PŘÍMO Z RAKOUSKA | Vrací se do země, kde začala jeho mimořádně úspěšná zahraniční kariéra. A reprezentační brankář, čerstvě i rekordman v počtu startů, Petr Čech se netají tím, že to pro něj bude speciální EURO. „Má pro mě pikantní příchuť,“ přiznává v dalším díle seriálu Sportu.
Na ten moment nikdy nezapomněl. Výrazně totiž přispěl k obratu zápasu, v němž Turci šli z 0:2 na 3:2 a Česko na EURO 2008 skončilo už v základní skupině. Ta chvíle se mu od té doby pokaždé připomíná, pokud český tým hraje po se stejným soupeřem. A jiné to nebude ani před třetím utkáním ve skupině na nadcházejícím mistrovství.
Už před loňským říjnovým zápasem doma s Tureckem v Praze se vás jejich novináři vyptávali na gól z EURO 2008, který jste v rozhodujícím duelu skupiny inkasoval. Takže jste připravený na další várku otázek?
„Je mi jasné, že jakmile se to bude blížit, všichni budou posílat fotku Nihatova gólu ( Čechovi vypadl centrovaný míč a turecký útočník snadno vyrovnal – pozn. red.). Tak to prostě je. Všichni ten gól viděli a asi mají radost, že si taky ze mě můžou udělat srandu.“
Štve vás to?
„Mně to nevadí, mě mrzelo to, že jsme dostali gól na 2:2. Na druhou stranu, kdybychom nedostali na 2:3, tak se šlo do penalt. Všechno mohlo vypadat jinak, bohužel to dopadlo špatně. Tak to někdy ve fotbale bývá. Jako se vám někdy povede zápasy vyloženě vyhrát, někdy se vám podaří udělat chybu. Mně se to ,povedlo‘ v tom zápase.“
Takže žádný komplex z Turecka?
„Už je to osm let. Kdybych se měl v jedné situaci babrat osm let, nevím, co bych dělal. Za sezonu se člověku podaří udělat dvě tři minely. Kdybych měl přemýšlet nad každou, asi bych už fotbal nehrál.“
Vše o EURO 2016 najdete ZDE »
Je to osm let, od té doby jste odehrál moře zápasů, ale mnoho fanoušků si dokáže vybavit hlavně ten moment. Zinedine Zidane na tom byl podobně. Prožil mimořádnou kariéru, ale zkrat z finále mistrovství světa, kdy hlavou udeřil Marka Materazziho, všechno přebil. Pamatují se negativní události snadněji?
„Když dneska někdo zmíní jméno Roberto Baggio, tak se j řekne, že ve finále mistrovství ř světa 1994 překopl z penalty s branku. To, že do finále postoupili b hlavně díky němu, už nikdo p nezmíní. Je to tak, lidi si pamatují výrazné věci, tohle byla jedna nt z nich.“
Na druhou stranu vás může těšit, že podobné věci se stávají velkým hráčům.
„Jsou to věci, které se dějí každý týden. Když máte za víkend padesát zápasů těch nejlepších lig, najdete tam různé věci a řeknete si, že se to stane každému. Bohužel je pravda, že když se EURO koná jednou za čtyři roky, mrzí chyba dvojnásobně, protože člověk musí čekat další čtyři, než na turnaji může znovu hrát. Hokejisté mají výhodu, že jejich šampionát se hraje každý rok, a když jeden pokazí, vůbec nic se neděje. Pokud nevyjde jeden z pěti, tak než si na to člověk vzpomene, už se hraje další. Na druhou stranu je podle mě škoda, že hrají každý rok, protože pak si řeknete, že je úplně jedno, jestli vyhrají nebo ne, jelikož za rok je další šance. Kdyby to bylo jednou za dva roky, tak by se na to člověk i víc těšil.“
Považujete zápas s Tureckem z EURO 2008 za nejnižší bod kariéry?
„Nemyslím si. Prostě se to stalo, bylo to pro všechny stejné zklamání. První zápasy jsme odehráli slušně, to že jsem udělal chybu, to se prostě stane. Ale jedno z největších zklamání to je, protože jsme měli na to, abychom postoupili do čtvrtfi nále. Potom už se mohlo stát cokoliv. Navíc se po turnaji v Rakousku a Švýcarsku vyměňovala generace a spousta kluků končila.“
Angažmá ve Francii? Nejdůležitější roky kariéry
Letošní mistrovství se hraje ve Francii, kde jste v letech 2002 až 2004 strávil první roky zahraničního angažmá, konkrétně v Rennes. Vracíte se do této země rád?
„Na dvou ze tří stadionů, kde budeme ve skupině hrát, jsem nastoupil i za Rennes. Samozřejmě od té doby je vylepšili, viděl jsem fotky, jsou zvětšené a zmodernizované. Když znáte ta místa, kde se chystáte hrát, k tomu máte ve Francii kamarády, domluvíte se jejich jazykem, tak je to pro vás jiné, domáčtější. Není to stejné, jako když přijedete na nové místo a koukáte, co se děje. Má to pro mě pikantní příchuť. Nejlepší to asi bude pro Plášu ( Jaroslava Plašila ), protože ten hraje prakticky doma.“
Máte na jednotlivé stadiony nějakou speciální vzpomínku?
„V Toulouse jsme vyhráli a hráli i Francouzský pohár, ve kterém jsme postoupili na penalty asi v osmé nebo deváté sérii, tam jsem tři chytil, to si pamatuju (celkově 7:6). V Lens jsem se zranil, vykloubil jsem si loket a měl jsem asi pět týdnů sádru (k tomu došlo hned tři dny po zápase v Toulouse – pozn. red.). Tam to až tak dobré nebylo. (směje se) Když nad tím přemýšlím, tak v St. Etienne jsem nehrál, oni byli v druhé lize, postoupili, až když jsem odešel.“
Co pro vás vůbec znamenaly dva roky v Rennes?
„Považuju je za jedny z nejdůležitějších v kariéře, protože jsem se adaptoval v cizím prostředí, ve kterém jsem na začátku neuměl jazyk. Neuměl jsem vůbec nic. Navíc klub měl ambice hrát o poháry a my do posledního kola bojovali o záchranu, protože se prostě vůbec nic nepovedlo. To byla obrovská škola, musel jsem začínat z ničeho a ještě pod takovým tlakem. Pro mě to bylo velice prospěšné. A samozřejmě bylo o krok výš i z hlediska srovnání lig. Odehrál jsem víc zápasů, vyzkoušel si ligový pohár a vyhrál Francouzský pohár. A po Spartě, se kterou jsem si zkusil Ligu mistrů, jsem to považoval za správný krok.“
Francie se od té d doby změnila - a prožívá nelehké období. obí. Jedním z hlavních témat šampionátu bude vzhledem k listopadovým teroristickým útokům bezpečnost. Máte před cestou na turnaj - obavy?
„Po událostech posledního roku se o tom víc mluví, ale každý turnaj musí mít bezpečnostní zabezpečení na vysoké úrovní. Tím, co se stalo, je to velice viditelné a hodně se o to rozebírá, i na předchozích šampionátech byli všichni připravení, protože každého turnaje se účastní obrovská masa lidí, která se pohybuje, ať už po Francii, nebo po stadionech. To nebezpečí tam vždycky je. Věřím, že bezpečnostní složky měly možnost se připravit a všechno proběhne v pořádku.“
Nepojedete tam s obavami?
„Když se něco stane, tak s tím člověk sám asi moc neudělá. Snažím se nad tím nepřemýšlet a doufám, že k ničemu nedojde.“
Hodně se mluvilo o tom, že v krajním případě by se Hž e EURO hrálo za zavřenými EU tribunami. Dokážete si to představit?
„Ne, to je lepší nehrát. Myslím si, že by nebylo správné odehrát si turnaj za každou cenu. Ztratilo tu by to kouzlo. Turnaj je speciální svou atmosférou, těmi lidmi, kteří se na to těší. Hrát to bez nich by byla chyba.
