Na trávu se práší. Ze škvárového atletického oválu, který obíhá kolem. A taky trochu ze škvárového hřiště, co stojí pár metrů vedle. Areál v Havlíčkově Brodě, jenž byl v šedesátých letech jedním z nejlepších v republice, chátrá. Ale roste tu talentovaný kluk. Ještě v přípravce Tomáš Souček (21) odchází do Slavie. A před dnešním derby se Spartou ho zná asi úplně každý od fotbalu. A každý je z něj perplex.
Hraje na postu, na kterém fotbalista trochu zaniká. Když nechybuje, není moc vidět. I tak je ale Tomáše Součka plno. Třeba proto, že se den po svých jednadvacátých narozeninách urval a dal hattrick Baníku. A proto, že pak o dva týdny později zase skóroval a vystřelil své Slavii těsnou výhru nad Zlínem.
Namotá se do toho, aniž by šlo jednoduše pochopit, jak se to stalo. Jeden gól, druhý, třetí. Kdyby jeho výkony komentoval bývalý kouč sešívaných Karel Jarolím, řekl by určitě tohle: „Tomáš není líný na krok, nerozmýšlí se, jestli má udělat další metr nebo dva. A pak z toho po zásluze těží.“
Přibližně takhle totiž kdysi vysvětloval výbornou formu Jasmina Ščuka. Slávistický záložník teď pálí podobně jako dřív ten mladoboleslavský. A ještě něco mají společného. Ten trochu zvláštní pohyb.
Teď pomiňme, že je Souček dlouhán (192 cm), samá ruka, samá noha. Není zkrátka ladný, spíš tahá dolní část těla. Přesto se dokáže prosmýknout kolem soupeře, vystřelit levou i pravou, směrovat míč i ve skluzu. Ale hlavní jeho přednost je v poziční hře. V držení prostoru před obránci. Když se k tomu připočítá ještě nadměrná produktivita, je jasné, že jedenadvacetiletý záložník začal být zajímavý i pro Pavla Vrbu .
„Je to spíš až komické, když si člověk představí, že by takhle dával góly pořád,“ nevěří pořád svým statistikám Souček.
„Udělal velký pokrok,“ žasl při nominaci reprezentační jednadvacítky trenér Vítězslav Lavička. „Zákonitě padl do oka i Pavlovi, mluvili jsme o tom spolu a byla to jedna z variant, ale zatím zůstane v našem kádru,“ překvapil Lavička, že Souček už mohl být s áčkem na přípravě se Švédskem a Skotskem. Ale zvítězily nakonec potřeby „lvíčat“, které čeká ostrá kvalifikace.
Váží si pozvánky do jednadvacítky
„Já o tom ani nic nevěděl, slyšel jsem to jen v televizi, četl něco v novinách. Je to ocenění, těší mě to, věřím, že je to oprávněné po těch výkonech. Ale teď jsem rád v jednadvacítce a pozvání výš přijde třeba jindy,“ zadoufal Souček.
Až právě jako defenzivní záložník začal víc a víc naplňovat svoje maximální dovednosti. Přitom na tomhle postu zdaleka nezačínal.
Tehdy jako sotva desetiletý kluk odcházel z Havlíčkova Brodu do Slavie. Coby útočník. Na tréninky ho dvakrát týdně vozil děda, rodiče totiž kvůli zaměstnání nestíhali. A jednou týdně na zápas. Zbytek tréninků si dával doma v Brodě.
V žákovských kategoriích následoval přesun do středu zálohy. Pak pod koučem Milanem Titěrou v devatenáctce mířil dokonce až na stopera. A viděl ho tak i tehdejší trenér slávistického áčka a zároveň reprezentační devatenáctky Miroslav Koubek.
To on ho v lednu 2014 poprvé pozval do prvního týmu. Ale jenom na oťukání, hrál pořád za juniorku, hlavně proto, že pak přišel k mužstvu Alex Pastoor a bylo po Součkovi. A až o rok později šel do mužského fotbalu. Hostování ve druholigové Viktorii Žižkov, kde odehrál čtrnáct zápasů, mu udělalo místo v srdečném přístupu nového trenéra Dušana Uhrina mladšího.
Hraje všechno. Úplně všechno. Vynechal jen jeden zápas, na Dukle kvůli čtyřem žlutým kartám. Jinak co víkend, to celý zápas za áčko. Šest gólů. Vynikající forma před dnešním derby vystřeluje nesmělého kluka mezi hlavní tváře sešívaných.
„Před mým prvním derby na podzim jsem se trochu bál, nevěděl jsem, jestli to zvládnu. Teď jsem o hodně klidnější, věřím si, mám větší sebevědomí, už žádný strach. A je to tak lepší,“ říká. Byť to vypadá přesvědčivě, pořád to z jeho úst jde velmi nesmělým tónem.
Co třeba tichý zabiják? Tak by mu mohli říkat, kdyby skolil dneska večer Spartu… „To bych si užil nejvíc,“ usmívá se.
