Od pátečních teroristických útoků po celém světě diváci uctívají desítky obětí z Paříže na začátku sportovních utkání minutou ticha. Před úterním zápasem fotbalistů Turecka s Řeckem (0:0) však v jejím rámci na stadionu v Istanbulu zněl pískot. Pro běžného Evropana nepochopitelná reakce, řada zdrojů především z Turecka ji však obhajuje a popírá, že by tím místní fanoušci památku obětí narušili.
Ostuda, nebo ne? Těmito dvěma směry se ubírá diskuze o způsobu, jakým proběhla minuta ticha ze strany tureckých fanoušků. Ti, kteří se turecké fotbalové kultury zastávají, upozorňují na často opomíjený argument: Evropané nechápou zvyklosti z tamních stadionů. I tak má ale verze o pochopitelném chování tureckých diváků několik rozporů.
Absolutní klid byl před výkopem k vidění jen u hráčů a realizačních týmů, diváci zvolili hlučnější přístup. „V Turecku jen vzácně zůstane klid během celé minuty ticha,“ vysvětluje Emre Sirigul na serveru turkish-football.com.
Na televizních záznamech je převažujícím zvukem právě pískot. Kromě toho došlo i na skandování: „Mučedníci nikdy nezemřou, národ nebude rozdělený.“ Má jít o ustálený pokřik, který se začal používat hlavně v souvislosti s útoky organizovanými Stranou kurdských pracujících PKK. Tu v Turecku označují za teroristickou organizaci.
Tohle vysvětlíme těžko, tušil turecký trenér
Je tu i další motiv, který mohl vést fanoušky v Turecku k hlasité reakci v době minuty ticha. Když minulý měsíc při atentátu na účastníky mírového pochodu v Ankaře zemřelo 102 lidí, tato tragédie se na evropských stadionech nesetkala s podobně mohutnou odezvou. „Není překvapením, že fanoušci jsou roztrpčeni tím, že reakce závisí i na tom, jakou zemi terorismus zasáhne,“ upozorňuje Sirigul na turkish-football.com.
Rozpory vládnou i v tom, zda z tribun znělo zvolání Alláhu Akbar (Bůh je veliký), které řvali i teroristé, když v centru francouzské metropole přes 100 lidí. Upozornila na to na Twitteru třeba korespondentka agentury Reuters Ece Toksabayová. Na facebookovém profilu Proti projevům nenávisti to však považují za nelogické. „Proč by Turci křičeli Aláhu Akbar, když v turečtině Bůh je veliký je Allah büyüktür? Jsou Turci, v Turecku se nemluví arabsky. To je, jako kdyby Češi řekli místo Ježišmarja Sacré bleu, anebo Gott in Himmel.“
I v Turecku však tuší, že navzdory všem okolnostem, se především evropským fanouškům podobné jednání těžko vysvětluje. „Nemůžeme se ukázat takovým způsobem. Proč nemůžeme na minutu prokázat respekt?“ pronesl po zápase trenér turecké reprezentace Fatih Terim.
Výrazně mu vadilo, že fanoušci propískali i řeckou hymnu a ukázali tak neúctu k soupeři. „Odkud se to bere? Jsme přece lepší, než jsme ukázali,“ zlobil se Terim. Vlnu rozporuplných ohlasů na tureckou pietu tím zastavit nedokázal.