Když se v létě chystal na Hajduk Split v play off Evropské ligy, od videa se kouč Liberce Jindřich Trpišovský prakticky nehnul. Podrobný videorozbor bere za nejdůležitější část teoretické přípravy. I o tom bude trenér vykládat 9. května na konferenci v Benicích o blížícím se EURO, kterou pořádá deník Sport ve spolupráci s Unií českých fotbalových trenérů.
Proč je video tak důležité?
„Myslím si, že je to ta nejpodstatnější část teoretické přípravy. Vím, že někdy se na sebe hráči neradi dívají. Ale když případnou chybu vidíte a můžete danou situaci ukázat, častokrát se stane, že chybu hráč uzná spíše, než když mu ji pouze řeknete. Ukázaná platí. V kabině máme projektor a smart wall, kam se promítá video a vy do toho můžete fixami malovat, zeď je omyvatelná. A to samé platí i při přípravě na soupeře. Něco jiného je říkat, že hrají vysoko či odkrývají více levou stranu. Ale když to hráč vidí a ukážete mu třeba špatně postaveného obránce s tím, že se dá nachytat prostorovým balonem, je nejlepší, když to vidí. A důležité je, jak to hráčům předat.“
Co tím myslíte?
„Nesmí to být moc dlouhé, což je tedy vždy. I kdyby to trvalo jen tři minuty, stejně řvou, že je to nekonečné. A hlavně jim zadat správné informace a nezatěžovat je zbytečnostmi. Z videa musíte poznat, které věci jsou opakující se, systémové. Něco je samozřejmě dílem náhody.“
Kolik času hráči Liberce u videa tráví?
„Ti to mají podstatně jednodušší. U videa stráví zhruba tři dny v týdnu. Dvakrát okolo dvaceti minut a jednou přibližně pět minut. Pětadvacet minut trvá rozbor odehraného utkání, patnáct až pětadvacet minut rozbor dalšího soupeře. A třetí fází jsou standardní situace, případně vybraní klíčoví hráči soupeře a jejich chování v určitých situacích. Ale když jsme na podzim hráli Evropu, frekvence byla mnohem vyšší, protože jsme hráli dva až tři zápasy v týdnu a tam bylo video skoro každý den.“
A kolik času to zabere vám?
„Pro trenéry je to složitější. Rozbor jednoho utkání trvá tři až čtyři hodiny. Ať už jde o náš zápas, nebo utkání soupeře. U soupeře většinou vidím dva zápasy, vždy jejich poslední a pak vybrané utkání, které se blíží tomu našemu. Dám příklad. Teď jsme hráli doma s Brnem, takže jsme vycházeli z jejich posledního zápasu s Příbramí a pak venkovního utkání v Plzni, protože si troufám říci, že v určitém základním schématu hrajeme podobně jako Plzeň. Ale třeba při Evropské lize před zápasem s Hajdukem Split jsem během týdne viděl deset zápasů. Dva naživo a osm na videu, kde potřebujete nastudovat hráče, kam si přebírají balon, jakou nohou hrají, jakou přihrávku nejčastěji používají, křižnou či průnikovou, kterému hráči nejčastěji přihrávají... Na neznámého soupeře potřebujete většinou osm až deset zápasů, v české lize pracujeme se dvěma.“
To je pořádný záhul pro oči, ne?
„Musím říci, že ano. Občas jsem používal i kapky do očí, bylo to fakt náročné. Před Hajdukem jsem v tom ležel tak, že jsem pak jednou na syna zavolal Vlašiči, jak jsem byl z těch jmen zmatený.“ (směje se)
