První gól v lize má být nesmazatelná památka. Bomba ze třiceti metrů, slalom přes tři soupeře, chytré přehození brankáře při úniku. Obránce Dukly Roman Polom si o takovém zápisu může nechat zdát. Jeho premiérová trefa měla k parádnosti daleko. Z brankové čáry jen doťukl míč do sítě. „Bylo to štěstí, ale gól platí,“ přivítal i tuto šmudlu, která přinesla důležité vyrovnání na 1:1.
Asi jste si premiérový zápis představoval trošku jinak, nemýlím se?
„To ano, ale já už nevystřelil na bránu pár let, tak jsem šťastný, že jsem se k zakončení dostal aspoň z brankové čáry.“
Popište situaci, která vaší první trefě předcházela.
„Byla hodně nepřehledná, ani si ji dobře nevybavuju. Bylo tam hodně soubojů, balon lítal tam a sem. Odrazilo se to ke mně, šel jsem do skluzu, je možné, že balon zasáhl břevno. Já ležel v tu chvíli na zemi. Pak byl najednou u mě zpátky. Byl na brankové čáře, snadno se mi podařilo dostat ho do sítě. My byli jsme rádi, že jsme tak rychle vyrovnali.“
První poločas bez gólu, ve druhém padly čtyři. Co se změnilo?
„Nejprve jsme dostali smolný z přímého kopu, ale pomohlo nám určitě vyrovnání. Zjistili jsme totiž, že gól jsme schopní dát. To nám dodalo sebevědomí. Pak jsme byli trpěliví a věděli, že nějaké šance přijdou. Využili jsme snad všechny, které jsme měli a zvrátili to. Měli jsme i štěstí. Nebyly po vypracovaných akcí, ale to k fotbalu také patří.“
Cítil jste, že si Liberec není v obraně jistý?
„Na hřišti to vidět nebylo. Nastoupili v bloku, to nás trošku zaskočilo, mysleli jsme, že budou aktivnější. My se snažili být trpělivý, nenabízet soupeři brejkové situace a věřili, že nějaké příležitosti přijdou.“
Dva zápasy, šest bodů. Absolutní spokojenost?
„Lepší to být skutečně nemohlo, takže ideální vstup do jara.“
