+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Martin Mls
23. července 2017 • 13:30

Generace, která měla na víc. Kde jsou hvězdy stříbrné dvacítky 10 let poté

Autor:
TOP VIDEA
TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský
NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul
VŠECHNA VIDEA ZDE

Fenin, Suchý, Kalouda, Petr, Šimůnek... Do Kanady vyráželi jako parta neznámých zelenáčů, za měsíc se domů vraceli jako hrdinové. Stříbro dvacítky z mistrovství světa 2007 patří k největším českým fotbalovým úspěchům od rozpadu federace, ale slibný potenciál téhle generace brzy vyšuměl: do reprezentačního áčka teď patří jen stoper Marek Suchý. Právě v sobotu to bylo deset let od velkého finále s Argentinou.



GALERIE: Podívejte se, kde jsou dnes aneb 21 osudů ze stříbrné dvacítky

Radek Petr (brankář)
Radek Petr (brankář)

Možná si z toho léta vybavujete euforii a kruhy pod očima. Sledovat cestu dvacítky světovým šampionátem tenkrát znamenalo slavit a chodit pozdě spát, kvůli časovému posunu se zápasy v Česku vysílaly v noci. „Vážně je to už deset let? Neuvěřitelně rychle to uteklo,“ žasne záložník Tomáš Mičola.

Před deseti lety s kumpány bez porážky prošel základní skupinou, v play off pak Češi zvládli i penaltové nerváky s Japonskem a Španělskem. „Nikdy nezapomenu na konec rozstřelu se Španělskem, které předtím dlouho neprohrálo,“ vypráví trenér Miroslav Soukup. „Mimochodem, poslední španělskou penaltu kopal Gerard Piqué.“ Trefil tyč.

Pro srovnání: Radek Petr, jenž tehdy střežil českou branku, po většinou marných ligových pokusech doma i cizině chytá krajský přebor a od sedmi do půl čtvrté dělá ve stavební firmě, vousatý stoper Piqué je ikonou Barcelony... Může ten kontrast být větší?

Kam to dotáhly zahraniční hvězdy MS do 20 let 2007

Raději zpátky do léta 2007. Fotbalové Česko se těšilo na úspěšný vrchol kvalifikace o EURO 2008 a nová generace posílala z Kanady domů naději, že by časem mohlo být ještě o něco líp. Semifinále s Rakouskem zvládla dvacítka hravě a v bitvě o zlato s favorizovanou Argentinou sahala po titulu. „Češi hráli se skvělým týmem Argentiny jako rovný s rovným. Žádný ostych, ani náznak malověrnosti. Soukupovi kluci šli do bitvy s Argentinou s obrovským srdcem,“ psal tenkrát deník Sport.

„Zkuste prodat všechno, co umíte, a nemyslete na výsledek,“ říkal kouč Soukup svým chlapcům v zákulisí torontského National Soccer Stadium. Deset let nato trenér tvrdí: „Ve finále jsme odehráli nejlepší zápas na turnaji.“

Za českým úspěchem stála pevná defenziva (největší chyba přišla paradoxně ve finále, kdy Češi před rozhodujícím gólem neubránili situaci po argentinském rohu) i týmový duch. Když čeští mladíci na letišti na plné pecky pustili magneťák, pobavili tím i 79letého doyena Rudolfa Baťu, jenž jim dělal vedoucího výpravy a neměl problém zařídit třeba výlet k Niagarským vodopádům.

„Moc rád na to vzpomínám, ale čím dál víc mě mrzí, že jsme nedosáhli na zlato,“ vykládá Mičola. I běhavý záložník snil o velké kariéře a ve dvaadvaceti si vybral francouzskou ligu. Jenže narazil, stejně jako další hráči ze stříbrné dvacítky. „Po dvou letech jsem to v Brestu vzdal. Kdybych mohl něco udělat znovu, šel bych někam na hostování nebo bych radši Francii minul. Nesedlo mi to tam.“

Někde se stala chyba

Mičolu a další (Luboš Kalouda, Ondřej Mazuch, Petr Janda…) brzdila zranění, špatný výběr klubů a někdy i brzký odchod do ciziny. Záložník Marcel Gecov ještě před třicítkou začal podnikat a maléry kdysi bundesligového útočníka Martina Fenina byly vděčným tématem pro bulvár a později inspirací pro tvůrce kultovního sitcomu Vyšehrad: alkohol, deprese, pád z okna...

„Někde se stala chyba,“ říká o sobě gólman Radek Petr. Místo aby teď hrál předkola evropských pohárů, s venkovským Provodovem vypadl v předkole MOL Cupu se Slavičínem.

Fenin o seriálu Vyšehrad: Ten klučina komentuje věci, kterým nerozumí

„I já bych spoustu věcí udělal jinak, ale jak se říká, po bitvě je každý generál,“ nadechne se Mičola. „Všichni jsme chtěli být jako Baroš, Jankulovski a další borci z předchozí generace, ale dost vám toho dojde až s věkem. Po deseti letech musím říct, že jsme ze stříbra s dvacítkou měli vytěžit daleko víc.“

Poslední věta se týká i reprezentačního áčka. Je jasné, že se v něm nemohli prosadit všichni hráči z dvacítky, a vyloženě naivní by bylo chtít po nich titul vicemistrů světa i mezi dospělými, ale... „V ideálním případě teď na nás měl nároďák stát, jenže je tam od nás jen Mára Suchý,“ vypráví Mičola. Na posledním srazu národního týmu nikdo z ročníku 87 nebyl, o rok mladší jsou kromě Suchého záložníci Bořek Dočkal s Tomášem Hořavou, kteří na stříbrném MS dvacítek nebyli.

Na pátrání po některých hráčích by možná stálo za to najmout si soukromého detektiva. Pár jich najdete v nižších tuzemských soutěžích, další odešli do méně atraktivních destinací, jako je Polsko či Maďarsko. Jejich příběh slouží jako memento pro další fotbalová pokolení: jeden povedený turnaj vám pohádkovou kariéru nezajistí.

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze