Poprvé oblékl dres národního týmu, poprvé se dostal ke střele. A hned uklidil míč do brány! Plzeňský útočník Michael Krmenčík má za sebou debut dnů, když otevřel skóre důležitého kvalifikačního utkání s Norskem (2:1). „První start, první gól. Já k tomu nemám co říct, jsem dojatý,“ říkal jeden z hrdinů pátečního duelu v Edenu.
Dala se ta gólová šance před prázdnou brankou vůbec zahodit?
„Já jsem takový typ hráče, že bych to snad dokázal spálit. Zaplaťpánbůh, že to tam padlo a jsem za to moc rád.“
Měl jste čas se před gólovou akcí na hřišti vůbec rozkoukat?
„Myslím, že to byl první dotek s balonem. Naštěstí to skončilo gólem.“
Co ty další dvě slibné příležitosti?
„U té střely levačkou mi to dal Krejda (Ladislav Krejčí) na stojnou nohu, já do toho jen plácnul a letělo to až na rohový praporek. Šance dobrá, ale naivně jsem to zahodil. U té hlavičky jsem to mohl uklízet lépe, akorát jsem viděl, že to hráč přede mnou možná bude mít. Tak jsem to jen lízl a ono to skončilo vedle.“
Uvědomujete si vůbec, jak vaše kariéra během podzimu letí nahoru?
„Vyhráli jsme, takže uvědomuju (smích). Jsem moc rád, když za mnou kluci přijdou, že chtějí něco do kasy, tak jim to s radostí pošlu.“
Trenér Jarolím slíbil prvnímu střelci odměnu v podobě návštěvy fastfoodu, těšíte se?
„Já moc nemůžu jíst mekáče, náš kondiční trenér v Plzni na mě nadává, že mám ještě asi kilo navíc. Nechám si to zaplatit, ale rozdělím se s klukama.“
Co s vámi udělalo, když jste se dozvěděl, že proti Norsku nastoupíte v základu?
„Já nejsem typ hráče, co je nervózní. Tímhle se nestresuju, každý fotbalista, co umí pracovat s nervozitou, si to srovná v hlavě. Řekne si, co od zápasu chce. Já chtěl dát gól a vyhrát, to se povedlo. Jsem neskutečně dojatý.“
Kdy jste se dozvěděl, že budete hrát?
„Pan Jarolím si mě a Zmrhiče (Jaromíra Zmrhala) zavolal dva dny před zápasem, řekl nám, co po nás chce, jen jsem nevěřícně koukal, když jsme oba dali gól. Podívali jsme se na sebe a nevěřili. Také on je dojatý jako já, myslím, že si večer dáme zasloužené pivo a půjdeme spát.“
Co s vámi dělá tahle pohádka, co právě ve fotbale prožíváte?
„Spíš si to uvědomuje má rodina. Třeba brácha mi říkal, ‚Ty vole, víš, co jsi dokázal? Tohle není normální, že dáváš tak důležité góly a jsi v reprezentaci.‘ Psal mi dojemnou zprávu, když mě povolali, proběhl mi mráz po zádech. Neházím to za hlavu, něco mi z toho v paměti utkví. Dneska jsem si říkal, že bojuji za naši zem, za mou rodinu a nakonec jsme vyhráli.“
Už vám bratr psal po zápase s Norskem?
„Ještě jsem se nekoukal, ale řekl bych, že mi zkolabuje mobil. Musím si asi koupit nový. (úsměv)“
Jak těžký to pro vás byl zápas?
„Jsem tady čtyři, pět dní, trénovali jsme spolu dohromady jen dvakrát. Úplně jsem nevěděl, co od toho čekat. Koukal jsem na nějaké sestřihy, třeba na Siviho (Tomáše Sivoka), co při zápase dělá. Pan Jarolím mi pak řekl, co mám dělat, jak se mám pohybovat, nabíhat. Vyplatilo se, dal jsem gól a vyhráli jsme.“
Toužíte po účasti na mistrovství světa?
„Proto tady jsme, nejlepší fotbalisté z Česka, abychom takové výkony podávali. Když budeme dál vyhrávat, jenom dobře. Osobně se chci na mistrovství světa podívat.“¨
Získat jste si touhle premiérou respekt u spoluhráčů?
„Napsalo se před zápasem hodně, kdo má a kdo nemá hrát, Já jsem přišel, viděl jsem, dal gól a vyhráli jsme.“
