AKTUALIZOVÁNO - Králem fotbalových komiků už byl korunován. A teď si kouzlením s míčem říká o poctu nejprestižnější. Hledáte nejvýraznější osobnost prvních dvou kol Gambrinus ligy? Útočník Petr Švancara je správnou volbou.
Střílí nádherné góly, podobně efektně přihrává. „Jsem ve velké pohodě,“ přikyvuje jednatřicetiletý svéráz z 1. FC Slovácko.
Petře, v úvodu sezony opravdu řádíte. Forma jako hrom, co?
„Angažmá ve Slovácku mě hrozně nakoplo. Přestup mi moc pomohl. V téhle partě lidí je mi výborně. Hlavně cítím, že můžu pomoci mužstvu. Důležité je, že mi spoluhráči i trenéři věří. A fanoušci? Stojí za to chodit na zápasy v Uherském Hradišti. Je to nepopsatelný zážitek. Takovou domácí atmosféru znají snad jen v Bohemians 1905 a na Slavii. Tento kraj mě vsákl.“
Užíváte si postavení nejlepšího střelce soutěže?
„Nálepku kanonýra mi nepřilepíte. (usmívá se) Vždyť jsem dal nejvíc za sezonu šest branek. Ano, teď je na mě vidět, jsem ve středu zájmu. Dal jsem tři góly za dvě kola. Člověk si na sebe upletl nějaký bič. Bude těžké tuhle laťku udržet. Kvalitní hráč by měl odehrát hodně dobře dvanáct třináct zápasů za sezonu. Pokusím se o to. Pro někoho je možná překvapení, že Slovácko hraje útočný a líbivý fotbal. Bohužel jsme za něj zatím nezískali body. Když je nemáme, jsou to všechno, jak se říká, kecy v kleci. V neděli musíme stoprocentně porazit Olomouc.“
Žere vás hodně špatný start?
„Ani mi nemluvte. Po návratu z Jablonce jsem usnul ve čtyři ráno. Bojím se, abychom nespadli do krize. Ale pořád věřím, že s tímto fotbalem začneme bodovat. Musíme té cestě věřit. Akorát nesmíme dělat takové chyby v obraně.“
Jak to, že vám to na Slovácku tak sedlo?
„Pro mou práci je důležité, jací lidé jsou kolem mě. Bez týmu bych nebyl nic. Když mám důvěru kabiny a trenéra, dokážu ji vrátit. Ale nemyslím si, že jsem teď chytl nějakou extra formu. Netvrdil bych, že jsem oživený. I když jsem na jaře nedal ve Viktorce Žižkov gól, hrál jsem slušně. Nahrával jsem, byl jsem nebezpečný. Nyní jsem akorát víc produktivní. Myslím, že stejnou výkonnost si držím už tři čtyři roky. Nepřipouštím si, že bych příště slušný výkon nezopakoval.“
Jenže na Žižkově jste během jara přestal nastupovat...
„Došlo k tomu, že mi přestal věřit trenér Ščasný. Objevily se nějaké boční vlivy. Kouč měl pocit, že jsem jako tahoun přestal tým táhnout. I když jsem střílel góly za béčko, už jsem nedostal šanci. Odehrál jsem na jaře asi jenom sedm utkání. Psychicky jsem na tom nebyl dobře. I tahle zkušenost mi pomohla k pohodě, ve které jsem Slovácku. To špatné je za mnou.“
Jste si jistý?
„No, vím, že zas budu vymýšlet akce „po švancarovsku“, jak já říkám. Někdy udělám dloubák, bude to laxní. Ale letos jsem si řekl, že budu střílet. Snažím se o to i na tréninku. Chci brát zodpovědnost na sebe. jsem takový. Hraju si fotbal podle svého myšlení.“
To jste předvedl v pondělí v Jablonci. Ještě si vyčítáte, že jste neproměnil za stavu 2:3 tutovku?
„Strašně si to vyčítám. Mohl jsem zachránit zápas. Na trenérovu kritiku jsem připravený. Má na ni právo. Trenér mi to musí vyčíst! Byla má povinnost dát gól. Jsem na sebe naštvaný. Ani manželka mě nepochválila. Věděla, že jsme zase prohráli a domů moc peněz nepřinesu.“
Kdybyste přihrál Tomáši Abrahámovi, pálil by do prázdné branky. Víte o tom?
„Jasně, věděl jsem o něm. Tomáš by branku asi neminul. Byl by to krásný gól. Ale já jsem chtěl rozhodnout sám. V těchto situacích si věřím. Vyřešil jsem to po svém. Neudělal jsem to úplně špatně. Bohužel jsem si nevšiml dobíhajícího Pavlíka. Nic jsem nepodcenil. Bohužel jsem slabě vystřelil. Doufám, že jsem neurazil fotbalového pánbíčka.“
Pokoušíte jej často, že?
„Všichni, co se mnou hráli, ví, že dělám věci po svém. U prvního gólu v Jablonci se mi to povedlo tak, jak jsem chtěl. Viděl jsem, že půjde Špit na zem, tak jsem jej přehodil. Vypadalo to laxně, ale geniálně. To jsou ty moje věci, které dělám každý den na tréninku. A za které jsem zaplatil strašně moc pokut. Ale mně jde při fotbale i o to, aby se to lidem líbilo.“ ale
Trenéři vám dávali pokuty za originální zakončení v tréninku?
„Oni mají rádi, když nic nevymýšlíte a razantně vystřelíte. Moje zakončení není standardní. Vzpomeňte si na Cissého z Panathinaikosu v zápase na Letné. Dloubl si balon kolem víc Blažka a Řepka mu stačil střelu vyrazit. Je to o typu hráče. Tohle musíte Už mít v sobě. Brankáři nevědí, co udělám. Jsem utajený, nečitelný. Já mám rád, když útočník ví, co dělá. Nelíbí se mi, když běží a bez rozmyslu napálí balon na branku.“
Jak v tomto směru vycházíte s trenérem Mazurou, zastáncem jednoduchého poctivého fotbalu?
„V Brně mě brzdil, netoleroval mi to. Dřív mým akcím efekt chyběl. I on vidí, že ty věci na tréninku nacvičuju. A někdy mě i pochválí. Podstatný že je výsledek. Pokud dám gól, je to v pořádku.“
A když ne?
„Jeho nejoblíbenějším trestem je kotoul za každou laxní střelu. Takže jich někdy udělám za trénink padesát šedesát. Mohl bych i pozadu, kdybych chtěl. Nestěžuju si. Člověk si musí každé šance vážit. V mistráku by ale asi nebylo vhodné, kdybych po zahozené příležitosti dělal kotoul.“ (úsměv)
Existuje kouč, který vaše nevšední kousky vyloženě podporoval?
„V tomto byl jedinečný Karel Jarůšek. Třeba jsem obešel hráče a dal pěkný gól. Jarůšek si mě pak vzal k videu a ukazoval mi, že jsem ještě mohl udělat kličku gólmanovi. Asi byl podobný typ jako já. Taky měl jako hráč nejspíš rád volnost.“
Se kterým spoluhráčem jste si nejvíce „zablbnul“?
„Výborný do kombinace byl Milan Pacanda, se kterým jsem hrál už v dorostu. A pak taky Luděk Zelenka, který do všeho vletěl. A musím říct, že se mi hraje dobře teď ve Slovácku s Alešem Chmelíčkem. Nabíhá si, umí mi vrátit balon. Bez kolegů v práci bych byl ztracený. Není mi dvacet, abych měl po třech gólech nos nahoře. Zájem veřejnosti o mou osobu je příjemný, ale jsem úplně v klidu. Tohle mě nerozhodí.“
Nerýpnul si do vás po Jablonci kamarád a útočník Bohemians 1905 Luděk Zelenka, který utkání spolukomentoval pro Českou televizi?
„Zelí byl na mě naštvaný, že jsem ho nepozdravil. Po porážce jsem neměl na fórky náladu. Děkuju mu, že mě zvolil Mužem zápasu. Kdybychom vyhráli, možná bych mu zaplatil nastřelení vlasů.“
Cítili jste křivdu kvůli tomu, že sudí Paták neodpískal pokutový kop za zákrok na Perůtku?
„Jeden pán to tlačil, Jablonec hrál občas ve dvanácti lidech. I kvůli Patákovi, se kterým nemám moc dobrý vztah, jsem chtěl dát gól. Abych mu mohl po utkání podat ruku. Jsem rád, že jsem nakonec dohrál bez červené karty. Po dvaceti vteřinách mi dal žlutou.“
Pomýšlíte na angažmá v zahraničí?
„Pro mě byla zahraničím Praha. Chovali se tam ke mně pěkně, ale jsem rád, že jsem zpátky na Moravě. A přál bych si, kdyby pro mě bylo Slovácko dlouhou štací. Cizinu teď vůbec neřeším.“
