ROZHOVOR - Z Hradce Králové vždy odcházel jako vítěz. Jako hráč po postupu do první ligy, coby asistent trenéra jakbysmet. Teď se Václav Kotal nechal přesvědčit, aby po postupu a překvapivém osmém místě ještě zůstal... „Dosáhli jsme na strop – ale můžu všechny ubezpečit, že uděláme maximum pro to, aby příští sezona byla aspoň stejná,“ slibuje.
Kdo se podíval před minulou sezonou na soupisku Hradce Králové, viděl jen hrstku hráčů, kteří měli na svém kontě několik prvoligových startů. Trenér Václav Kotal však týmu plnému mladíků vtiskl ofenzivní herní styl a sebevědomí. „V tom bylo rozhodující, že jsme v prvním zápase sezony porazili dobrým výkonem Spartu,“ hledá důvod.
Když jste do Hradce přicházel, fanoušci volali po zkušenějším trenérovi. Teď i během přípravných zápasů o vás zpívají chorály. Berete to jako zadostiučinění?
„Neberu. Z pozice hlavního trenéra jsem odešel jen proto, že jsem šel s Jardou Hřebíkem do Ruska. Považuju se za dost starého a zkušeného kouče. Jen jsem většinou pracoval v realizačních týmech, kde jsme měli kolektivní zodpovědnost. Jestli někdo cítil, že přichází nezkušený trenér, myslím, že se přesvědčil, že to nebyla pravda. Byla v tom i averze vůči Spartě. Hrál jsem tady před třiceti lety, spousta fanoušků mě neznala a brala jako sparťana.“
V minulé sezoně jste Hradec dovedl na osmé místo, hráli jste odvážný fotbal. Nepochyboval jste však před začátkem ligy o tom, jak ji nezkušený tým zvládne?
„Vždycky pochybujete. Druhá liga je kvalitní, ale rozdíl mezi ní a první ligou je jasný. O tom jsme se přesvědčili na podzim, zejména v ofenzivní fázi. Hlavním impulzem bylo, že se nám v prvním kole podařilo porazit doma Spartu. Pro kluky to byl obrovský motivační úspěch, odpíchli se od toho a pak jsme doma porazili Jablonec, Olomouc a další velmi silné týmy. Zápas se Spartou měl pro sezonu rozhodující vliv.“
Hradec se dokázal pozvednout ve velmi krátkém čase. Když jste v roce 2009 přišel, bojoval tým o záchranu ve druhé lize...
„Byli tu fotbalisté, kteří pro to měli předpoklady. Máme celkově menší pohyblivé hráče – Rezka, Fischera, Poděbradského, byl tu Pilař... Šlo jen o správné návyky, které v nich dřímaly, ale nedokázali je použít v zápasech. Nám se to i díky výborné práci Míši a Karla (asistenti Michal Šmarda a Karel Podhajský – pozn. red.) povedlo. Podporujeme v kabině pozitivní atmosféru: pokud se hráč pokusí o nějakou individuální věc ve prospěch týmu a nevyjde mu to, nezakazujeme mu to, nekritizujeme ho.“
| YYY |
| VÁCLAV KOTAL Narozen: 2. října 1952 v Náchodě Hráčská kariéra: TJ Náchod (1960–1974), Sparta Praha (1974–1982), SK Hradec Králové (1983–1987), Omonia AR (1987–1988), SV Vitis – hrající trenér (1988–1993). Trenérská kariéra: SK Hradec Králové – asistent, sportovní ředitel (1995–1998), Mogul Kolín (1998–2000), FK Jablonec – asistent (2000–2001), Sparta Praha B (2001–2003), Dynamo Moskva – asistent (2003–2004), Sparta Praha – asistent (2005–2006), Sparta Praha B (2006–2007), SK Kladno – asistent (2007–2008), Viktoria Plzeň – asistent (2008), FK Náchod/Deštné (2008–2009), FC Hradec Králové (2009–?) |
Během sedmi let, kdy se Hradec neúspěšně pokoušel o postup ze druhé ligy, se tu střídalo dost zkušených hráčů na hostování. Vy jste od začátku vsadil na mladé odchovance. Věřil jste jim natolik, nebo jste šel do rizika?
„Ty kluky jsem znal. I když jsem trénoval jinde, chodil jsem sem, viděl jsem zápasy. Dokázal jsem si představit, čeho jsou schopní. Fluktuace tady byla opravdu veliká, navíc sem nechodili hráči, kteří by byli posilami. Nejsme superbohatý klub, který vytváří hráčům podmínky na úrovni, že výsledky pro ně nic neznamenají. Tady je to nastavené tak, že když se nevyhraje, odměna není taková, jaká by mohla být. I to je motivační faktor – teď to máme nastavené tak, že pokud si hráči chtějí vydělat, musejí hrát na vítězství.“
Nemůže u nich dojít k uspokojení?
„Jsem realista, vím, že žádný strom neroste do nebe. Dosáhli jsme vysoko, a i když se budeme snažit, výsledek nemusí přijít. Vlivů je hodně a hranice mezi úspěchem a neúspěchem zvlášť v naší lize tenká. Baník v předminulé sezoně do posledního kola hrál o titul, v minulé skončil třetí od konce. Odešli dva tři hráči a mužstvo ztratilo tvář.“
Mluvíte o změnách v Baníku, vám však teď v létě odešli dva zkušení obránci, Radim Wozniak a Martin Kasálek, a Václav Pilař, největší ofenzivní hvězda týmu...
„Přesně tak. Bude to strašně složité. Tihle dva obránci byli konstruktivní, věděli už, co chceme hrát. Spousta lidí je kritizovala, že kazí, ale to je proto, že něco tvořili. Nakopnout to dopředu, to umí každý. Ale vytvořit něco, aby to bylo zároveň bezpečné, to je těžké. V těch dvou odešla zezadu zkušenost...“
Bude nejtěžší nahradit Václava Pilaře?
„To bylo vidět v přípravě proti soupeřům, kteří hodně bránili. On umí jeden na jednoho, soupeř to ví, a tak u něj musejí být minimálně dva hráči. Tím pádem vzniká další prostor. V zápasech, v nichž budeme hrát do zhuštěné obrany, nám chybět bude.“
Bude pro vás platit, že druhá sezona je těžší než první?
„Jednoznačně. Hlavně to vidím na hlavách hráčů. Když jsme hráli přípravný zápas s Duklou, bylo přesně znát, že jsou v tom stavu, v jakém jsme my byli před rokem. Postoupili, cení si toho, celé mužstvo zodpovědně dodržovalo taktiku, kterou mělo. Jejich organizace hry se mi líbila. My už jsme rok v lize, byla nějaká ta pochvala... Bude složité udržet standardy, které jsme si vytvořili. Kdyby se to povedlo, bylo by to skvělé.“
Prý dáváte hráčům hodně za úkol sledovat zápasy Dortmundu...
„Ano. Dortmund hraje v zajímavém rozestavení, líbí se mi. Mladí kluci tam vyhráli s náskokem bundesligu, dávám ho za vzor kvůli tomu, že neměl žádná super jména. Předvádějí týmový výkon, pracují jeden za druhého, to je nejdůležitější.“
Říkáte fotbalistům Hradce: Ty koukej na Götzeho, ty na Grosskreutze, ty na Sahina?
„Třeba Chlebounovi jsem říkal, že pokud se chce zlepšovat, ať se dívá na určité typy hráčů. Ať se podívá, jaké zaujímá postavení před příjmem míče, jak si vybírá místo... To je pro mě nejdůležitější individuální schopnost fotbalisty.“
Budete Dortmund sledovat o to víc, že se dostali stejně jako Hradec ke svému stropu a po sezoně také ztratili důležitého Nuriho Sahina?
„Ano. Je potřeba si uvědomit, že všechno jednou končí a začíná se znovu od nuly. Něco musí být jinak.“
Už teď v létě jste měl nakročeno pryč z Hradce, spekulovalo se o Jablonci... Říkal jste, že se Hradec v minulé sezoně přiblížil stropu – měl jste velké nutkání odejít v nejlepším?
„Nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že si nevážím toho, že tady můžu pokračovat. Když ale dosáhnete takového úspěchu: postup do první ligy, celkem dobrá hra celé dva roky, diváci byli spokojení...V této sezoně procházíme vývojovou etapou, už v přípravě nejsem s výkony spokojený, neodpovídají tomu, jak jsme to měli našlápnuté loni. Došlo ke třem změnám, to je skoro třetina týmu. Můžu ale všechny ubezpečit, že pracujeme na tom, aby výkonnost byla aspoň stejná jako loni.“
A to vaše rozhodování?
„Už jako hráč jsem odsud odcházel na výsluní. Bylo mi pětatřicet let, postoupili jsme do ligy, byli tady všichni nadšení, já jsem šel na Kypr. Pak jsem tady postoupil jako asistent s Jardou Dočkalem do ligy a zase jsem skončil. Vždycky jsem odtud odcházel na vrcholu. A byl bych rád, aby to tak zůstalo.“
Berete nadcházející sezonu z osobního pohledu jako risk?
„Určitě, beru. Výsledky jsme si nastavili laťku hrozně vysoko a jenom ji udržet bude hrozně těžké. Všichni čekají, že to, co jsme dokázali, uděláme stejně, a ještě bude něco navíc. Jenže u nás už toho navíc moc nezbývá. Kdyby se nám povedlo to samé co v minulém ročníku, byl bych první, kdo by byl v euforii. Ale jsem realista.“
Co vás přesvědčilo, abyste příští sezonu riskoval?
„Právě to, že to je výzva. Chci bojovat s tím, že druhá sezona je těžší, a třeba tu laťku posunout ještě výš. Je ale potřeba, aby na maximum pracovaly všechny tři strany – hráči, vedení i realizační tým.“
Po vašich zápasech trenéři soupeřů často opakují, že se váš styl špatně brání. Lichotí vám to?
„Myslím, že to je spíš taková berlička... My se taky snažíme reagovat na rozestavení soupeře, připravujeme se na to celý týden. V lize se všechny kluby znají, neměly by se překvapit.“
 |
Ve vaší hře je však hodně neobvyklých prvků – tři obránci, široká hra v útoku a přehozené pozice leváka a praváka v ofenzivě. Považujete se za inovátora?
„To vůbec ne. Vyplynulo to z toho, jakým stylem hráli soupeři hlavně ve druhé lize – každý ze zajištěné obrany, hlubokého bloku, tak jsme prostě hledali způsob, jak se do těch obran dostat. Myslím, že jsme na to přišli, ale hlavně to kluci pochopili. Pak se nám to celkem dařilo i v první lize. Nejdůležitější ale u nás je trénink zaměřený na zrychlení práce s míčem. To je hlavní atribut, který zápasy rozhoduje. Když si hráč rychle převezme míč do volného prostoru, o to víc času má na řešení situace, která vznikne. A když k tomu přidáme stereotypy z tréninků – že se ostatní hráči postaví do správných prostorů – máte na všechno víc času.“
Hodně jste spolupracoval s Jaroslavem Hřebíkem a netajíte se tím, že je pro vás inspirací. Kdo kromě něj vás ovlivňuje?
„Sleduju Mourinha, něco se mi líbí, něco ne... U nás jednoznačně Karel Brückner. Ten měl hru promyšlenou několik tahů dopředu, to je podle mě důležité. Ale teď je všechno na internetu, čtu hodně článků, snažím se inovovat trénink, protože stereotyp je nejhorší, do čeho může mužstvo zapadnout.“
Radíte se s Jaroslavem Hřebíkem dodnes?
„Samozřejmě si voláme. Ve spoustě věcí máme shodný názor. Úroveň českého fotbalu je daná individuální kvalitou hráčů. Evropské týmy mají na každém postu kvalitní individualitu, a když to vy nemáte, musíte to nahradit kolektivní souhrou nebo systémovými věcmi.“
Dokážete říct nějaký konkrétní nápad, na který vás Jaroslavb Hřebík v Hradci přivedl?
„Tak bych to nestavěl. Vycházím z principů hry, které se on snažil uplatňovat tady v Hradci. Já jsem ho sem jako sportovní ředitel poprvé přivedl do role trenéra – to se musím pochválit. Tenkrát to bylo dobré řešení, i fanoušci byli spokojení, Hradec hrál dobře. Tehdy, před třinácti čtrnácti lety, začala naše spolupráce. Ta pak stála na vzájemných konzultacích. Ať Jarda chce, nebo nechce, já jsem byl lepší fotbalista než on. (směje se) On je zas lepší trenér.“
Pořád jste byl v závětří – sportovní ředitel, asistent trenéra, trenér B týmu... Jaký pro vás byl přechod na post hlavního trenéra?
„Vždycky jsem se snažil pracovat týmově, i když jsem byl asistent. V tom jsem měl štěstí na Jardu Hřebíka a Jardu Šilhavého, byla to vzájemná komunikace.“
A publicita ve funkci hlavního trenéra? Na tiskovkách nevypadáte, že byste si to užíval...
„Když deset minut po zápase hodnotíte, musíte vážit slova. Člověk je kolikrát naštvaný, plný emocí. Někdy se cítíte být ukřivděný. Snažím se být na všechny slušný, i na rozhodčí... Ale někdy odpovídám, v hlavě si říkám: Co to je za blbou otázku? Snažím se, aby to aspoň nějak vyznělo. Tak vzniklo třeba tenkrát těch čtyři tisíce tříhlavých fanoušků.“ (usmívá se)
Ano, to jste řekl po zápase se Spartou, kdy byla překročena kapacita stadionu. Ale to bylo zrovna dobré.
„No, ale za to jsem dostal vynadáno. Protože nás za to popotahovali. Někdy se to povede, někdy to vyzní jinak, než člověk myslel, ale nechci se nikdy nikoho dotknout.“
Principiálně vám tedy nevadí být tím, který je nejvíc na očích?
„Ne, vůbec. Já už toho mám tolik za sebou, ať už nahoře, nebo dole... Jen bych se nechtěl dožít stejné situace jako tehdy Jarda Hřebík, když byl podruhé ve Spartě. To bylo strašné, co se mu dělo v Benešově – postříkaný barák, pomalu ho hlídala ochranka... To už je za hranicí sportu.“
To je právě ono – vy jste v uvozovkách jen v Hradci. Dovedete si představit, že byste trénoval Spartu, nebo nějaký větší tým? Už jste tam jednou pracoval.
„Samozřejmě, přestavit si to dovedu. Vždycky záleží na týmu spolupracovníků. Kdybych hypoteticky takovou nabídku dostal, snažil bych se v první řadě si vytvořit takový tým spolupracovníků, o kterém bych byl přesvědčen, že to společně zvládneme.“
