Za Jablonec kope téměř dva roky, už předtím hrál půl roku v Plzni. Teprve teď se však Martin Pospíšil, odchovanec Sigmy, ocitl na hanáckém Andrově stadionu v jiném než olomouckém dresu. A docela klidně mohl svým bývalým spoluhráčům zavařit a poslat je do druhé ligy. Stačilo, aby Jablonci pomohl k vítězství. Z toho se však radovala Olomouc, vyhrála 2:1, a v Pospíšilovi se to po utkání pocitově mísilo.
Jak jste zápas, v němž šlo vaší mateřské Sigmě o bytí a nebytí, jako hráč soupeře prožíval?
„Nebudu říkat, že to pro mě bylo příjemné. Jel jsem k utkání s hodně smíšenými pocity. Tady jsem doma. Snažil jsem se na to ale nemyslet. Hraju za Jablonec a dělal jsem vše pro to, abychom vyhráli. Nevyšlo to a jsem z toho zklamaný. Olomouci ale přeju, ať se zachrání. Doufám, že to v dalších zápasech zvládne.“
Z Olomouce jste pryč už téměř dva roky. Jako hráč soupeře jste se ale na Andrově stadionu ocitl úplně poprvé. Jaké to bylo?
„Změnilo se to tady, po rekonstrukci je to tu úplně jiné než dřív. Ale i tak to bylo hodně zvláštní. Tady v Olomouci jsem odmala vyrůstal. Snažil jsem se na to nemyslet, ale někde v hlavě jsem to měl.“
V čem vás Olomouc podle vašeho názoru předčila?
„V proměňování šancí. Oni co měli, to dali. My jsme naše šance nebo závary nepotrestali.“
Jak podle vás ovlivnila průběh zápasu Romerova druhá žlutá, respektive červená karta?
„Hlavně na konci, když potřebujete všechny síly, a máte o jednoho hráče míň, je to hodně znát. Jestli to na červenou bylo, nebo ne, to nevím, teprve se na to podívám. Ale faul to asi byl, takže červená nejspíš oprávněná. I v deseti jsme ale hráli dobře a tlačili jsme se do šancí. Bohužel jsme je nedali.“
