Před pár dny dokončil nejnáročnější přestup v kariéře. Transfer, na kterém pracoval uplynulých deset měsíců. Jak se vlastně jedná s Romanem Abramovičem a nejužším vedení Chelsea?„Nevyžaduje to být navoněn nejlepším parfémem. Chce to být sám sebou,“ říká Viktor Kolář, šéf společnost Sport Invest.
Když spolu s Petrem Čechem ve středu pózoval s dresem Arsenalu, necítil se nejlépe. Bolela jej celá levá část těla. Možná se na tom podílel i stres z posledních týdnů. Ale na aktuální transfer je Viktor Kolář pyšný. „Petr bude mít zkušenost z dvou velkých klubů, ovšem s úplně rozdílnou kulturou. To se povede jen málo hráčům.“
Byl to pro vás nejtěžší přestup v kariéře?
„Nejcitlivější. Přestup, který nesl hodně rizik. Ve většině transferů jich tolik nenajdete, což jej možná dělalo nejtěžším a zároveň nejkrásnějším. Velkou roli v realizaci sehrála naše anglická kancelář, také Richard Law, který zodpovídal za průběh transferu v rámci Arsenalu.“
Jaké pocity má agent, když dokončí tak velký přestup?
„Radost a úlevu. Radost za Petra, úlevu ze stresu, který jsme prožívali v podstatě celý rok. Ale Romanovi (Abramovičovi) se dá věřit, je to člověk, který často nedává své slovo (že nebude Čechovi bránit v odchodu - pozn. red.). A když to tehdy z mítinku vzešlo, tak jsme pocítili štěstí. Na základě svých zkušeností jsem cítil, že už by do sebe mělo všechno zapadnout.“
To slovo vám dal na podzim?
„Ano, už dlouho dopředu, ne někdy před měsícem nebo dvěma.“
„To rozhodně není. Oni Petra zbožňují, oceňují jeho kvality. Málokterý hráč v současném fotbale zůstane v jednom klubu jedenáct let. Navíc je bezproblémový, všímá si jakýchkoliv detailů v klubu, pomáhá k tomu, aby všechno sedělo. A svými výkony v bráně dělá rozdíl dvanácti patnácti bodů.“
Proto ho Arsenal koupil. Ale myslíte si, že ta hodnota odpovídá realitě?
„Ano. A Arsenal potřeboval jednoho z nejlepších brankářů na světě, aby mohl naplňovat svá přání.“
Opravdu je to podle vás těch dvanáct až patnáct bodů, jak o tom mluvil John Terry?
„Je. Jsem přesvědčený, že brankář Petrových kvalit těch devět, spíš dvanáct bodů je schopen pro tým uhrát. Arsenal udělal dobrou zkušenost s Jensem Lehmannem, který tam přicházel v necelých čtyřiatřiceti letech. Smlouva je víceletá a Petrovi jasně deklarovali jeho společnou budoucnost.“
Máte za sebou spoustu jednání, ale pociťuje agent nervozitu, když jde na setkání s jedním z nejvlivnějších mužů světového fotbalu, jakým je Roman Abramovič?
„Ani ne. Měl jsem i to štěstí, že jsem ho předtím několikrát potkal v Rusku. A házeli jsme po sobě očkem, když jsme se opakovaně potkávali v tréninkovém centru Arsenalu, pardon Chelsea, kde jsme byli. (usmívá se) Je to klidný člověk. On má samozřejmě poslední slovo, ale v procesu transferů jsou postupy, které se musí dodržovat. Je důležité, alespoň já to tak cítím, že nepřeskakuju některé lidi a vím, s kým co řešit. Z toho se skládá ta mozaika. Začíná od Michaela Emenala, sportovního ředitele, který plní svou funkci v klubu perfektně. Je tam i charizmatická Marina Granovskaja (ředitelka), která se uměla vcítit do Petrovy situace. Má v klubu velké pravomoci.“
Kolik bylo na jaře schůzek, které jste vedl přímo s Abramovičem?
„Byla jedna, po skončení sezony, ta finální. K ní vedly veškeré přípravy.“
Mají jednání nějaký bonton, který musíte jako partner při jednání splňovat?
„Chovat se přirozeně, úplně normálně. Nevyžaduje to být navoněn nejlepším parfémem. Být sám sebou. Oni už nás znají, takže neprobíhalo oťukávání. Někdy je to spíš o tom udělat nějaký vtípek. Mně se moc líbí ty ruské ,pagavorky‘, když mají ke všemu určité přirovnání.“
Znalost ruštiny pomáhá hodně?
„Je dobrá, mám ji rád. Mně dobře zní. Co mi říkají i jiní Rusové, tak můj akcent je trochu legrační. (směje se) Možná to i uvolňuje atmosféru jednání. Někteří lidé mě i proto určitým způsobem nazývají a zasmějeme se. Je to fajn.“
Jak vás nazývají?
„Jeden můj kamarád, který byl poradcem prezidenta v Petrohradu, mi říká Žabka carevna.“
Proč?
„Jezdili jsme spolu po Turecku v zimním období, kdy jsou tam soustředění klubů. Jednou jsme někam zabloudili, já je dovezl k nějakým močálům za stadionem. A oni se mě ptali:,Tady je co? Kto igrájet sivódňa? Koho tady najdeme?‘ Tak jsem jim odpověděl, že maximálně Žabku carevnu. A bylo to.“ (směje se)
Jaký je jejich styl při samotném jednání, když je zdvořilostní úvod za vámi?
„Rusové jsou pragmatici. Nemají moc rádi takové to bla bla bla okolo, ale chtějí se bavit o konkrétních věcech. Nedávat jim ten guláš, protože by se v tom ztratili. Je potřeba jim říkat věci tak, jak si myslíte, že by se měly nebo mohly udát a kdy.“
Nakolik Romanu Abramovičovi vadilo, že si Petr zvolil Arsenal?
„Romanovi a všem lidem pukalo srdce. Petra milovali a dovolím si tvrdit, že ho jako člověka stále milují. Váží si ho a respektují. Ztrácí někoho, kdo byl prověřený. Zůstává jim - podle mého názoru - velký talent, taky už prověřený (Courtois), ale byla tam i určitá nostalgie.“
Jak byste reagoval vy v pozici Romana Abramoviče?
„Dokážu si představit, že bych se snažil Petra udržet. Nicméně pak je to i otázka trenéra, protože jak takovému brankáři, který má ambice a cítí se zdravý, dáte vytížení?“
Opravdu to nebrali jako zradu, když zvolil Arsenal?
„Nebylo to o tom, že si vybral konkurenta. Je přirozené, že chce hrát za top klub, nejlepší fotbal. Premier League je nejlepší soutěž. Petr má cit, vnímá okolnosti a vidí, že Arsenal má potenciál něčeho dosáhnout. To ho láká, proto v něm chce hrát a dělat pro něj maximum.“
O možnosti přestupu do Arsenalu se poprvé spekulovalo už loni v létě. Bylo to ve hře?
„Prací naší agentury je monitorování trhu. V podstatě jsme měli pokryty všechny trhy, abychom věděli o možnostech, které bychom Petrovi prezentovali. Domluvili jsme se taky, kdy mu je předneseme. K akceleraci došlo v posledních dvou měsících, kdy Petr udělal rozhodnutí.“
Překvapilo vás, že Čechovi nabídli dlouhodobý kontrakt?
„Lidi z Arsenalu známe dlouho a oni znají nás. Během těch let byl i případ, kdy jsme se úplně neshodli. Jednání byla tvrdá a nedopadla dobře, ale čas všechno zahojí. Díky tomu věděli, jakým způsobem vedeme jednání a naopak. Šli jsme celkem přímo k tomu, co by měl Petr v Arsenalu dostávat, jakou pozici a podporu by tam měl mít. A dostali jsme se tam velice rychle. My jsme si mysleli, že se budeme ještě bavit o délce smlouvy, ovšem oni opravdu dali dlouhodobý kontrakt (podle zdrojů Sportu čtyřletý - pozn. red.). Pak jsme přešli na další, neméně důležité věci.“
A řešili jste i to, že bude mít zaručenou pozici jedničky, což se objevilo v anglických médiích?
„Řešili. Nedovedu si představit, že bych se nezeptal z očí do očí a nepotvrdil si to, jestli Petra berou jako číslo jedna. To bych jako agent selhal.“
Nehrozilo, že půjde Čech pod svou cenu, když Arsenal věděl, že chce z Chelsea odejít?
„Bylo by špatně, kdyby pod ni šel. Na druhou stranu Petr řešil jen sportovní část, my jsme se zabývali těmi dalšími. Když jsme mu přednesli, jak si ho Arsenal cení a zeptali se ho, co na to říká, odpověděl: ,Je to aspoň tolik a tolik?‘ Řekli jsme mu, že na té úrovni jsme, a bylo to vyřešeno.“
Když mluvíme o penězích, v Anglii se psalo, že Čech dostal na rozloučenou „dárek“ od Abramoviče ve výši čtyř milionů liber. Je to pravda?
„Ne, žádný zlatý padák, nebo odchodné či vyplacené bonusy tam nejsou. Ale jsem si jistý, že když v budoucnu bude mít Roman možnost zase mít Petra v jakékoliv roli, bude šťastný. A Petr ví, že může u něj kdykoliv zaťukat na dveře a dostane prostor k nějaké profesní seberealizaci.“
Je Arsenal poslední Čechovou štací v brankářské kariéře?
„S jeho vitalitou? Možná ano, pokud tam prodlouží smlouvu. Pokud ne, tak si myslím, že bude mít ambice někde hrát.“
A probírali jste už nyní různé exotičtější možnosti?
„Ano. Mapovali jsme snad všechny kontinenty. (směje se) Mám pocit, že Amerika by někdy v budoucnu mohla být tou poslední destinací. Ale co je dnes, nemusí platit za tři roky.“
Co je víc vlastně víc, Chelsea, nebo Arsenal?
„Svým způsobem mu závidím, že bude mít možnost a zkušenost ze dvou velkých, tradičních, úspěšných klubů, ovšem s úplně rozdílnou kulturou. To se povede jen málo hráčům.“
Mimochodem, během rozhovoru jste si jednou spletl Chelsea s Arsenalem. Kolikrát se vám to za ty poslední hektické dny stalo?
„Přiznám se, že až teď. To zase není tak špatná statistika.“ (směje se)
