Sestavit skupinu odborníků a hodnotit práci trenéra reprezentačního áčka, nebo vybírat nového kouče, prostě se erudovaným názorem podílet na chodu prvního mužstva země. To je nápad. Technický ředitel FAČR Michal Prokeš vůbec není proti. „Jenže teď to nelze mít, protože tu nemáme žádný plán, a bylo by to jen hodnocení cizí práci bez kontextu,“ říká pro Sport.
Na úterním zasedání Výkonného výboru jako jeho člen byl a spolu s Romanem Berbrem poslouchal analýzu trenéra Karla Jarolíma a manažera Jaromíra Šeterleho. Až teď, tři dny po výstupu šéfa FAČR Berbra, se k němu vyjadřuje i technický ředitel Michal Prokeš.
Byl jste u toho. Jak analýza trenéra Karla Jarolíma a manažera Jaromíra Šeterleho probíhala?
„Řekl bych to takhle. Určitě se oba připravovali, možná bych uvítal trochu víc sebereflexe.“
Pardon, v čem? Něco podobného říkal i Roman Berbr…
„Myslím to tak, že se mluvilo pouze o objektivních příčinách, které vedly k neúspěchu, ale chyběly mi tam vlastní úvahy, co mohl trenér Jarolím ze své pozice udělat jinak v konkrétních situacích. Možná by se slušelo začít od toho. A taky si myslím, že my jako Výkonný výbor, v podstatě politický orgán, bychom nemuseli úplně řešit, jestli tenhle hráč hrál třikrát, nebo tamten čtyřikrát, ale řešit spíš strategické věci.“
Ano, proto spolu mluvíme. Neměla by tohle posuzovat nějaká expertní skupina, řekněme zkušení trenéři, bývalí hráči, úspěšní lidé v oboru, kteří nejlépe posoudí práci trenéra, potažmo podají poradní hlas při jeho výběru…
„Takhle, my máme legendární trenéry, kteří něco dokázali, máme bývalé hráče, kteří za sebou mají úspěchy, další experty, kteří komunikují do médií, ale takovou skupinu můžete složit pouze v případě, že máte strategii, koncepci, cíl. A pak může přijít nějaká skupina odborníků a říct, že po této cestě skutečně jdeme a jednotlivé úkoly se plní.“
A strategie není?
„Expertní komise je v podstatě oponentura k nějakým vizím a drží vás při smyslech, abyste neplácal jen svou vlastní pravdu dokolečka. A je zároveň pověřena i proto, aby buď sestavila jakousi koncepci, nebo ji odsouhlasila a dohlížela na ni, jenže tady není u áčka nic z toho.“
Jak to myslíte?
„Chci říct, že problém není v Karlu Jarolímovi. Ne nutně. My jsme se kdysi před lety úplně rozsypali a po vzoru východních zemí řešíme naši situaci tím, že přivedeme docela úspěšného trenéra a chceme po něm, aby dal co nejlépe dohromady hráče v reprezentaci a něco s nimi uhrál. Nemáme přesnou představu o našem fotbalu, takže ani nemůžeme vědět, kdo by měl být náš ideální trenér, děláme to metodou pokus – omyl. Poprosíme zkrátka někoho, kdo se má s aktuálním výběrem bez možnosti cokoliv kolem ovlivnit připravit na soupeře a mít výsledky. Je to tvrdá práce hodně lidí, ale výsledek toho je vždy náhoda, není princip. Takže kdybyste chtěl mít skupinu odborníků, aby hodnotili práci trenéra, musíte nejdřív vědět, jakou máte strategii, na jakém základě pracuje program na výchovu mládeže, a v návazných krocích dosadit do křesla trenéra, který už jen celou tu pyramidu zastřeší a bude pracovat na základě pravidel a principů, které dobře zná, protože tím vším sám prošel. Můj obrovský sen je, že jednou po Karlu Jarolímovi přijde třeba Víťa Lavička nebo Luboš Kozel, trenéři, kteří spoustu věcí u mládeže zažili, a ty děti prošly jejich rukama. V tom spočívá návaznost.“
A ta expertní komise?
„Musí to být bezvýhradně lidé, kteří jsou s těmito principy seznámení, aby jen nehodnotili cizí práci, do které vlastně pořádně nevidí a chybí jim kontext.“
Můžete to na něčem konkrétním uvést?
„Samozřejmě krásný příklad pro nás může být sousední Německo. Nejdřív celoplošně, celostátně nařídit, jakým způsobem postupovat ve výchově mládeže, ctít tahle pravidla, a pak to všechno směřovat až do áčka. Takže mládežníci, kteří začali být v německých výběrech velmi úspěšní, vyjeli v jednom období nahoru do seniorské reprezentace, a pak jen stačilo dát k nim člověka, který je znalý problematiky, který tím prošel a ví, o co jde.“
A bum, Joachim Löw.
„Víte, pak už není téma, kdo konkrétně je nebo bude trenérem. Když vyberete člověka, který je schopný plnit strategické nastavení, o jméno tolik nejde. Podobné to je i v Rakousku. Příklad máme i u nás v Česku na Dukle.“
Povídejte.
„Byl tam dobrý trenér Jaroslav Šilhavý, ale pro Duklu nevhodný. Měl jiný způsob práce, hry, nechápal principy výchovy mládeže v klubu. Nakonec to dopadlo dobře a našel krásné uplatnění ve Slavii. Jaký je vhodný trenér pro Duklu?“
Asi Jaroslav Hynek.
„Jasně. Posunul se, vychoval se tím prostředím, zná problematiku, plán a takový člověk pak může mít v klubu expertní skupinu v podobě třeba Güntera Bittengela a jiných, která mu bude oponovat a hodnotit ho. Ti pak analyzují postup práce bez vytrhávání z kontextu. Nám by ale v danou chvíli expertní komise nevyřešila nic jiného, než že by někdo řekl svůj pohled na věc.“
Ale i to je přece ku prospěchu věci…
„Takhle, u nás ve sportovním úseku komunikace probíhá mezi všemi trenéry, jde o interní hodnocení a s Karlem se bavíme, takže tuhle zpětnou vazbu dáváme. U mládeže tohle funguje, máme tam jedenáct vicemistrů Evropy, k tomu specialisty Baráka, Ličku, Plachého, Vorlického, je to skupina lidí, která intenzivně pracuje a hodnotí výchovu mládeže. To samé jednou musí být i na nejvyšší úrovni, takže ano, musí tu být expertní skupina, ale až si vyřešíme zmíněné nedostatky. V daný moment, navíc v době, kdy asociace přežila pomalu vlastní smrt po policejním vyšetřování a chvíli, kdy se ani nevědělo, jestli náhodou všichni nepůjdeme domů, je pohled na práci jednotlivých lidí na svazu dost zkreslený.“
