Tohle je případ „na hlavu“. Začíná na úplném vrcholu, teď je někde v průměru, jestli vůbec. Konkrétně takhle. V 17 letech trenér Celtiku hodil Tonyho Watta do zápasu Ligy mistrů proti Barceloně. On dal gól, báječná výhra 2:1. Ve 22 letech chodí po hostováních ve druhé anglické lize, od ničeho k ničemu. Přesto v něm Skotsko vidí svou budoucnost. A to si v dnešní přípravě odbude mladá naděje svůj debut za seniorskou reprezentaci.
Surově napsáno, Česko dnes nastoupí proti chudákům. Totiž, ve skotské reprezentační historii není vůbec na co vzpomínat. Když byli na velkém turnaji, tak nikdy nepostoupili ze skupiny. Ale teď je to spíš tak, že co EURO nebo mistrovství světa, to automatická absence. Skotsko se nekvalifikovalo na posledních devět šampionátů. Uvnitř svazu teď klíčí nápady, jak to udělat, aby na mundialu v Rusku 2018 nechyběli.
Od něčeho se přitom dá odpíchnout. Od rychlého a tvrdého útoku. Třeba při poslední snaze, o EURO 2016, dali Skotové tři góly Němcům a čtyři Polákům, tedy nejlepším dvěma týmům skupiny, které v létě ve Francii půjdou pro medaile.
A když je řeč o útoku, je tu jeden absolvent hrubé ostrovní fotbalové školy. Je pořád dost mladý, i když je pravda, že když byl ještě daleko mladší, zářil víc než teď. Je silný.
„Kdo sleduje náš styl, ví, že dáváme góly po osmi devíti přihrávkách. S ním na hrotu můžeme počet přihrávek snížit, kopnout to na něj, on se rozeběhne, odrazí obránce a dá gól,“ hovoří Marc Mcghee, asistent kouče skotského nároďáku, o Tonym Wattovi tak, jako by to byl neuvěřitelný Hulk.
Takhle si Watta nepředstavujte. Má trošku přes metr osmdesát, něco přes osmdesát kilo. Je zkrátka dobře stavěný.
Nejlepší na něm je ale to, jak kdysi vletěl do profi fotbalu. V lednu 2011 ho Celtic vyfoukl Liverpoolu a Fulhamu. Začalo to pár nicotnými starty v Premiership. Minutky. A v sezoně 2012/2013 ze sebe udělal celebritu.
Bylo mu sedmnáct let, když ho poprvé nasadili do Ligy mistrů. V Celtic Parku hrála Barcelona. Vypadalo to, jako když mačkáte pomeranč, abyste si udělali čerstvý džus. Katalánci prostě měli svou klasickou převahu, jenom se čekalo, až ho tam šoupnou. Domácí od 21. minuty vedli...
Dvacet minut před koncem přišel na hřiště Watt. Chvíli si to osahával, pak se vytasil. Rozhodující trefa. Uspal na kopačce centr spoluhráče, sám před gólmanem pak s klidnou hlavou dal skotskému mistrovi jistinu. Snížení Lionela Messiho už k ničemu nebylo. Watt, hrdina zápasu.
Jenže místo toho, aby se slibná kariéra mladého střelce rozvinula, skončilo to mizérií v Belgii. V Lierse se ještě držel, v Lutychu se zastavil. Pak přestup do druholigového anglického Charltonu, hostování v Cardiffu, teď zase hostování - v Blackburnu.
„Tehdy proti Barceloně byl Tony ještě malý klučina. Nebyl připravený na ten druh publicity a zbožňování, mohl tím být unešený. Snad už nyní dokáže tlak unést, můžeme ho nastartovat,“ věří McGhee.
Věří celé Skotsko.
