Jan Podroužek
15. října 2016 • 14:40

Lavička se inspiruje Atlétikem či Bayernem. Slýchám chválu, přiznává

TOP VIDEA
Brno - Karviná: Michal Škoda chtěl napodobit bráchu, ale jeho lob mířil vedle Brno - Karviná: Michal Škoda chtěl napodobit bráchu, ale jeho lob mířil vedle
Sparta - Teplice: Michal Kadlec hlavičkou překonal chybujícího Grigara a poslal domácí do vedení Sparta - Teplice: Michal Kadlec hlavičkou překonal chybujícího Grigara a poslal domácí do vedení
VŠECHNA VIDEA ZDE

Předpovědi byly na houby, do toho se vyklubaly ze tří vstupních výsledků dvě remízy v Lotyšsku a doma s Černou Horou. Nic z toho ale jeho tým nezastavilo. Jednadvacítka Vítězslava Lavičky pojede na EURO do Polska, navíc jako jeden z nejofenzivnějších týmů kvalifikace za Německem a Portugalskem. „Zůstane to ve mně napořád,“ chválí své žáky třiapadesátiletý kouč. 



Postup na dvanáctičlenné EURO je sám o sobě prima štychem, jednadvacítka k němu navíc došla velmi svižným a nadějným fotbalem. Takovým, který po hráčích Vítězslav Lavička od minulého léta, tedy od začátku svého působení, chtěl. 

O způsobu hry jednadvacítky už jsme se spolu bavili naposledy, když jste měli před klíčovým dvojzápasem v Belgii a v Černé Hoře. Nic se na něm od té doby nezhoršilo, viďte?
„Vidíme tam hodně dobrého, ale i chyby a prostor pro zlepšení. Já našemu projevu říkám poctivý fotbal, dopředu rychle a kombinačně s momentem překvapení, k tomu je třeba přidat účelný pohyb a součinnost. Dozadu chceme hrát aktivně, aby po ztrátě míče nikdo neodpočíval a nespoléhal se, že to za něj vybojuje někdo jiný. Tenhle tým má zdravý charakter a ukazovalo se to i v kritických chvílích kvalifikace.“ 

Takže cítíte nějakou sounáležitost hráčů, která je nezbytná? 
„Ano. Důležité bylo, že jsme si od první chvíle nastínili jasný cíl, tedy postup na EURO, a pak hned způsob, jakým chceme hrát. Hlavní bylo, že se s tím kluci ztotožnili. Průběžně se snažíme pracovat na tom, aby mužstvo mělo moderní střih, výsledky pak upevnily v hráčích zdravé sebevědomí. V kvalifikaci ale byly i kritické chvíle, kdy se nám nedařilo. Tam tým ukázal svůj charakter.“ 

Tak řekněte, jak daleko nebo blízko jste od ideálu? 
„Jsme tomu blízko a mám z toho radost, že se toho hodně blíží tomu, jakou má člověk představu. Ale už trenér Václav Ježek říkával, že uspokojení je první krok k porážce, proto chceme pracovat dál. Je to můj pohled na fotbal a zároveň pohled celého realizačního týmu, se kterým se musí ztotožnit hráči, a který jsem se snažil praktikovat i v minulých trenérských štacích. Je moje velké štěstí, že mám v jednadvacítce spolupracovníky, kteří na to mají podobný pohled.“ 

Slýcháme dnes a denně, že takzvaně „nejsou lidi“, tedy není český hráčský materiál, s nímž by se náročný a moderní fotbal dal hrát. Vy ale budete mít z vlastní zkušenosti asi jiný názor, že? 
„Ano, a myslím, že jiná cesta ani není, pokud se chceme rovnat nebo být úspěšní proti týmům z vyspělé Evropy, je potřeba ty trendy zachytit. Sice nemáme takovou základnu, jako mají třeba ve Francii nebo v Německu, ale za velmi důležité považuji nastavení správné výchovy už od žákovského věku. To se teď děje tím, že asociace i kluby u nás věnují výchově mladých fotbalistů hodně prostředků a energie, jsem optimista.“ 

Lavička o postupu na EURO: Nejvíce mě těší, že kluci utvořili opravdový tým


Je pro vás tedy těžké vybrat do nominace ty správné typy fotbalistů? 
„Jsme hodně v kontaktu se samotnými hráči a s jejich trenéry, kteří se o ně starají, komunikace s nimi v tomhle funguje velmi dobře a těší mě, že kluci na ten fotbal přistoupili a chtějí to tak hrát, sami si dokazují, že to funguje.“ 

Tenhle úspěch samozřejmě svědčí o přístupu hráčů, ale taky o vašich trenérských kvalitách, souhlasíte? 
„To k tomu patří taky. Není to samozřejmě jen o hráčích, kteří pochopitelně mají největší podíl, protože to na hřišti dokázali uhrát, ale taky o realizačním týmu. Považuji se za týmového hráče, a těší mě, když je v mužstvu nastavené správné klima. Když to ladí v realizačním týmu, odráží se to i na hřišti.“ 

Jak to myslíte? 
„Já chtěl, abychom měli vybalancovaný realizační tým. Zkušenosti zastupuju já a Pepa Pešice, který má dobrý nadhled a dobré oko na fotbal, a ten balanc nám dělají mladší kolegové s dravějším pohledem. To splňuje Vašek Jílek a Martin Svědík, který je zároveň trenérem dvacítky. Tahle spolupráce nás všechny inspiruje a posouvá dopředu, a i kluci na hřišti to z nás cítí.“

Inspiruje se od Atlétika či Bayernu

Kde berete inspiraci pro svou práci?
„V mém věku už mám docela dost zkušeností (smích), z nich čerpám taky, ale nejde vycházet jenom z toho. Někdy se to hodí, ale je potřeba, aby člověk vnímal nové impulzy a vjemy.“ 

Tak jaké? 
„Sleduju reprezentační fotbal i světový klubový, z každého týmu si člověk něco vezme. Na Atlétiku Madrid je velmi dobrá organizace hry, nejenom v defenzivě, ale obecně to, jak urputně jdou za úspěchem. Hra Bayernu pod Guardiolou se mi zase moc líbila v tom, jak dobře a účinně držel míč, jak dokázal překonat i zformovanou obranu v hlubokém bloku.“

Když přejdeme zpátky k vám, jednadvacítka během kvalifikace vytvořila docela silné individuality počínaje Patrikem Schickem. Začal bych ale u Václava Černého, který přitom momentálně nehraje v áčku Ajaxu, z čehož byl zpočátku docela vyjukaný...
(skočí do řeči) „Cítil jsem to stejně a bavil jsem se o tom s ním.“ 

Nekomplikovalo vám to jeho nominaci, že nastupoval „jen“ za druholigový výběr? 
„Popravdě řečeno vůbec ne. Prochází si obdobím, kdy si postupně získává nového trenéra. Zatímco v minulé sezoně dostával na jaře pravidelně prostor v áčku, teď ho nedostává, ale pořád s ním trénuje, k tomu hraje druhou ligu, a tam si vede velmi dobře. Jeho výkony vidím po každém víkendu na DVD stejně jako ostatní hráče ze zahraničí. Bavil jsem se s ním a říkal jsem mu, aby byl trpělivý. On má velkou ambici, aby se rychle prosadil v dospělém top fotbale, ale musí si na svou šanci počkat.“ 

Teď už se s tím srovnal, že? 
„Myslím, že ano. Zezačátku s tím dost bojoval, vnímal jsem to na něm sám, ale vždycky, když k nám přijel, byl připravený a natěšený. Vždycky má jednadvacítce co nabídnout, a to je tu nejmladší.“

Jankto, Simič a další...

Co Jakub Jankto? Jeho povolat musela být v souvislosti s tím, že v Udine až tolik nehraje, celkem složitost, ne? 
„V minulé sezoně hrál pravidelně v Ascoli Serii B a samo o sobě už fakt, že si ho Udine nechalo pro tuto sezonu v prvoligovém kádru, je velká známka a pro něj velký posun. Jakub je další z talentů, kteří sbírají zkušenosti v zahraničí. My jsme využili možnost pozvat ho po minulé sezoně na kemp do Kaprunu, kde jsme mimo termíny sehráli přípravné zápasy. Informace o něm jsme měli už předtím, ale až tam za nás sehrál zápasy proti Albánii, dal gól a ukázal, že může být platný pro tým.“ 

A na zimním kempu na Kanárských ostrovech jste takhle zabudovali do kádru stopera Stefana Simiče. 
„Ano, přesně tak. Tyhle kempy pro nás mají velký význam, je to velmi cenné. Za to patří dík vedení svazu, že nám je umožní, protože jsou mimo rámec oficiálních srazů. Další takový příklad je Michal Hubínek.“ 

Vy tedy sledujete hráče, které můžete potenciálně povolat na sraz... Snažím se to vystihnout... I když nemají potřebné vytížení v klubu, pozvete je na kemp, kde se k nim můžete dostat blíž, poznat je. Je to tak? 
„Úplně přesně, takhle pracujeme. Je to hodně manažerská práce, jezdíme po spoustě zápasů a sledujeme kluky, kteří do našeho okruhu jednadvacítky spadají. Pak využijeme téhle možnosti, o níž mluvíte, a poznáme je víc, což může nominaci hodně pomoct.“ 

Mimochodem, zažil jste během tohoto kvalifikačního cyklu, že by se někdo během jakéhokoliv srazu výkonnostně vyloženě neosvědčil? 
„To bych neřekl. Samozřejmě někteří kluci s námi byli od začátku a nastupovali v základu, postupem času ale o místo na úkor jiných přišli, ale to je zdravá konkurence a ukazuje to, že jednadvacítka je otevřená pro všechny.“ 

Ukázali podle vás i jiní kromě Patrika Schicka, že už mají předpoklady pro to, aby je v budoucnu povolal Karel Jarolím do áčka? 
„Ukázali. Vyprofilovali se hráči, kteří byli rozdíloví, o Patrikovi už řeč byla, další třeba Aleš Čermák, který měl také výrazná statistická čísla. Jsou tam ještě další, ale říkám, bylo by dobré neuspěchat vývoj a postupně sbírat zkušenosti. Tím, že jsme uhráli postup na EURO, se nám otevírá možnost, aby tým dál zůstal pohromadě, což by vývoji mohlo prospět.“ 

Oprávněná chvála

Vedle pozitivních věcí ale závěr kvalifikace ukázal i nedostatky. V čem vězela třeba těsná a smolná prohra v Belgii? 
„Co se týče způsobu hry, slýchám chválu, a oprávněně, ale když jsme si tenhle zápas prohlíželi znovu teď na začátku srazu před Moldavskem, zdůrazňoval jsem hráčům, že je potřeba zachovat v každém okamžiku utkání důslednost. Povzbudil jsem je za jejich hru, ale důslednost nám tehdy chyběla.“ 

V tom kvantu neproměněných gólových šancí, myslíte? 
„Jednak, za druhé při gólech, které jsme inkasovali. Někteří hráči mohli udělat víc, součinnost mohla být důslednější. Jde o to rychle přepnout, zareagovat a zabránit tomu. Hráči se to učí a myslím, že z tohohle si vzali ponaučení.“ 

K zbláznění byl především druhý gól Belgičanů, který těsně před koncem rozhodl zápas. 
„Přitom to byla relativně jednoduchá situace. Měli jsme to zajistit a jejich útočník by se nikdy nedostal do zakončení.“ 

K té chvále, opravdu ji slýcháte často ve svém okolí? 
„Ohlasy jsou, ale pořád říkám, že v téhle kategorii jsou kluci zatím jenom nositeli naděje. Je potřeba, aby využili prostor, který se jim otevírá. Do června, než začne EURO, máme dost času na přípravu a chceme se upevnit v tom, co chceme hrát. A pak přijde vrchol, který bude konfrontací s těmi nejlepšími, a chceme tam uspět.“

Trenér reprezentace do 21 let Vítězslav Lavička
Trenér reprezentace do 21 let Vítězslav Lavička