PŘÍMO Z MILÁNA | Patří mezi velké talenty Sparty. V kategorii U15 platí jednoho z nejvýraznějších obránců. Šimon Gabriel, syn někdejšího hráče Letenských Petra Gabriela, vedl pražský tým na mezinárodním turnaji v Miláně, jenž se uskutečnil v rámci programu "Fotbalem k přátelství", jako kapitán. Skončil s ním ve čtvrtfinále, kde mladí sparťané nestačili na slovinský Maribor. „Je to škoda, měli jsme na to jít dál,“ konstatuje.
Na hřišti ho nešlo přehlédnout. Urostlý, silný a důrazný v soubojích. Talentovaný Šimon Gabriel v lecčems připomíná svého otce Petra, v minulosti dlouholetého hráče Sparty i národního týmu. „Rád bych se jednou dostal alespoň na úroveň, na jaké hrál táta,“ vykládá upřímně.
Součástí turnaje bylo i sledování sobotního finále Ligy mistrů. Jak jste si zápas užil?
„Hrozně moc, těšil jsem se na to. Byl jsem na finále už minulý rok, takže jsme věděl, co od toho čekat. Bylo to podobné, super zážitek.“
Komu jste fandil?
„Jednoznačně Atlétiku. Dřív jsem měl rád Barcelonu, Real se mi nikdy nelíbil. Mám rád styl, jakým Atlético hraje. Jak pro sebe pracují, jak funguje trenér. Je to skvělý tým, z výsledku jsem byl zklamaný. Celkově se mi ale to finále líbilo víc, než loni v Berlíně. San Siro je hezčí stadion.“
Blesklo vám během finále, jaké by to bylo, kdybyste si takový zápas mohl jednou zahrát?
„Myslel jsem na to, to je jasné. To asi všichni, kdo na to koukali. V jednu chvíli jsem tam chtěl jít a dát gól za Atlético. (usmívá se). I trenér nám říkal, že by bylo fajn, abychom se tam jednou objevili a poslali mu vejplatu. (směje se)
Vraťme se ještě k turnaji. Asi jste věřili v lepší výsledek, než čtvrtfinále, že?
„To je jasné, alespoň jsme dál než minulý rok. Zpětně jsme zjistili, že kdybychom ve čtvrtfinále porazili Maribor, tak bychom potom hráli se Zenitem, který od Mariboru dostal sedmičku... Je to škoda, protože jsme v tom zápase byli lepší. Zklamalo nás to proto ještě víc, ale srovnali jsme se s tím a užili si finále Ligy mistrů.“ (VÍCE O TURNAJI ČTĚTE ZDE>>>)
Porážka navíc přišla díky smolnému gólu v závěru prodloužení...
„Bylo to po mojí chybě, nedomluvili jsme se s brankářem. Já jsem to špatně vyhodnotil, vystoupil a on to trefil. Hodně mě to mrzelo.“
Jaké hráče světového fotbalu máte nejradši?
„Sleduju samozřejmě hlavně obránce, nejradši mám ale ty, kteří už nehrají. Třeba Rio Ferdinand, který tam stál ve skyboxu, párkrát jsem se na něj podíval. Pak Puyol, který se mi moc líbil. Bez něj už mě Barcelona nebaví.“
Co třeba takový Pepe z Realu?
„To vůbec. Hraje za tým, kterým nemám rád, je to takový simulant. Nelíbí se mi, jak hraje. Mnohem radši koukám na Boatenga z Bayernu. Hraje podobným stylem jako já, je urostlý, vyhrává hlavičkové souboje. Působí hodně dominantně.“
Váš otec je bývalý hráč Sparty a reprezentant. Máte fotbalové geny po něm?
„Určitě po něm mám stejnou pozici na hřišti, podobný styl hry. On vyhrával souboje, to máme stejné Chtěl bych jednou být alespoň na jeho úrovni.“
Cepuje vás hodně?
„Co dělám na tréninku a během zápasů, to je na mě, nemluví mi do toho. Ale po utkání, když hodnotíme třeba v autě, tak mě hlavně kritizuje, protože mě to posune dál.“
Budete jednou taky tak důrazným hráčem jako on?
„Asi jo. Umím přitvrdit, zrovna s tím Mariborem jsem emoce několikrát neudržel a trenér mi to pak trochu vyčítal. Táta byl v soubojích říznej, ale odehrával je čistě. To ještě nezvládám tak, jak by si přál, ale snažím se do toho chodit a vyhrát jich co nejvíc.“
