Karel Häring
31. května 2016 • 16:27

Plašil o životě ve Francii: Česky nadávám, jen když jsem dost naštvaný

PŘÍMO Z RAKOUSKA | Služebně je třetí nejstarší. Jaroslav Plašil se učil u borců jako Pavel Nedvěd nebo Karel Poborský. Teď se chystá na své čtvrté EURO. Během toho posledního v roce 2012 došli Češi do čtvrtfinále. „Nejlepší by bylo udělat ve Francii ještě něco víc,“ říká v obsáhlém rozhovoru.



Žádný jiný z českých hráčů nemá k Francii tak blízko jako zkušený záložník Bordeaux, který už v roce 2000 zamířil coby teenager do Monaka. Plašil v rozhovoru mluví o tom, jaké zvyky přijal za své, v jakém jazyce přemýšlí a o tom, co by žádný Francouz neudělal.

Poprvé jste se zúčastnil šampionátu v Portugalsku. Jak moc jste se od té doby změnil?
„Hodně. V Portugalsku jsem byl strašně mladý. Při mém prvním zápase za národní tým (jaro 2004) tam byli hráči jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Honza Koller, prostě borci, kteří působili v super týmech. Když tam přijedete jako dvaadvacetiletý, tak pusu moc neotevřete.“ (směje se)

A co další mistrovství?
„O čtyři roky později ve Švýcarsku a Rakousku to bylo dobré, až na ten poslední zápas, který jsme prohráli s Tureckem 2:3. V Polsku jsme postoupili do čtvrtfinále, nejlepší by bylo udělat ve Francii ještě něco víc.“

Na kontě máte devadesát osm startů, takže buď s Jižní Koreou, anebo poté na turnaji můžete dosáhnout stovky. Jak velký význam to pro vás má?
„Kdyby se to povedlo, bylo by to super. Ale hlavní je, aby se udělal nějaký výsledek na EURO, i kdybych třeba nehrál. Základ je úspěch mužstva.“

Reprezentace se ocitla v těžké skupině. Jaké šance na úspěch si dáváte?
„Nepojedeme tam, jako že už nemáme o co hrát. To by ani nemělo smysl tam jezdit. Myslím si, že postup je reálný, ale všechno musí vyjít tak, jak má.“

Petr Čech naznačil, že zvažuje konec působení v národním týmu. Máte podobné myšlenky jako on?
„Já si to nechám pro sebe.“ (usmívá se)

A dá se očekávat, že něco po EURO oznámíte?
„Když bude co oznamovat, tak ano.“

Hraje se ve Francii, v níž žijete téměř polovinu svého života. Budete mít speciální motivaci?
„Vždycky jsem motivaci měl, jinak bych tady nebyl. Ale je pravda, j že zahrát si ve Francii mistrovství Evropy je ještě něco víc.“

Když jsme zmínili Petra Čecha, ten říkal, že vy na EURO nejedete do Francie, ale domů. Cítíte to podobně?
„Je to můj druhý domov, to je pravda. Žiju tam spoustu let. Já se pořád cítím Čechem, samozřejmě když žijete polovinu života v cizině, zvyknete si tam. Do Čech přijedu dvakrát třikrát do roka.“

Vše o EURO 2016 najdete ZDE »


Už jste přemýšlel nad tím, kde se jednou usadíte?
„Přemýšlel.“ (směje se)

A řeknete víc?
„To je osobní věc, ale můžu prozradit, že Francie je jedna varianta. Není ovšem jediná.“

Když se člověk odněkud vrací a řekne „jedu domů“, vy tím myslíte Bordeaux?
„Pro mě je doma u rodičů.“

Bourdeaux? Perfektní místo u oceánu i hor

Můžete popsat, co máte na Francii rád?
„Z mého pohledu je ve Francii všechno. My v Bordeaux to máme asi čtyřicet pět minut od města k oceánu, na druhou stranu je dvě a půl hodiny cesty do hor na lyžování. Jsou tam nádherné vinice. Ten kraj se mi strašně líbí.“

Za ta léta jste se naučil výborně řeč. Když sáhnete po knížce, v jakém jazyce ji čtete?
„Převážně čtu ve francouzštině. Mám knížky i v jiných jazycích, ale většinou ve francouzštině.“

A když přemýšlíte?
„Teď už asi malinko víc ve francouzštině. Myslím si, že je to normální, jsem tam pořád. A je pravda, že v češtině se mi už občas nějaká slovíčka hledají těžko. Hlavně když přijedu po třech měsících, tak začátek, to pondělí, je těžký, ale pak už je to v pohodě.“

Ale asi na vás stále poznají, že nejste rodilý Francouz.
„To je jasné. Každý má svůj přízvuk a poznají ho všichni. Já nějaký mám, ale není až tak markantní. Říkají, že mluvím dobře, na druhou stranu přízvuk se skoro nedá úplně odstranit.“

A v jakém jazyce nadáváte při fotbale?
„Když nadávám, tak většinou ve francouzštině, ale když jsem hodně naštvaný, tak v češtině.“

Jak ukázat číslo 92? Silný ročník Sparty má zastoupení i na EURO

Vzpomínám si, že Vratislav Lokvenc při kvalifikačním utkání v Makedonii před lety křikl na Jana Kollera „mám“ v němčině. Koller mu míč nechal a Lokvenc dal gól. Zažil jste něco podobného?
„To se občas stane. Třeba jsem chtěl zavolat „záda“, ale řekl jsem to francouzsky. Hned jsem se opravil. Občas to tak je, člověk je na to zvyklý.“

Jak se Francie změnila od doby, kdy jste tam začínal?
„Já byl v Monaku, to nebyla až tak Francie. Těch osm let tam bylo něco jiného, než prožívám v Bordeaux. V Monaku lidi o fotbal moc nestojí, tady je to zase spíš naopak, i když momentálně fotbal v Bordeaux není na takové úrovni, na jaké by měl být. Je to vynikající klub, který si vůbec nezaslouží být tam, kde je.“ (v této sezoně skončil jedenáctý - pozn. red.)

V listopadu došlo ve Francii k teroristickým útokům. Změnilo to nějak životní styl obyvatel?
„Určitě je to nějak ovlivnilo, protože nikdo nečekal, že by se něco podobného mohlo stát. Myslím si, že lidé strach vyloženě nemají, ale samozřejmě je to zasáhlo.“

Znamená to, že nepřestali žít svůj normální život, ale uvnitř se nezbavili obav, že by se to mohlo opakovat?
„Na to se hrozně složitě odpovídá. Navíc v Paříži je to zas něco úplně jiného než v Bordeaux. Těžko to mohu posuzovat.“

Spoluhráči z reprezentace se vás na situaci ve Francii vyptávali?
„Bavili jsme se o tom. Ale já si myslím, že tam problém nebude, a že šampionát bude i z hlediska bezpečnosti dobře zorganizovaný. Co je podle mě nejsložitější, jsou fanzony, kde těch lidí bude opravdu strašně moc a je těžké to vše kontrolovat. Četl jsem, že během EURO bude k dispozici okolo devadesáti až sto tisíc benevolentů (dobrovolníků - ve francouzštině se používá termín bénévoles), kteří mají pomáhat s bezpečností. Tak snad nebudou potíže.“

Kola do vína? Musel bych si dát facku

Pojďme k veselejším tématům. Z Vladimíra Šmicra se během působení v Bordeaux stal vinař. Je možné žít regionu, aby se z toho nestal koníček?
(směje se) „Je to možný, já vinař nejsem. A myslím, že se ze mě nestane. Jakmile mě to nechytne zezačátku, tak už asi ne. Mám víno rád, ale že bych tomu nějak rozuměl... Mám svá oblíbená vína, ovšem není to tak, že bych chodil na nějaké ochutnávky a podobně. Vím, že jeden spoluhráč kupuje knížky, úplně do toho spadl.“

Takže to je v kabině Girondins občas téma?
„Máme prezidenta klubu, a klub který vlastní chateau. Občas nám nějakou tu láhev dá, což je fajn.“

Víno k Francii patří, stejně jako další zvyky. Jak jste si oblíbil pověstné dlouhé stolování?
„To mě baví, to je super. (směje se) Naučil jsem se to. Co si pamatuju, tak nejdéle le jsme jedli od dvou do sedmi. To byl oběd se vším všudy.“

A pak se šlo rovnou na večeři.
„Ne ne, mezi chodem a dezertem byla hodinová procházka, aby nám jídlo vytrávilo, a pak jsme to zakončili. Tehdy jsme dostali pozvánku od kamarádů, nemohli jsme odmítnout. Tohle byl pochopitelně extrém.“ (směje se)

A když přijedete k rodičům na návštěvu, jíte podle českých zvyků?
„To je rychlovka. Ale mně to vůbec nevadí.“

Pokud by někdo přijel za vámi do Francie poprvé, na jakou specialitu byste ho vzal?
„Tam u nás jsou velmi dobré mořské plody a vynikající ryby. Já jsem tomu propadl. Ze začátku jsem to vůbec nemusel, třeba ústřice, ale teď je mám moc rád.“

A tradiční žabí stehýnka?
„Už jsem je taky jedl. Není to špatné. Ale záleží, kdo a jak to dělá.“ 

Mimochodem, co by správný Francouz nikdy neudělal?
„Nenalil by kolu do vína.“

A vy jste to někdy udělal?
„Ne, to bych si musel dát facku.“ (směje se)

Pozápasový trénink reprezentace: posilovna pod širým nebem

Hráči hodnotí intenzitu tréninku. Vyšší známky dává Limba, směje se Krejčí