Do klína mu spadla kapitánská páska. Jenže za okolností, za kterých by ji možná radši neměl. Michal Trávník, hráč, který zažil už minulý cyklus jednadvacítky, říká, že tým bude na EURO hrát i za vybouraného spoluhráče Aleše Čermáka. A věří v úspěch. „Samotný postup není všechno, je potřeba něco v Polsku udělat,“ tvrdí 23letý záložník odhodlaně.
Na rakouském kempu se to oficiálně dozvěděl, i když to bylo docela jasné už před odjezdem na něj. Trenér Vítězslav Lavička povýšil Michala Trávníka z pozice zástupce přímo na kapitána nadějného výběru české jednadvacítky. „Je to velký pocit zodpovědnosti,“ říká.
Je to pro vás přirozená role s ohledem na to, že už máte bohaté zkušenosti z minulého cyklu?
„Když si vzpomenu na svoje fotbalové začátky, neřekl bych, že by ze mě rostl přirozený lídr. U nás je to o celém týmu, ne o jednom hráči, všechno funguje společně. V minulé jednadvacítce byl kapitán Kuba Brabec, to je řízek, takový já nejsem. Takový u nás teď není snad nikdo.“
Co Aleš Čermák? Byl spíš jako vy, nebo Jakub Brabec?
„Spíš byl podobný mně.“
Jak jste prožíval tu událost, která se mu po posledním ligovém utkání stala a která ho vyřadila z plánů jednadvacítky?
(sklopí oči) „Špatně. Byla to celkově velká rána. Všichni s Alešem počítali a každý ví, jaký je výborný fotbalista, bude obrovsky chybět. Řešili jsme to pak tak, že šlo EURO stranou, hlavně, že je Alda zdravý. Je to štěstí v neštěstí.“
I když provedl hroznou hloupost, dá se říct, že budete v Polsku hrát i za něj?
„Může se to tak brát, Aleš udělal v jednadvacítce obrovský kus práce. Dával góly, přihrával na ně, postup na EURO je z velké části jeho práce. Bohužel se to stalo v tak blbou dobu, je to špatný…“
A teď přebíráte jeho roli…
„Asi si to radši ani nechci připouštět, abych se tím nesvazoval. Ale je pravda, že trenér Vítězslav Lavička na mě docela sází, asi i kvůli tomu, že tu mám nejvíc odehráno. Pokusím se, abych ho nezklamal.“
Po celém cyklu, který zakončíte polským EURO, jaký dojem máte z týmu?
„Asi všichni kluci vidí, že postupná práce během kvalifikace měla smysl, že to, co trénujeme, vede k úspěchu. Ale udělali jsme zatím jen mezikrok, postup sám o sobě není všechno, je potřeba na EURO něco udělat.“
A věříte tomu, že se to i přes tak náročnou skupinu povede?
„Myslím si, že tomu věříme všichni. Máme sílu, jak fotbalovou, tak týmovou, a tu tam můžeme prodat a udělat úspěch. Já tomu vážně věřím. Znám to už z minulého cyklu, i tam jsme na EURO nehráli špatně, ale chybělo nám trošku štěstí v posledním zápase, nepovedlo se nám to tam dotlačit. Prostě Němci, no…“
A teď s nimi šampionát zahajujete…
(skočí do řeči) „Jo, beru to prostě tak, že je vždycky dostaneme. Vždycky spadnou k nám do skupiny.“ (smích)
Bojíte se jich?
„Ne, proč? Tady nikdo vystrašený nebude. Já s nimi ani nemám špatnou bilanci, co si pamatuju. V minulém cyklu jsme s nimi dvakrát remizovali, v sedmnáctkách, myslím, taky. Jediné, co je potíž, že nám ta remíza nikdy k ničemu nepomohla. Třeba kdyby se vzal ten poslední zápas s nimi na EURO v Praze, byl to od nás docela dobře zvládnutý zápas, sám o sobě by se možná bral jako úspěch, ale takhle jsme museli z turnaje ven.“
Není to ale už zdrcující?
„Jsou s námi vlastně pořád, a je to hrozně nepříjemný soupeř, mají výborné individuality z bundesligy, ale jestli si jedeme na EURO pro úspěch, tak se s nimi prostě musíme poměřit, vybírat si nejde. A náš tým dokáže porazit každého.“
Je pro vás hodně důležité, abyste veřejnosti ukázali, že můžete udělat dobrý výsledek?
„Je, opravdu je to důležité. Ukázat všem, že na to máme, potvrdit, že tenhle tým má schopnosti a formu. Myslím, že to může klapnout. Chceme, aby lidi viděli, že u nás roste dobrá generace.“
