Skoro po roce se objevil před novináři v reprezentační soupravě. Tomáš Rosický je zpátky! Český kapitán je připravený a nažhavený, aby českým barvám pomohl na EURO. Po zdravotních lapáliích se dlouho rozhodoval, jestli trenérovi Vrbovi na nominaci do Francie kývnout. „Ta situace nebyla jednoduchá,“ přiznal na pondělním reprezentačním srazu.
V jaké jste přijel formě?
„To se teprve uvidí (úsměv). Ale dva měsíce jsem v plném tréninku, všechno je v pořádku. Samozřejmě mi chybí herní vytíženost. Potřebuji něco odehrát. Zápasy za juniorku, kde jsem nastoupil, nejsou žádné měřítko, to sám moc dobře vím. Na druhou stranu trenér už mě zná, něco jsme spolu odehráli, ví, jak se projevuju v tréninku. On je chytrý, zhodnotí si to (mou formu) sám.“
Jak dlouho jste se rozmýšlel, jestli na EURO jet?
„Nebylo to vůbec jasné, nebylo to jednoduché pro mě ani pro trenéra. Je to výjimečná situace, i když není ojedinělá. Angličané také vzali Wilsherea v podobné situaci, odehrál jen o jeden nebo dva zápasy víc, než já.“
Bylo to hodně složité rozhodnutí?
„Nerodilo se to lehce. Já sám musím vědět, že klukům jsem schopný pomoct, ne že pojedu (na EURO) jen tak. Kdybych nebyl tak dlouho v tréninku, nešel bych do toho. Na začátku jsem se dva týdny léčil u profesora Koláře, léčba šla rychleji, než se čekalo, což bylo pozitivní. Kdyby to probíhalo tak, jak byly prognózy, asi bych tady nebyl. Ale trenérovi jsem říkal, že i když se vrátím do tréninku dřív, za Arsenal už si nezahraju. Byl jsem tam deset let a vím, jak trenér přemýšlí, v určitých situacích už jsem ho zažil. Říkal jsem, že není šance, že budu hrát, ať si tedy rovnou řekneme, jestli ano, nebo ne a oba budeme mít čistý stůl.
Jak reagoval trenér
Vrba
?
„On říkal, že to nechce, že bude čekat, jen potřebuje, abych chodil hrát aspoň za juniorku. To bylo na základě nějaké dohody schůdné. Zůstali jsme v průběžném kontaktu, jak jsem říkal, šlo to rychleji, než byl původní předpoklad. Ve finále se na mě trenér přijel podívat, z toho jsme vycházeli, že do toho půjdeme, všechno vypadalo dobře.“
Trenér nechal rozhodnutí vyloženě na vás?
„Znal jsem jeho stanovisko. Já k tomu byl samozřejmě skeptický, není sranda hned jet na takovou akci. Zvlášť, kdybych jel po nějakém zranění a trénoval jen měsíc. Byly tam věci, které mému rozhodnutí pomáhaly. Tím, že to chtěl trenér, začali se mi ozývat kluci, jak se nominace blížila. Psali, že mám jet, ale sám jsem byl skeptický. To je logické, když nehrajete skoro celou sezonu.“
Věděl jsem, že takhle končit nechci
Měl jste vnitřní pochyby?
„Jo, můžeme to tak nazvat. Nebyl jsem si jistý, že je to správně.“
Na druhou stranu
Petr Čech
zmiňoval, že jste svěží, máte hlad po balonu. Je to správný odhad?
„To tam samozřejmě je. Když nehrajete takovou dobu, balon mi chybí. Kdyby nechyběl, bylo by to špatně, to bych tady nebyl. To všechno může být plus. Ale musíme počkat do zápasů, jak budu vypadat. Trenérovi jsem i nabízel, že přijedu na kemp a ať mě pošle domů, když budu vypadat špatně a když budu cítit, že to není dobré, seberu se a odjedu. Ale on řekl, že to nechce.“
Je účast na EURO vaše osobní výhra?
„Návraty mi vždycky neskutečně vadily, ale věděl jsem, že se chci vrátit a musel jsem to podstoupit, obětovat pro to všechno. Ta cesta je hrozná, bohužel jsem jí musel projít několikrát. Ale tak to je, jestli chceš hrát a spadneš na zadek, musíš vstát, jinak to nejde. Když se mi to znovu stalo, věděl jsem, že tak skončit nechci. Začal jsem dostávat zprávy od lidí z celého světa, že můj příběh je obrovská inspirace pro ostatní. Už jsem nekopal za sebe.“
Nakoplo vás to tak, že jste si řekl, že se vrátíte pro fanoušky, kteří vás takhle podporují?
„Nemůžu říct, že pro ně. Já jsem hrál fotbal vždycky kvůli tomu, že mě baví. Když se někomu líbí, jak hrajete, je to vždycky velké plus. První impuls ale byl vždycky takový, že mě baví fotbal hrát. Ale dostal jsem zprávu od jednoho chlapce, myslím, že byl z tábora ze Sýrie. Psal, že poslední, co ho drží při životě je, že mě chce ještě jednou vidět hrát. To jsou příběhy, které přesahují rámec fotbalu, prostě extrémy. Samozřejmě se vás to dotkne. Aspoň vidíte, jaký má fotbal neuvěřitelný vliv a dosah na lidi. Mě to svým způsobem i inspiruje, já jsem ten, který hledá inspiraci ve všem ostatním, co pak můžu použít ve své profesi. To byl jeden z impulsů, po kterém jsem věděl, že takhle to nesmí skončit.“
Byla velkým impulsem i účast na mistrovství Evropy?
„Samozřejmě, je jasné, že tam chci hrát. Ale nebylo to pro mě tak stěžejní jako pro někoho jiného, na mistrovstvích už jsem toho odehrál dost. Chci tam jet a hrát, ale ne za každou cenu, abych kvůli tomu něco riskoval a v budoucnu měl problémy. To už bych asi neudělal.“
Platí, že chcete hrát v ideálním případě ještě dva roky?
„Momentálně plánuju hrát na EURO, tím to končí. Co se týká mé budoucnosti, já teď vůbec nic neřeším. Soustředím se jen na EURO, aby bylo všechno v pořádku.“
Opravdu neřešíte, co bude v létě po skončení turnaje?
„Ne, opravdu ne.“
A případný zájem Sparty?
„O tom už jsme se hodněkrát bavili. Na jednu stranu říkám, že to teď neřeším, na druhou stranu můžu říct, že Sparta pro mě samozřejmě bude alternativa.“
