Jsou dva. Dva mladí a nadějní fotbalisté, které poprvé v kariéře oslovil trenér českého fotbalového áčka. Michael Krmenčík z Viktorie Plzeň a Antonín Barák ze Slavie představují svěží krev, která by měla národnímu týmu pomoct v důležité kvalifikaci s Norskem (pátek 20:45). Oba svou první nominaci prožívali velmi silně. Krmenčík poslouchal fórky v plzeňské kabině, Barákovi zase emotivně gratuloval táta, sám mládežnický fotbalový trenér.
Západočeský forvard vzbudil svou první reprezentační pozvánkou velký ohlas u spoluhráčů v Plzni. „Oni si ze mě dělají srandu. Říkali, že když už i já jsem v reprezentaci, tak končí s kariérou. Já jim to vracím góly,“ smál se Krmenčík, nejlepší plzeňský střelec probíhající sezony.
Třiadvacetiletý šutér pak mluvil už vážnějším tónem. „Nečekal jsem to, tohle se ani snad čekat nedá. Zasloužil jsem si to možná dobrými výkony. Reprezentovat Českou republiku je nejvyšší cíl, kterého jsem mohl v kariéře dosáhnout,“ dodal Krmenčík.
Je typem důrazného útočníka, po kterém volal kouč národního týmu Karel Jarolím . Sám však uznává, že by se měl zlepšit v koncovce. „Kluci mi říkají, že jsem na hřišti hrozný blázen, ale ono to tak asi bude. Někdy jsem až skoro agresivní, ale to je ve mně a nemohu to ovlivnit. Když mám dobrý den, tak góly dám, když ne, tak nedám i nemožné,“ popsal své schopnosti rodák z Kraslic, který z Plzně dříve hostoval v Sokolově, Čáslavi, Vlašimi, Ostravě a Dukle Praha.
V posledních týdnech se vypracoval do role klíčového útočníka úřadujícího mistra a se sedmi soutěžními góly je nejlepším plzeňským střelcem v sezoně. Přitom v létě byl na odchodu ze západočeského klubu, kvůli velké konkurenci málem zamířil k jinému zaměstnavateli.
„I trenér (Roman Pivarník) říkal, že to bylo 50 na 50. On o mě stál, jinak by si mě tam nenechal. Ale Ďuriš se vracel z reprezentace, přišel Bakoš, byl tam Holenda. Trenér chtěl ze začátku hrát na jednoho útočníka a jeden musel z kola ven. Vypadalo to na mě,“ přiznal Krmenčík.
„V zápase s Vlašimí mi bylo řečeno, že už jsem se skoro měl hlásit někde jinde. Trenér se ptal, jestli si ještě nepůjdu strčit poločas. A já v něm dal dva góly a byla na mě penalta. Je to jenom příprava, ale asi jsem si tam zajistil budoucnost v Plzni,“ doplnil bývalý reprezentant do 21 let.
Barák povýšil z jednadvacítky
Podobný osud má i druhý nováček Antonín Barák. „Ještě před dvěma měsíci jsem pořádně nehrál ve Slavii. Říkal jsem, co bude, jestli třeba nebude lepší volit jinou cestu. Přemýšlel jsem, jak to vše bude. Takže tomu, co se teď stalo, sám moc nerozumím,“ usmíval se talentovaný záložník, který měl původně jet s jednadvacítkou na přípravný zápas do Portugalska.
„Bylo to obrovské překvapení. Ještě to teď na sobě trochu cítím, že je to něco speciálního. Možná si to ještě neuvědomuji. O tomhle jsem snil odmalinka, pro to ten fotbal dělám, abych se jednou dostal na takhle vysokou úroveň a metu,“ dodal jednadvacetiletý hráč, který se stal jedním z klíčových mužů slávistické zálohy.
O svou radost se jako první podělil s otcem, který ho k fotbalu přivedl a věnuje se trénování mládežnických reprezentací. „Říkal, že je na mě hrozně pyšný a ať tady ukážu to nejlepší. Ani moc ten rozhovor neprobíhal, protože to bylo spíš takové hodně dojemné,“ přiblížil příbramský odchovanec, který přišel do Slavie v zimě minulé sezony.
Při pondělním setkání s novináři bylo znát, že je z nečekané pozvánky příjemně vykulený. „Cítím se dobře a věřím si. I tak jsem z nominace hrozně překvapený a sám se divím. Sice jsem odehrál nějaké těžké zápasy, ale proti klukům, co jsou tady, se to vůbec nedá srovnávat. Asi jsem se trenéru Jarolímovi líbil, možná má rád můj herní styl. Některé zápasy se mi povedly, tak i možná kvůli tomu jsem tady,“ zamyslel se.
