Má za sebou první měsíc, a i když v základní sestavě Brightonu zatím nastoupil jen jednou, nemá Jiří Skalák důvod k nářkům. Rychle se zapracovává do týmu a adaptuje se na rychlejší a náročnější fotbal. „Věřím, že místo v sestavě mít budu a prosadím se,“ říká v rozhovoru.
I z fotografií na sociálních sítích, které Jiří Skalák umisťuje, je znát, že si na prostředí nového klubu i spoluhráče rychle zvyká. „Připadám si, že jsem tady mnohem déle než měsíc,“ těší ho.
Máte se za sebou první měsíc. Jak dosavadní působení hodnotíte?
„Nemůžu si na nic stěžovat, jsem tady šťastný, strašně rychle to utíká. Myslím, že se u mě hodně věcí změnilo, doufám, že to takhle půjde dál a budu tady jen spokojený.“
V klubu oceňují, že se vám podařilo do týmu zapadnout.
„Přijali mě super, připadám si, že jsem tady mnohem déle než ten měsíc. Kluci mě zvou domů na večeře. Tady to tak funguje, často mi píšou, co dělám, jestli s nimi nepůjdu na kafe. Snaží se mi maximálně pomoct. Tohle všechno mi pomáhá, jsou ke mně otevření. Už když jsem do klubu přicházel, říkal mi trenér, že si vybírá hráče typově, aby mu i charakterově zapadli do týmu a nebyly konflikty nebo problémy. V kabině je hodně srandy, parta je výborná. Asi nejvíc jsme si sedli s Beramem Kayalem (izraelský záložník) nebo i dalšími, třeba Tonym Knockaertem.“
Ten přišel krátce před vámi a je jedním z vašich konkurentů. Jak jste spokojený s dosavadní vytížeností?
„On spíš hraje vpravo, já zatím nastupoval vlevo, takže pro mě je spíš větší konkurencí Murphy. A od chvíle, co jsem přišel, tak se mu daří, v pěti zápasech dal asi tři góly. Kluci hrají dobře, já bohužel nastoupil v základu v utkání, ve kterém se prohrálo (1:4 na Cardiffu). Nehráli nám klíčoví střední záložníci a bylo to znát, vzadu se udělaly chyby. A těžko měníte sestavu, když potom tým dvakrát vyhraje 4:0. Ale jsem spokojený, v týdnu jsme hráli přátelák, odehrál jsem ho celý. Zápasů je tady dost, naposledy jsem naskočil na dvacet minut. Teď sbírám starty takhle, beru měsíc nebo dva na aklimatizaci, abych se to naučil. Věřím, že šancí budu dostávat víc a víc. I trenér mi na začátku říkal, že nejsem jako Tony (Knockaert), který v Anglii už působil, uměl řeč a hned do toho naskočil.“
V posledním duelu proti Leedsu jste nastoupil jako jeden z útočníků. Byla to jen zkouška, nebo tam s vámi trenér Chris Hughton víc počítá?
„Říkal mi, že je rád, že můžu hrát vpravo, vlevo i pod hrotem a že mě použije všude. Měl jsem radost, že jsem tam nastoupil.“
Dostal jste se do vyložené šance, kdy jste běžel sám na brankáře, jenže jste se v tom v koncovce trochu zamotal…
„Bylo to na konci, vedli jsme 4:0, tak jsem chtěl vymyslet něco pro lidi, že vykoupu gólmana. Sice jsem ho poslal na druhou stranu, ale pak mě zboural obránce, protože jsem o něm vůbec nevěděl. Kdyby to bylo za stavu 1:0 nebo nerozhodně, střílel bych, protože měl odkrytou i část branky. Jenže já mu naznačil, on si sednul a myslel jsem si, že ho obejdu a dám do prázdné, bohužel jsem si nevšiml obránce. Je to pro mě škoda, mohl jsem mít za tu dobu, co jsem odehrál, gól a asistenci.“
Anglická druhá liga má pověst jedné z nejvyrovnanějších a nejtěžších soutěží. Koresponduje to s tím, co jste zatím zažil?
„Spousta lidí vidí druhou ligu, ale nedokáže si představit, jak je to silová a rychlostní soutěž. To se s českou nedá srovnat. Poznávám to na sobě, učím se na každém tréninku, je to hrozně rychlé a důrazné. Nemáte na nic čas, musíte všechno dělat v maximální rychlosti. Jakmile zvolníte, přijdete o balon. Nesrovnatelné s Českem.“
Posouvá vás to dopředu?
„Nabírám tady trochu sílu, cítím to na sobě. Už je to lepší než na začátku. Stále mi to přijde rychlé, ale ne tolik jako před měsícem. Já jsem počítal s tím, že během měsíce, maximálně dvou proběhne aklimatizace. Máme ještě třináct zápasů, to je pořád hodně. Věřím, že začnu hrát víc.“
Může být zápasů i víc, když se Brightonu nepovede postoupit přímo a musel by do play off.
„To je nevyzpytatelné. Všichni v klubu dělají maximum, aby se postoupilo přímo, bylo by to neskutečné. A další splněný sen.“
Nemáte strach, že pokud byste si místo v základu nevybojoval, může to ohrozit vaše šance na EURO?
„V Česku jsou odehrané tři zápasy, já tady zvádl jeden a půl. Já jich můžu ještě dost odehrát. Věřím, že se to podaří a že mi to na EURO jen pomůže. Když jsem odcházel, zariskoval jsem, ale to k životu patří. Kdo neriskuje, nemůže nic získat ani ztratit.“
