nehráli se všemi mančafty, tak mě určitě překvapilo, jak se někteří borci chovají k rozhodčím. Dobře, je to věc sudích, co si nechají líbit, ale je až neuvěřitelné, jak na ně někteří hráči křičí. A přitom těm fotbalistům není pětatřicet, to jsou dvaadvacetiletí kluci, a sudím nadávají a hulákají na ně. A ti si všechno nechají líbit.“


Například?
„Nechci nikoho jmenovat, to není jen o jednom příkladu, je toho spousta. Máme odehraných pět kol a já si toho všímám v každém zápase. Z Německa jsem zvyklý chovat se k nim trochu jinak. Tam se na ně takhle neřve, nebo určitě ne v takové míře. Třeba se jim říká pane rozhodčí. A tak by to podle mě mělo být i pro dvacetiletého kluka, a ne že je rozhodčí pro ně nějaký hej nebo počkej. Dost mě to překvapuje.“

Před osmi lety to tak nebylo?
„To nevím, ale rozhodně když jsem já byl mladší, tak jsem si tohle nedovolil. Říkal jsem pane rozhodčí. A dneska jim někteří hráči i tykají.“

Štajner v české lize

89 zápasů 11 žlutých karet 29 gólů 1 červená karta 0,33 gólu na zápas