Fotbalový manažer Pavel Zíka stál u počátku velké kariéry brankáře Petra Čecha, který přes deset let patří k absolutní gólmanské špičce. Ukazuje to i nyní v Arsenalu – průběžně v lize i před dvěma týdny proti Bayernu v Champions League. Ve středu se německému mistrovi postaví v odvetě na jeho hřišti. Co za jeho úspěchy podle manažera Zíky stojí?
Určitě jste si nenechal ujít poslední zápas s Bayernem…
„Petr podal v utkání s Bayernem bezchybný výkon a byl klíčovým mužem skvěle pracujícího domácího týmu. Jeho zákrok při gólové šanci Lewandovskeho byl famózní a nasměroval Arsenal k cenným třem bodům. Petr se stává specialistou na Bayern, už při svém debutu v Champions League před 14 lety vychytal v dresu Sparty na Bayernu nulu.“
V čem je Petr výjimečný?
„U Petra jde o vzácné spojení talentu s pracovitostí, cílevědomostí, profesionalitou a s vysokou inteligencí. Petr věděl od malička, čeho chce dosáhnout, a šel si za tím. Za to si ho vážím.“
Jaké byly začátky vaší spolupráce?
„Vzpomínám si, že jsem se šel na něj podívat, když mu bylo 16 let, s Dieterem Burdenskiem, zkušeným brankářem z německé bundesligy ve které odchytal 17 sezón. A on se zeptal: ‚Víš, proč je Petr dobrej brankář? Není to jen proto, že má fyzické předpoklady, že je vysoký atd. Správný brankář se pozná podle toho, že zavřete oči a posloucháte. Pokud ho slyšíte, je to v pořádku.‘ U Petra jde o skloubení všech těch důležitých faktorů, které vedou sportovce k úspěchu. Nejdůležitější je to mít v hlavě srovnané, a to Petr má. Do absolutní špičky se nedostanou hráči, kteří jsou po téhle stránce slabší. Je to absolutní profík. Také rád vzpomínám, jak jsme třeba celou noc s Petrem a mými syny hráli playstation.“
Vzpomenete na moment, kdy vás přesvědčil, že je tím absolutní profesionálem?
„Pamatuji si, když měl těžký úraz hlavy a lékaři ho pustili z nemocnice. Bylo mu doporučeno strávit nějakou dobu rehabilitace u moře s podmínkou, že v místě bude anglická nemocnice a přímé letecké spojení s Londýnem. Zvolili jsme tenkrát Dubaj. Letěli jsme tam celá rodina a s Martinou a Petrem jsme zažili krásné chvilky. Tenkrát jsem si ho mapoval. Měl doporučený trénink a přidával si vždy o 50 procent navíc. Trénoval s trenérem tehdejší britské tenisové jedničky Timem Henmanem a neustále si přidával. Hrál tenis, aby se mu vrátily zpět dovednosti jako obratnost, orientace v prostoru, rychlé starty dopředu, dozadu i do stran. Nebo místo hodiny plavání plaval hodinu a půl. Viděl jsem na něm, že je profík každým coulem, a tím se odlišuje od ostatních, svou absolutní vůlí.“
„Samozřejmě se mi stýskalo, sportem žiju od malička. Tenkrát to tak vyzrálo, vedly mě k tomu subjektivní i objektivní důvody. Se společníky jsem se domluvil a ukončil spolupráci. Dnes s odstupem času si myslím, že jsem udělal dobře. Podepsal jsem tenkrát exkluzivní smlouvu se Sport Investem na čtyři roky, která je obchodním tajemstvím. Kdybych to měl shrnout, jsem za to rád. Obě strany dodržely dohody, máme korektní vztahy. Budeme konkurencí Sport Investu a jsem si jist, že budeme konkurencí dobrou a korektní. Rozšíříme mozaiku firem. Věřím, že si budeme vycházet vzájemně vstříc, vše v nejlepším zájmu sportovců.“
Jste s Petrem stále v kontaktu?
„Ano, jsme v kontaktu. Známe se od roku 1998, od jeho šestnácti let. Petr byl jedním z mých prvních hráčů, se kterým jsem podepsal smlouvu, a to opakovaně vždy na dva roky. Dnes mezi námi existuje přátelství, které je prověřené roky. Znají se naše manželky a děti. Je to nejen výborný sportovec, ale také člověk.“
Konzultuje stále s vámi některé své kroky?
„Nyní jsem v pozici jeho staršího kamaráda, o Petra se teď stará Sport Invest. Já jsem se o něj se svým týmem staral do roku 2011. Rád vzpomínám, když jsme se bavili o jeho cílech a plánech. Je krásné dívat se na člověka, který to dotáhl tak daleko, zvlášť když jsem mohl být při tom.“
Pomohl jste Čechovi k angažmá v londýnské Chelsea. Letos v létě ale přestoupil do konkurenčního Arsenalu, co na to říkáte? Přestup byl docela divoký.
„Já jsem u přestupu nebyl. Petr chtěl vždy chytat v Premier League. A i když vezmu okolnosti jako bydlení, protože žije v Londýně, Martina tam má práci, děti chodí do školy, rozhodnutí bylo správné. Myslím si, že se navázalo na dobu před vstupem Petra do Chelsea, už tehdy jsme totiž jednali s Arsenalem, byl ale příliš mladý. Přestup hodnotím jako naprosto povedený.“
