Sparta na něm nešetřila. Stál 18 milionů korun, což z něj udělalo jednu z nejdražších posil letenského klubu v jeho moderní éře. Vinou zranění měl slabší start, ale nyní už Kehinde Fatai naznačuje, že by mohlo jít o vydařenou investici. Byť nastupuje na pravém křídle, vstřelil v posledních dvou zápasech tři góly. Zdá se, že pětadvacetiletý Nigerijec vyrazil ve stopách Wilfrieda Bonyho a Leonarda Kweukeho...
Zatímco Marco Paixao, další letní posila Sparty do útoku, vyjádřil přání vstřelit za sezonu 30 gólů, Kehinde Fatai před sebou žádnou konkrétní metu nemá. „Nechci tady říkat nějaká čísla. Chci jen, abych i nadále hrál dobře a dával tolik gólů, kolik to půjde,“ reaguje solidní angličtinou. Zatím má nigerijský útočník ve Spartě na kontě šest branek.
V posledních zápasech se vám herně i střelecky dařilo. Znamená to, že už jste v optimální formě?
„Tohle ještě není můj vrchol, jsem tak na šedesáti sedmdesáti procentech. Ztratil jsem prakticky celou letní přípravu, měl jsem nějaká zranění a nyní teprve pracuju na tom, abych se dostal na svou maximální výkonnost. Když jsem se v prvním přípravném zápase zranil, bylo to pro mě hodně těžké, protože jsem byl odhodlaný tomu dát všechno. Hodně mě to zbrzdilo.“
Hlavním důvodem vašeho pomalého startu ve Spartě tedy byly zdravotní problémy?
„Myslím, že to nebylo zase tak hrozné. Problémem byla zmeškaná letní příprava kvůli zranění, ale přesto jsem se stihl dát dohromady, takže kouč byl povinen mi dávat šanci aspoň jako náhradníkovi, abych měl co největší herní praxi.“
Co vaše adaptace na život v Česku? Ta proběhla hladce?
„Jsem zde už tři měsíce a zatím je všechno v pořádku. Našel jsem si bydlení a pomalu si zvykám na život v Praze. Cítím se komfortně i ve Spartě, protože mám rád tento druh klubu – s tradicí a ambicí vyhrát každý zápas. To se mi líbí.“
Ve Spartě tvoříte skupinku afrických hráčů společně s Costou, Tiémokem Konatém a Francim Litsingim, kteří už žijí v Česku déle. To je pro vás asi příjemné…
„Ano, jsou to skutečně báječní lidé, kteří mi vysvětlují a pomáhají se vším, čemu nerozumím, hodně spolu komunikujeme. Základ pro mě byl pochopit a plnit trenérovy taktické pokyny, což se mi teď daří. Další v pořadí je jazyk, který se musím začít učit. Problémy s rasismem nebo kvůli své víře jsem zatím žádné nezaznamenal, Costa mě před něčím takovým ani nevaroval. On mi nikdy neříká negativní věci, dodává mi jen pozitivní impulzy.“
Byl váš přestup z Astry Giurgiu do Sparty komplikovaný?
„Ano, byl. Můj přestup vyžadoval hodně času, jednání – a také obětí. Něčeho jsem se musel vzdát já, ustoupit musely i oba kluby. Byl jsem hodně nervózní, protože původně jsem měl odejít do Francie. Ale když jsem dostal nabídku od Sparty, s agentem jsme ji pečlivě zvážili a její tradice a ambice mě lákaly. Vždycky jsem chtěl v takovém klubu hrát.“
Majitel Astry Ioan Niculae je ve vězení. To jednání o přestupu přestupu ulehčilo, nebo naopak ještě ztížilo?
„Když budu upřímný, věci to hodně pomohlo. Kdyby nebyl pan Niculae ve vězení, asi by mě odejít nenechal. Z Astry jsem měl v uplynulých letech odejít už několikrát, jenže mě nikdy nepustil. Ale přesto mi bylo líto, když skončil ve vězení, pro všechny to byl šok. Ve vězení je pouze z politických důvodů, žádný zločin nespáchal. Doufám, že bude brzy zpět zpátky na svobodě.“
Ioan Niculae je označován za nejbohatšího muže Rumunska. Jak byste ho popsal?
„Poznal jsem ho jako velmi dobrého člověka, který se ke mně vždycky choval hezky. Zbožňuje fotbal a je velice náročný, netoleruje spoustu věcí. Na tréninky nechodí, jen na zápasy a je hodně náročný. V Rumunsku je obvyklé, že majitelé klubů se neustále k něčemu vyjadřují v televizi, někdy je to až bláznivé.“
Navzdory tomu, že Astra Giurgiu má bohatého majitele, zpožďovaly se hráčům výplaty. Jak jste to snášel?
„Astra na tom byla ekonomicky mnohem lépe než některé jiné kluby, nicméně někdy jsme na výplaty čekat museli. Samozřejmě to bylo nepříjemné a těžké, někdy šlo třeba o tři měsíce v kuse. Ale o stávce jsme neuvažovali, protože jsme věděli, že své peníze nakonec dostaneme. I když se zpožděním. V jiných klubech jsou na tom hůř."
Takže peníze nebyly hlavním důvodem, proč jste odešel z Astry do Sparty?
„Ne, to vůbec ne. Nejvíc mě lákala možnost hrát se Spartou Ligu mistrů. Dosud jsem nastupoval jen v Evropské lize, a Champions League tak byla můj velký cíl. S tím, že pokud se to nepovede, bude se hrát aspoň základní skupina Evropské ligy, což se nakonec stalo.“
Skóroval jste v obou zápasech třetího předkola Ligy mistrů proti CSKA Moskva, nicméně na postup to nestačilo. Byl jste o to víc zklamaný?
„Jistě, a nejen já. Všichni v klubu byli neuvěřitelně zklamaní, protože jsme byli skutečně hodně odhodlaní postoupit aspoň do play-off . Bohužel jsme domácí odvetu nezvládli.“
Věděl jste před příchodem do Sparty o tom, že v jejím útoku má neotřesitelnou pozici David Lafata?
„Ano. Jsem fanoušek Arsenalu, a tak kvůli Tomáši Rosickému sleduju i zápasy české reprezentace. Díky tomu jsem Davida Lafatu dobře znal.“
David Lafata je historicky nejlepším střelcem Synot ligy, drží řadu dalších rekordů. Je to nejlepší útočník, s nímž jste zatím v kariéře nastupoval?
„Nemůžu říct, že nejlepší. V Bruggách jsem hrál s Gudjohnsenem a dalšími opravdu skvělými hráči, v Astře byl mým spoluhráčem třeba rumunský reprezentant Budescu, který dal teď v neděli dva góly na Faerských ostrovech… Ale David je určitě jeden z nejlepších, protože je to úžasný hráč a střelec. Góly dává neustále.“
A tím má místo na hrotu útoku předplacené, zatímco vy musíte nastupovat na pravém křídle. Kde se cítíte lépe?
„Moje pozice je ve skutečnosti na hrotu, ale hrát na pravém křídle vedle Lafaty taky není špatné. Komunikujeme spolu, navzájem si pomáháme, cítím, že si rozumíme lépe a lépe. Lafata je typ hráče, který opravdu tvrdě pracuje – pro tým i pro sebe. Dělá fotbal snazším.“
Kde je nejtěžší dávat góly? V české, rumunské nebo belgické lize?
„Nejsnazší je to v Belgii, pak v Česku. V Rumunsku se góly dávají nejhůř, tam je to skutečně velmi těžké. Je to kvůli mentalitě rumunského fotbalu, který je hodně defenzivní a taktický. Aspoň mně to tak připadá.“
Nicméně v Rumunsku jste se na rozdíl od Belgie prosadil. Proč vám hostování v Bruggách nevyšlo?
„Když jsem do Brugg přišel, hrál jsem od začátku všechny zápasy. A po měsíci chtěl klub mé hostování přeměnit v přestup, ale pak mě někdo z Astry strašně pomluvil a mou situaci v Bruggách hodně zkomplikoval. Navíc přišel nový trenér, který začal budovat nový tým, a vedení se rozhodlo dávat přednost vlastním hráčům.“
Jsou pro vás inspirací Wilfried Bony a Leo Kweuke, kteří se ve Spartě prosadili a odešli za velké peníze do bohatších lig?
„Bonyho sleduju, vím, že hrál v Nizozemsku a nyní je v Anglii. A Kweukeho jsem zaregistroval v Turecku. Chci dát Spartě ze sebe to nejlepší, zanechat tady výrazný otisk. A když se mi to povede, třeba se posunout ještě někam dál. Rád bych hrál v Anglii nebo v bundeslize – jako většina fotbalistů. Ale nebudu kvůli tomu hrát proti Schalke na sebe, abych někoho upoutal. Budu hrát, aby Sparta vyhrála, a pokud to někoho zaujme, bude to příjemný bonus navíc.“
