Jan Vacek
14. července 2016 • 17:53

CELÝ rozhovor s Kadlecem o EURO: Vrba mlčel a já byl naštvaný

Autor:
###BLOK-TOP-VIDEA###

PŘÍMO Z RAKOUSKA | Už se plně koncentruje na novou sezonu, do které po dlouhých osmi letech naskočí v dresu Sparty. Reprezentační obránce Michal Kadlec (31) ale myšlenkami občas zabrousí i k nedávno skončenému evropskému šampionátu. Na něm za Česko neodehrál ani minutu, i když byl stabilním členem sestavy v průběhu celé kvalifi kace. V otevřeném rozhovoru pro deník Sport se rozpovídal o rozpačitých pocitech i trenéru Pavlu Vrbovi. „Vůbec se mnou nemluvil. Myslím, že hodně lidí zklamal,“ říká Kadlec.



Má právo být rozladěný. Možná i trochu naštvaný na způsob, jak s ním bylo nakládáno. Michal Kadlec vytvořil v kvalifi kaci o mistrovství Evropy ve Francii stabilní stoperskou dvojici s Tomášem Sivokem, patřil mezi pilíře týmu, který za zády nechal i silné Nizozemce. Když ale došlo na fotbalový svátek, nehrál. Všechny tři duely sledoval pouze z lavičky. A sám dosud pořádně neví proč.

Vraťme se na úvod k nedávno skončenému mistrovství Evropy. Už přebolelo zklamání z neúspěšného vystoupení ve Francii?
„Už to ve mně není. Zklamání bylo do chvíle, než jsem se začal připravovat se Spartou. Bylo samozřejmě obrovské, protože jsme dva roky bojovali o to, abychom se na EURO dostali, v kvalifi kaci odehráli dobré zápasy, a pak se v nejdůležitějším momentu nepotkali s dobrou formou. Je to mrzuté, když jsme viděli, že třeba Portugalci postoupili ze skupiny, aniž by vyhráli jediné utkání. Nám by stačilo porazit na závěr Turky, mohli jsme být v play off a tam už bylo možné cokoli. Je to velká škoda, ale už jsem to hodil za hlavu. Po vyřazení ale bylo zklamání obrovské.“

Vy jste odtáhl prakticky celou kvalifi kaci, byl jste stabilním členem základní sestavy. Na EURO jste pak ale neodehrál ani minutu. Jak těžké bylo se s tím vyrovnat?
(na chvíli se odmlčí) „Co na to říct... Určitě to není příjemné, hlavně jsem o tom nevěděl. Do prvního zápasu se mnou trenér vůbec nemluvil. Mrzí mě to z toho pohledu, že jsem odehrál většinu kvalifi kace, měli jsme dobré výsledky. Už v tom posledním utkání s Tureckem na Letné jsem počítal, že budu hrát. Přece jenom jsem tam působil a většinu hráčů znal lépe než trenér a lidi okolo. Nakonec jsem nenastoupil, prohrálo se. Další zápas v Nizozemsku jsem hrál, to utkání se nám povedlo. Na EURO jsem byl připravený a počítal s tím, že budu hrát. Najednou se to ale změnilo. Ani mi to nebylo nijak odůvodněno. Je to dost smutné, když máte něco odehráno, v nároďáku patříte k nejzkušenějším obráncům, a pak ani nevíte, jaká je vaše role v týmu. Byl jsem na tu situaci hodně naštvaný, ale co s tím udělám?“

Asi nic. Jak jste tohle zklamání prožíval?
„Člověk musí akceptovat trenéra, že se takhle rozhodl. Se Španěly se hrálo v bloku, to bylo složité utkání. Pak Chorvaté, dobře, bral jsem, že nehraju. Ale proti Turecku byla šance nastoupit a opět jsem nedostal důvěru, to už mě mrzelo opravdu hodně. Těšil jsem se na to, mělo to být vyvrcholení dvouleté práce, která byla dobrá, lidé nás chválili. V kvalifi kaci jsme ukázali, že můžeme hrát s těžkými soupeři. Pak se to bohužel změnilo a mně nezbylo než se s tím smířit.“

V základní sestavě vás nahradil Roman Hubník, který nebyl v týmu během kvalifikace a před šampionátem skočil rovnou do základní sestavy. Proti Chorvatsku udělal hrubku vedoucí ke gólu, přesto nastoupil i proti Turecku. Překvapilo vás to?
„Hlavně bych chtěl říct, že proti Romanovi nemám vůbec nic. Jsme super kámoši, známe se dlouhé roky. Mám k němu obrovský respekt. Ale když uděláte takovou chybu... Kdybych ji udělal já, tak si myslím, že bych šel na další zápas ven. (hořce se usměje) Já jsem opravdu čekal, že budu hrát. Před EURO jsem četl, jak trenér Vrba říká, že bude přihlížet i k tomu, kolik toho kdo odehrál v kvalifi kaci. Zrovna Roman neodehrál ani minutu a příležitost dostal hned proti Španělům. Odehrál výborný zápas, takže jsem pochopil, že nastoupil i proti Chorvatsku. Tam udělal chybu, i když mu to Čechíno (Petr Čech) nerozehrál dobře. Možnost, že bych nastoupil proti Turecku, tam byla. Já jsem pro to víc udělat nemohl. Trénoval jsem na maximum, nebyl nijak naštvaný. Ale když byla příprava na zápas, tak jsem tam nefi guroval. Musel jsem se s tím smířit, ale zklamání to bylo obrovské. Dva roky makám a pak si nezahraju ani minutu.“

Zklamal vás Pavel Vrba lidsky?
„Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Chápu trenéra, že nemůže chodit za každým hráčem a vysvětlovat mu jeho pozici. Ale když v týmu máte nějaké postavení, tak asi něco říct mohl. Možná byl v napětí, pod tlakem. Nevím. Byl jsem tam a čekal, že se mi něco řekne. Ono ale nešlo poznat, jak nastoupíme. V sestavě na Španělsko jsme trénovali maximálně půlku tréninku. Ani my hráči jsme pořádně nevěděli, kdo bude hrát.“

Předpokládám správně, že takový vývoj jste před začátkem turnaje ani v nejmenším neočekával?
„To ne. Když pan Vrba nastupoval, tak byl ve velké oblibě. Vzal to po trenéru Bílkovi, po kterém se všichni vozili. To jsme my hráči nikdy nepochopili, protože jsme s ním vycházeli výborně a úspěch se tady udělal. Nevím, čím to bylo. Nicméně si myslím, že trenér Vrba hodně lidí zklamal a poštval proti sobě.“

Co jste říkal na jeho bleskový odchod do ruské Machačkaly?
„Rozhodl se takhle, musím to akceptovat. Pro trenéra Vrbu je škoda, že odchází v takovém světle.“

Obránce Sparty Michal Kadlec na soustředění v Rakousku
Obránce Sparty Michal Kadlec na soustředění v Rakousku

Ve hře byl i návrat do bundesligy

Pojďme ke Spartě. Vrátil jste se po dlouhých osmi letech, jaké jsou první dojmy?
„Pocity jsou pro mě moc příjemné. Jsme na soustředění, trénujeme víc, než tomu bude v sezoně. Do zápasů jdeme unavení, není to optimální. Snažíme se něco nazkoušet, výsledky se zatím moc nedaří, ale zažil jsem několik příprav, kdy to takhle bylo. Výsledkově se nedařilo, ale pak přišla liga a bylo to v pohodě. Pro nás je hlavní, abychom byli co nejlépe připravení na předkolo. Na Spartu totiž nepotřebujete mít jenom nohy, ale i hlavu a psychiku. To pak hraje hrozně důležitou roli.“

Jak složité pro vás rozhodování o fotbalové budoucnosti bylo?
„Musím přiznat, že jsem se rozhodoval už během posledního roku, kdy jsem věděl, že s největší pravděpodobností ve Fenerbahce skončím. Byly v zásadě tři varianty. Jít domů, do Německa nebo zůstat v Turecku. Fenerbahce přišlo měsíc před koncem smlouvy s nabídkou, ale to už jsem byl rozhodnutý, že se vrátím do Sparty. Kdyby třeba přišli o půl roku dřív, tak bych váhal. V lednu jsem ještě jasno neměl, ale pak už to směřovalo ke Spartě.“

Nakolik byl reálný návrat do bundesligy?
„Bylo to ve hře, volal mi trenér Hamburku Bruno Labbadia. Známe se, on mě tehdy dovedl do Leverkusenu a byl s mojí prací spokojený. Bylo to na mně. Kdybych řekl ano, do bundesligy půjdu, tak by to dopadlo. Stejné to bylo s Fenerbahce, byl jsem u prezidenta, který mi nabízel dvouletou smlouvu, byli se mnou spokojení, protože makám a jsem nekonfl iktní. Snažil jsem se vždycky udělat maximum pro tým. Variant bylo víc, po zvážení a komunikaci s tátou a rodinou jsem se rozhodl pro tenhle krok.“

Co vám otec doporučoval?
„On to nechal na mně, akceptoval moje rozhodnutí. Tolik mi do toho nemluvil, už mi není osmnáct, kdy otcové hodně radí, co je lepší. Rozhodoval jsem se sám a on to přijal. Rodina se těšila, že mě po osmi letech v zahraničí uvidí častěji, než třeba jednou za půl roku. Když jste v rodné zemi, kde umíte řeč, je to vždycky příjemnější. V zahraniční to není snadné, přijdete do Turecka a cokoli řešíte, musíte na to mít překladatele, protože angličtinou se málokde domluvíte. Ta jazyková bariéra není jednoduchá, navíc jste dál od kamarádů a rodiny. I proto jsem se rozhodl pro Spartu.“

Na Letnou se v posledních letech vracelo ze zahraničí několik reprezentantů a velkých hvězd. Častokrát ale nedokázali naplnit očekávání. Nemáte z toho trochu obavu?
„Obavy nemám, jinak bych to nedělal. Asi budu vědět, že je člověk víc sledovaný než ostatní, že se chyby tolik neodpouští. S tím dokážu žít, počítám s tím. Vím, že mojí odpovědí budou výkony na hřišti. Budu nejspokojenější, když se bude dařit týmu. Individuality v dnešní době samy nic neudělají. Navíc je mi jednatřicet, nevracím se v pětatřiceti. Neměl jsem v minulosti žádné těžké zranění, cítím se výborně. Jsem obránce. Nemusím lítat někde po lajně nahoru dolů.“

Kterému týmu fandí a kam by vzali dívku na rande? Odpovídají Juliš a Čermák

Hra na tři obránce nebude problém

Byl jste zvyklý nastupovat v předních evropských klubech. Nebude se vám nyní složitěji hledat motivace?
„Když jsem byl mladý, byli jsme v Německu, pak jsme se vrátili do Hradiště, kde jsem hrál za žáky. To byl takový první moment, kdy si člověk uvědomil, že to bylo dobré rozhodnutí. Vrátilo mě to do reality. V Německu bylo všude značkové vybavení, tady kluci pomalu neměli v čem trénovat, hrálo se v gumotextilkách. Člověk najednou zjistil: Aha, takhle se to dá taky dělat, a začal makat. Teď už jsou podmínky na super úrovni, asi nemůžete srovnávat Fenerbahce se Spartou ohledně zázemí, financí a počtu lidí, ten budget je úplně jiný. Leverkusen je pořád ve špici německé ligy. I to je jeden z důvodů, proč jsem zvolil spíš Spartu než Hamburk. Můžu tu hrát o titul a poháry, Hamburk se v posledních letech trochu trápil, hrál baráž. Zatím jsem měl štěstí, že jsem o záchranu moc nehrál. Teď se Spartou to asi taky nehrozí... (směje se) Prožil jsem tady krásná a úspěšná léta, naposledy jsme hráli Ligu mistrů. To je teď náš velký sen a hlavní cíl nové sezony, samozřejmě ještě s titulem.“

Ani z nižší úrovně ligy a horších stadionů nemáte obavy?
„To není problém. Vždycky nějací lidé na tribunách jsou, ve Fenerbahce jsme kolikrát hráli před prázdným stadionem. Dneska už jsou hezké stadiony, všude vyhřívané trávníky. Dřív to nebylo, pamatuju si, že jsme jeli do Opavy a hráli tam na ledu. Všechno se to hrozně vyvíjí, diváci chodí dost a umí udělat atmosféru. Někdy dokáže udělat stejnou pět tisíc lidí jako dvacet tisíc. Stadiony jsou navíc útulnější.“

Během soustředění se hodně věnujete rozestavení se třemi stopery. Jak je vám osobně tenhle herní způsob blízký?
„Je pravda, že jsem hrál poprvé 3-5-2 za trenéra Jarolíma ještě v Synotu. To jsem ale hrál halvbeka, byl jsem mladý a běhavý, piloval jsem tam lajnu. Tam nějaké menší zkušenosti byly. Poslední rok jsme to hráli i ve Fenerbahce, kdy jsme chtěli třeba posílit ofenzivu a dostat víc hráčů do vápna, tak jsme to občas změnili a přineslo to úspěch. Každý systém je ale tak dobrý, jak ho hrajete. Musíte na to mít i typy hráčů, my je máme na 3-5-2 i na 4-4-2, tam problém není. Teď to zkoušíme v každém zápase, zatím se nám to výsledkově nedaří tak, jak bychom chtěli, i herně jsou tam rezervy. Budeme to zkoušet dál, pak si sedneme a vyhodnotíme, jak budeme hrát. Trenér má zkušeností dost, aby věděl, s jakým systémem vyrukujeme do pohárů a ligy. Můžeme to i střídat, není na škodu, když budeme schopní přepnout plynule během utkání a reagovat tak na aktuální vývoj.“

V čem je pro vás největší rozdíl oproti klasickému rozestavení se čtyřmi obránci?
„Pro mě to v útočné fázi až taková změna není, dva stopeři se roztáhnou a ten střední si jde pro balon, to je podobné jako při čtyřobráncovém systému. Spíš jde o vystupování a situace, kdy soupeř vytáhne hráče, jsou tam různé varianty vyjetí s balonem. Je to víc běhavější, než když jste vzadu ve čtyřech. Když hraje soupeř na jednoho útočníka, tak se jeden stoper vysune výš. Je důležité využít silné stránky, které ten systém nabízí. Na tom pracujeme.“

Chcete mít přehled o všem důležitém, co se děje ve Spartě? Zde sledujte všechny zprávy a zajímavosti ze svého oblíbeného klubu >>