Jejich příběhy mají hodně společného. O návratu těch dvou do mateřského klubu se psalo celé roky a jejich přestup nebyl rozhodně nic laciného. Těžko se navíc ubránit dojmu, že náročná transakce se v obou případech povedla jaksi pozdě, kdy už ani nebyla potřeba. Byť Sparta nakonec získala Jiřího Jarošíka dřív než Barcelona Ceska Fabregase.
Minimálně jeden rozdíl tu však je. Comeback Jiřího Jarošíka na Letnou jeho noví spoluhráči na Twitteru neoslavují. Příchod čtvrtého zkušeného a nákladného stopera totiž v sobě skrývá víc rizik, než by se na první pohled mohlo zdát.
Kdyby Jarošík podepsal Spartě už před měsícem, dávalo by to smysl. Tým Jozefa Chovance v tu chvíli končil přípravu ve velmi nervózní atmosféře, na které měly hlavní podíl otazníky kolem stoperské dvojice. Majitel ligových titulů ze čtyř zemí se v tu chvíli jevil jako ideální základní kámen, vedle něhož by si zkrátka stoupl jeden z trojice Tomáš Řepka, Tomáš Zápotočný a Erich Brabec. To by v podstatě bylo jedno.
Sparta mezitím připomínala olivu. Pod tlakem ze sebe vydala to nejlepší. Do sezony vstoupila skvěle a ve středu obrany se jí ustálila spolehlivá dvojice Řepka – Zápotočný s tím, že luxusní a solidní záskok má v Erichu Brabcovi. A případnou alternativu v jeho jmenovci Jakubovi, kapitánovi stříbrné devatenáctky.
Přesto Sparta o Jarošíka i nadále stála a nakonec ho uhnala – jako svou desátou (a nejdražší) letní posilu v pořadí. Svědčí to o tom, že oproti minulé sezoně nechce nic podcenit a za titulem tentokrát půjde, ať to stojí, co to stojí.
Otázkou zůstává, jestli taková pečlivost a velkorysost nebude v konečném důsledku kontraproduktivní. Sparta momentálně připomíná dokonale fungující stroj – a do těch se přece nesahá.
