Asi čtyřletá holčička na tribuně netrpělivě přešlapuje. „Tak už jdeme,“ žadoní. „Počkej ještě, táta se na to těšil celý týden,“ uklidňuje matka neposednou dceru a jedním okem mrká na vedle sedícího manžela.

Do kvalifi kačního utkání s Litvou zbývá v té chvíli ještě pět dní, ale fanoušci na Andrově stadionu v Olomouci už teď pohledem hltají každý pohyb Petra Čecha a dalších hvězd. Tleskají povedeným akcím a jásají po každém gólu, jako by se právě rozhodovalo o postupu.

Obyčejný trénink, první po přesunu národního týmu do Olomouce, provází nezvykle bouřlivá kulisa. Aby ne. Na hlavní tribuně se tísní odhadem dva a půl tisíce diváků!

„Je to skvělé. Doufám, že to divákům oplatíme a v úterý vyhrajeme,“ pochvaluje si obránce Michal Kadlec.

Kolem zbrusu nové tribuny za jednou z branek stále kmitají dělníci, narychlo pokládají na chodníky asfalt, aby do úterý všechno stihli připravit. Olomouc jednoduše zachvátila fotbalová horečka.

„Bagety, pívo, čaj a káva!“ láká diváky místní prodavač občerstvení a při pohledu na zaplněnou tribunu si spokojeně mne ruce. Podobnou atmosféru na tréninku hned tak nezažijete. Vlastně jen v Olomouci.

Před sedmi lety tady trénink před zápasem s Moldavskem sledovaly tři tisícovky diváků a hvězdy v čele s Pavlem Nedvědem uznale pokyvovaly hlavami. Včerejší návštěva přitom za rekordem o moc nezaostala. „Ani mě to nepřekvapilo. Tušil jsem, že lidí přijde zase hodně,“ říkal klidně trenér Michal Bílek.

Nebyla to od něj nabubřelá slova. Vždyť na tu chvíli čekali v Olomouci dlouhých pět let. Naposledy se tady reprezentace ukázala před pěti lety, kdy na Andrově stadionu porazila Arménii 4:1. Od té se ale po ní slehla zem.
Národní tým pravidelně z Prahy vyrážel do Liberce, Teplic nebo do Jablonce, ale na Olomouc se zapomínalo. Hanácká metropole byla pro tehdejší svazové vedení tabu.

Generalita v čele s Pavlem Mokrým tím Olomouc zřejmě „trestala“ za vzpupného Jiřího Kubíčka, který tamnímu klubu šéfoval a zároveň coby místopředseda svazu kritizoval Mokrého a spol.

„Vyhlásili mi válku, a proto v Olomouci nemohla být kvalifi kace. Veřejně to ale samozřejmě nikdo neřekl, pochopil jsem to až později,“ vzpomíná dnes Kubíček.

S příchodem Ivana Haška ale klatba skončila. A návrat reprezentace si Olomouc náležitě užívá. „Prodali bychom určitě tak patnáct tisíc vstupenek. Pořád někdo volá, ale žádné lístky už nemáme,“ připomíná mluvčí klubu Martin Rak, že zápas s Litvou je už dávno vyprodaný. Sigmě náleží drobný podíl z prodaných vstupenek, takže na pořadatelství vydělá, ale hlavní přínos spočívá v něčem jiném. „Je to pro město hlavně výborná reklama,“ pochvaluje si Rak.

Smutek, vlastně spíš velké rozčarování, včera nakonec v Olomouci vzbudila jen informace, že dnešní modelované utkání Bílkova výběru proti domácímu klubu bude pro fanoušky nepřístupné.

Naštvaní byli i olomoučtí sponzoři. „Lidé se zlobili,“ kýve hlavou Rak. „Snažili jsme se jim to vysvětlit. Na svazu mi třikrát řekli, že to změnit nejde.

Musíme to respektovat. Když si to tak přeje trenér Bílek, nedá se nic dělat. Národní tým má přednost,“ dodává.

Reprezentace je zkrátka v Olomouci jako v bavlnce. Andrův stadion se pyšní jedním z nejlepších trávníků v zemi, Čech a spol. navíc našli přechodný domov v luxusním čtyřhvězdičkovém hotelu, který na jaře vyrostl hned vedle stadionu.

„Hrát první zápas v Olomouci bylo dobré rozhodnutí.

Lidé odsud se na fotbal do Prahy nedostanou, takže pak o nás mají takový zájem,“ vysvětluje si Kadlec hlad olomouckých fanoušků po fotbale.
Možná i proto se tady reprezentaci tolik daří. V Olomouci hrála už šestkrát a pokaždé tady vyhrála. Navíc si na Andrově stadionu drží úchvatné skóre 21:3.

Prodlouží vítěznou sérii i v úterý? Fanoušci měli jasno už včera. „Litva nemá šanci,“ hlásili.