ROZHOVOR - S Davidem Bystroněm jej pojí dlouholeté přátelství, ale také podobné cesty osudu. Oba vyrostli v Baníku Ostrava, oba se později potkali v plzeňské Viktorii. A oba si na jaře fotbalu nejspíš mnoho neužijí. I když každý z jiného důvodu. Aleš Neuwith kvůli prodělané operaci kolena, jeho kamarád kvůli nevyhnutelnému trestu za doping: v Bystroňově krvi se našel pervitin.
Stejně jako Bystroň i vy trávíte čas v Ostravě, kde bydlíte. Jste spolu v kontaktu?
„Jsme. Voláme nebo píšeme si každý den, občas se taky vídáme.“
Jak Bystroň současné období, kdy mu hrozí nejméně dvouletý distanc a s ním taky předčasný konec kariéry, snáší?
„Jak takovou věc může snášet fotbalista, který je na vrcholu a který chce hrát? Příjemné to pro něj samozřejmě není. On ale věří, že ještě hrát bude. Čeká na ten verdikt a doufá, že bude co nejpříznivější. To je jeho naděje. Té se drží, aby do toho nespadnul. A maká na sobě. Každý den. Ale běhat chodí sám.“
Vyhýbá se pozornosti okolí?
„On ji nikdy moc nevyhledával. A teď to nemá zapotřebí. Znáte lidi, co člověk, to jiná povaha. Lidi u nás, když mají možnost si do někoho píchnout, tak to rádi udělají. Ale jeho nejbližší a kamarádi drží s ním.“
Myslíte si, že bude mít vůli ještě se po přestávce, která jej nejspíš čeká, do profesionálního fotbalu vrátit?
„To záleží, jak velký trest dostane. Ale může to být i jeho velká motivace. Ukázat všem, že to dokáže. Že i když udělal nějakou chybu, které teď asi lituje, překoná to a vrátí se. Vím, že je moc lidí, kteří by mu to přáli. Já taky.“
Co říkáte informacím, podle nichž užil drogu pervitin?
„To vůbec nechci komentovat, jsou to jen spekulace.“
