ROZHOVOR - Facka fanouškům! I tak vnímá Radek Drulák chování českých fotbalistů po postupu na EURO 2012. Reprezentanti mimo jiné vrátili vicemistrovi Evropy z roku 1996 ostrou kritiku skandováním: Drulák nemá č....a. „Rodiče asi mají co vysvětlovat,“ kroutí hlavou střelec šesti reprezentačních gólů.
Po remízovém zápase ve Skotsku (2:2) nešetřil bývalý útočník národního týmu Radek Drulák na adresu Bílkova mančaftu kritikou. Rosický a spol. mu to po listopadovém postupu na mistrovství Evropy oplatili pokřikem o absenci mužského přirození.
Co na pokřik hráčů národního týmu říkáte?
„Každý soudný člověk si udělá obrázek sám. Dali facku všem fanouškům, to je bez debat. Já jsem pouze kritizoval hru národního mužstva a potažmo nominaci některých hráčů. Stejný názor mělo 85 procent lidí. Dalších 10 procent si myslelo to samé, jen jim vadilo, že jsem nevolil správná slova... Po nich vznikla celá přestřelka se Šmicrem a skončilo to buranským hulákáním přiopilých fotbalistů.“
Počkejte, řekl jste, že Baroš není rychlík, že je to přetopený motorák...
„To si myslím, že není hrubá urážka.“
Ano, ale pak jste prohlásil: Na co tam ten Bílek sedí? Buď tomu nerozumí a ať jde do p....e.
„Ale tohle se tam nemělo vůbec objevit, to bylo takové povzdechnutí na závěr toho rozhovoru. Bohužel se stalo, dokáži s tím žít. Ale myslím si, že k hulvátům nepatřím a že se vyjadřovat umím. Samozřejmě dokáži používat hrubší slova, ale vím, co si můžu dovolit říci do novin, a co ne. Došlo k hrubému nedorozumění. A nebylo to na hráče, bylo to na Bílka. V ten moment jsem to tak zkrátka cítil, i když to tam být nemělo... Hráčů je mi jen líto.“
Proč?
„Přirovnat Baroše k přetopenýmu vlaku není urážka, ale holý fakt. A v podstatě došlo na má slova. Přestal hrát Baroš a začalo se vyhrávat. Nikoho neurážím a nikdy jsem to neměl v úmyslu, akorát poukazuji na to, co se mi nelíbí. Nikdy jsem o nikom neřekl, že je č.... a podobně.“
Viděl jste skandování na videu?
„Poprvé jsem to viděl v televizních zprávách. Udělal jsem si svůj názor. Já nad tím můžu mávnout rukou, ale nad čím nejde mávnout rukou je to, jak se reprezentanti vůbec chovají.“
Co tím myslíte?
„Návrat. Ještě jsem nezažil žádnou reprezentaci, ať šlo o hokej, basketbal nebo Sáblíkovou, že by někdo přijel bez kalhot a ukazoval nahý zadek jako Baroš a že by se choval jako dobytek. Jestli se na ně dívala nastávající generace, která jim fandí, chodí v jejich dresech a má na zádech jejich jména, tak asi mají rodiče doma co vysvětlovat.“
Porušili tím reprezentanti jakýsi nepsaný kodex správného chování?
„Absolutně porušili etiku, slušné chování. A jestliže byli ovínění, určitě oslavovali a měli co oslavovat, dobře, beru to. Ale na co je tam potom Šmicer a na co je tam někdo z výkonného výboru? Přeci nemůžu vůbec takové v uvozovkách orvané trosky pustit do příletové haly. Vždyť to je jejich zodpovědnost!“
Uráží vás to?
„Jde o lidi a fanoušky. Když tohle vidí, tak si řeknou, že to snad ani není normální... Co si řeknou obyčejní lidé, kteří chodí dennodenně do práce, fandí jim a dívají se na ně? Obrázkem toho pak je zápas na Letné s Černou Horou, kde je o šest tisíc lidí méně. A proč se potom ptají po důvodech? Na to si musí odpovědět sami.“
Řekl jste, že to hráči neměli ze svých hlav. Co jste tím myslel?
„Asi tím byli krmeni. Já jsem žádného hráče verbálním způsobem nenapadl, snad jen Baroše, a toho nemusím už delší dobu. To řeknu vždy. To je chlapec, který si probendil kariéru. Může vykládat, že dosáhl všeho, čeho chtěl, ovšem v podstatě ještě není tak starý, aby nemohl čtyři roky hrát, ale ne takovým způsobem, jakým on fotbal pojímá. Ti ostatní to asi po někom papouškovali... Kritiku musí umět přijmout každý. Pokud se nesžiji s kritikou, tak pak asi nemůžu dělat nic. Baroš to vyjádřil jasně na plnou hubu, že pokud mu někdo nebude pochlebovat, může mu být u zadku.“
Stále zvažujete žalobu?
„Bezprostředně potom jsem o tom přemýšlel. Dokonce mi volali i nějací právníci... Ale do rána se mi to rozleželo v hlavě. Myslím, že je to absolutně zbytečné. Nemá to cenu. A v dnešním soudnictví už vůbec ne. A nechci a nepřeji si od nich ani žádnou omluvu. To by bylo jen o napsání pusté věty a nic by za tím nebylo. Mám o nich své mínění a myslím, že soudní lidé, kteří viděli, jakým způsobem se trousili z letadla, si svůj obrázek udělají také. Volalo mi iks přátel a kamarádů. Zvažovali, že by jeli na mistrovství Evropy, ale když to viděli, tak ani náhodou."
