Bude patrně nejsledovanějším hráčem dnešního utkání mezi Olomoucí a Ostravou. Los tomu tak chtěl, že záložník Hanáků Rudolf Otepka nastoupí hned ve druhém kole proti Baníku, v němž strávil dvě předchozí sezony.
Netuší, jaké reakce se od ostravských fans dočká, ale ví, že jeho starší syn bude fandit Baníku.
Zápas proti Baníku je tady, už se vám zrychluje tep?
„Vůbec ne. Teda, rozhodně ne kvůli tomu, že bych se nějak těšil, že se Baníku budu nějak mstít nebo něco takového. Já nemám proč. Baník mám někde v sobě a tak to zůstane. Těším se na ten zápas, protože přijde hodně lidí, přijedou i fanoušci z Ostravy a bude se hrát v perfektní atmosféře.“
Ostravští fanoušci se oficiální cestou mohli tentokrát dostat pouze k lístkům do kotle. Takže jich nebude na stadionu pár tisíc, ale pár set. Nemrzí vás to?
„Záleží, jak se na to dívám. Jako hráč Olomouce jsem samozřejmě rád, že domácí prostředí budeme mít my, ne náš soupeř. Pamatuju si na dva zápasy, které jsem v Olomouci sehrál právě v dresu Baníku, a musím říct, že jsme se tu díky našim fandům cítili vždy jako doma. Protože jich byla plná ta velká tribuna za brankou. Teď prý dostali vstupenky jen do kotle, takže to prostředí bude jiné.“
Rudolf Otepka uniká Dadi Gudmundssonovi • Foto ČTK
Co olomouckému rozhodnutí poskytnout Baníku jen sotva pět set vstupenek říkáte?
„Podívejte, já bych byl nejradši, kdyby se hrálo na stadionu pro dvacet tisíc lidí, přijeli by všichni fanoušci Baníku, kteří by chtěli, bylo by jich tady pět tisíc, k tomu patnáct tisíc fanoušků Olomouce a hrálo by se. Bohužel stadion Olomouce má zatím kapacitu dvanáct tisíc. A teď ještě méně, protože zbourali jednu malou tribunu za brankou, aby mohli postavit novou a větší. Tak to je a já chápu, že kvůli snížené kapacitě nechce náš klub přijít o vlastní fandy.“
Jak se těšíte na ostravské fanoušky?
„Jsem zvědavý, jak na mě budou reagovat.“
Máte obavy?
„To ne, ale zvědavý jsem. Dlouho dopředu jsem řekl, že chci z Baníku odejít, protože chci jít do zahraničí. To jsem taky chtěl. Když to pak nevyšlo, už nebylo možné se do Ostravy vrátit. Ta cesta zpět už prostě neexistovala. Mezitím se ozvala Olomouc, jednala velice korektně, takže jsem tady.“
To je logické vysvětlení, tak čeho se obáváte?
„To bych to těm klukům z Ostravy musel vysvětlit osobně každému tak, jako teď vám. A to není možné, a proto se dá čekat, že na mě budou reagovat různě.“
A co vaši synové? Za vašeho působení v Ostravě se z nich stali baníkovci, dokonce za Baník hráli... Komu budou fandit?
„Ten mladší to má tak, že fandí mužstvu, za které hraju. Je mu jedenáct let. I když za Baník hrál a má ho už někde v sobě, bude asi fandit Olomouci. Ale ten starší už to má trochu jinak.“
Bude fandit Baníku?
„Na dálku, protože mu to časově nevyjde a v Olomouci nebude. Ale kdyby byl, asi by chtěl jít do kotle nebo někam jinam, kde by byli fanoušci Baníku.
Někam jinam asi těžko. Vstupenky mimo kotel dostanou jen fanoušci z Olomouce a okolí. Což váš třináctiletý syn není...
„Ale já bych to nějak zařídil. I když by nefandil mně, ale Baníku, samozřejmě bych udělal všechno pro to, aby se na stadion dostal. Až bude hrát Baník v Příbrami, kde máme trvalé bydliště, nepochybuju o tom, že u toho bude. A fandit bude Baníku. Za tu dobu, co jsme hráli v Ostravě, se mu ten klub tak zaryl do srdce, že už to má asi navždycky. A mně to vůbec nevadí, i když už hraju za Olomouc.“
Těšíte se na setkání s někým konkrétním z ostravského týmu?
„Rád kluky uvidím. Ale volat si budeme až po zápase, před tím ne. Hodně rád bych se setkal s brankářem Peťou Vaškem, ale ten už v Ostravě trénuje jen za béčko. Ale jsem v kontaktu s Rendou Bolfem, Danem Tchuřem, občas i s Tondou Bučkem. Rád ty kluky uvidím. Jo, a nesmím zapomenout na maséry. Láďu Krabce a Pavla Dudziaka. S těmi byla pořád sranda a na takové lidi vždycky rád a dlouho vzpomínám.“
Baník v prvním podzimním kole vyhrál, myslíte si, že do Olomouce dorazí tým, který se ze své vlastní jarní katastrofy už vzpamatoval?
„To uvidíme. Ten první zápas hrál Baník s Příbramí a podle informací, které mám, by tomu utkání více seděla remíza. Baník dal gól na 2:1 až v nastaveném čase. Ale hrálo se to na velmi špatném terénu, to je taky pravda. Já si vzpomínám, že jsme s Baníkem jezdili do Olomouce vždycky jako favorité, ale nikdy jsme to nepotvrdili a vždycky jsme tu prohráli. Přišlo mi to jako takový olomoucký komplex. Tak doufám, že to ještě chvíli vydrží a že Olomouc nad Baníkem zase vyhraje.“
V průběhu dvou a půl týdne vás čeká už pátý těžký zápas. Jak takovou zátěž v pětatřiceti letech snášíte?
„Nemám s tím vůbec žádný problém. Trénujeme a regenerujeme tak, že to zvládáme.“
Olomouc je momentálně ve velké euforii a...
„No, pozor, já bych byl opatrný. Všichni si pamatujeme na to, že ten první zápas doma s Reykjavíkem jsme hráli 1:1 a byli jsme na pokraji velké ostudy.“
Ale od té doby jste všechny zápasy vyhráli, Fram vyřadili, zvítězili v Praze nad Bohemians a nasázeli pět branek skotskému Aberdeenu. Slova o euforii nejsou přehnaná, nemyslíte?
„Nemyslím. Výsledek 5:1 z Aberdeenu je skvělý, ale překvapivý i pro nás. Nebo aspoň pro mě. Buďme při zemi. My jsme tam jeli s velkým respektem, úctou a pokorou. A ten zápas nám perfektně vyšel. Ale všechno je ještě na samém začátku. V Evropě ještě nejsme, zatím hrajeme předkola a v lize jsme odehráli jen jeden zápas.“
