Fotbalisté Angoly předvedli v prvním duelu Afrického poháru šílený kolaps, soupeř z Mali jim v nastavení vyrval jasné vítězství. Od 88. do 95. minuty nasázel tři góly.

Africký šampionát: Angole čtyřgólový náskok nestačil »

Kde se vzala najednou taková síla? Nadpozemská moc? Nemohli za to náhodou kouzelníci? Vždyť africké mančafty tuze rády využívají pomoc šamanů a jejich rituálů.

Podívejte se na šílený zvrat:

„Ne, ne, v moderním fotbale musíte pořád věřit,“ pronesl Mahamadou Diarra, kapitán Mali. „Nedokázal jsem si ani představit, že bychom se mohli takhle zvednout,“ přiznal však další klíčový muž utkání Seydou Keita.

Jejich týmu každopádně pomohlo nevšední umění, vždyť je plný hvězd. Sám Diarra kope v »civilním« životě za Real Madrid, autor dvou gólů Keita je stálou součástí základní sestavy Barcelony a známý útočník Frederic Kanouté září v dresu Sevilly.

Navíc jim nahrál domácí gólman Carlos Fernandes, jenž ukázal, že ne nadarmo jsou brankáři považováni za největší slabinu afrických mužstev. Jedenáct minut před koncem komicky propustil mezi nohama lehký centr z rohu a Keita dorazil do brány první branku Mali.



Pak přišel kolaps…

88, 93., 95. Tři centry, tři góly, angolská obrana vypadala jako spolek amatérů.

„V poločase jsme byli hodně dole, ale uklidnili jsme se a nakonec získali bod,“ radoval se Diarra. „Samozřejmě jsme chtěli vyhrát, ale i teď jsme šťastní,“ doplnil ho Keita. „Je to úžasná remíza.“

To každopádně.

Africký pohár tak nakročil k rekordu. Na minulém turnaji padlo 99 branek, tentokrát by střelci mohli pokořit kouzelnou stovku.

Třeba zase pomůžou šamani…

Památné obraty aneb Jak se Šmicer "nepokáknul" Střet Angoly s Mali byl neuvěřitelný, historický. Ale už mnohokrát ukázal fotbal nevšední obraty ve skóre. Na některé z nich je těžké (vlastně nemožné) zapomenout. 1999: Manchester – Bayern (finále Ligy mistrů) Na Nou Campu vedli Němci po devadesáti minutách 1:0, v nastaveném čase druhé půle však přišli o všechno. Po rozích skórovali Sheringham a Solskjaer. Gólman Schmeichel, který se před prvním gólem vydal pomoci spoluhráčům do pokutového území Bayernu, mohl metat oslavné hvězdy. „Bylo to moje největší vítězství,“ řekl David Beckham, jenž zahrával oba klíčové rohové kopy. 2005: AC Milán – Liverpool (finále Ligy mistrů) Tři nula o poločase, jasná věc. AC Milán drtil v Istanbulu Liverpool, v jehož dresu kopali také Milan Baroš s Vladimírem Šmicrem. Ve druhé půli se však stalo cosi. „Zázrak,“ řekl liverpoolský tahoun Steven Gerrard. Šmicer dal první gól, pak Červení vyrovnali. A na penalty vyhráli. I tentokrát český záložník trefil. „Když jsem na ni šel, řekl jsem si: Buď složím maturitu z fotbalu, nebo se pokáknu,“ vykládal Šmicer. Zkoušku zvládl a rozhodl největší finále v dějinách Ligy mistrů. 2008: Česko – Turecko (ME, základní skupina) Smutná kapitola českého fotbalu. V Ženevě vedl celek kouče Brücknera ještě v 75. minutě 2:0, v 87. 2:1. Výhra by je posunula do čtvrtfinále mistrovství Evropy, remíze 2:2 by znamenala pokutové kopy. Pak ale dostali ještě dva góly. První po nezapomenutelné chybě gólmana Petra Čecha. „Omlouvám se,“ řekla hvězda Chelsea.