Splnil si velký sen. Devatenáctiletý český obránce Stefan Simič naskočil do přípravy áčka AC Milán a teď doufá, že se ve společnosti Maria Balotelliho udrží. Udržet ho ale bude muset i česká reprezentace, protože ho teď o to víc lákají i v Chorvatsku a Bosně, kde má kořeny.
Má za sebou přelomovou sezonu a před sebou klíčový měsíc. Stefan Simič po roce v milánské juniorce povýšil a spolu s koučem Pippem Inzaghim se posunul do áčka, se kterým začal letní přípravu. „Chci se poprat o místo, ničeho se nebojím,“ hlásí Simič.
Jak k tomu došlo?
„Na konci sezony jsem se cítil ve formě, odehrál jsem všechny zápasy a cítil jsem, že mám trenérovu důvěru. I když jsem byl zraněný, chtěl, abych hrál. Dokonce jsem byl i kapitánem. Takže jsem tušil, že by to mohlo vyjít. A na týmové rozlučce mi pak řekli, že se připojím k áčku.“
Přitom jste věkem ještě rok do juniorky patřil, ne?
„Ano, ještě jsem končit nemusel. Než náš trenér Inzaghi odešel k áčku, prosil mě, ať ještě v juniorce rok zůstanu, že by chtěl juniorskou ligu vyhrát. Jenže pak se posunul do áčka, tak jsme se dohodli, že pro mě bude nejlepší, když udělám ten krok dopředu a začnu hrát dospělý fotbal.“
Pomohlo vám, že áčko AC Milán převzal zrovna Inzaghi?
„Pomohlo mi to určitě. Zná mě, trénoval mě celou sezonu. Na začátku jsme se hodně bavili, odehrál jsem celou sezonu, neměl jsem vážnější zranění a na konci sezony mi dal i kapitánskou pásku, to je pro mě taky pozitivum. Ví, co ode mě může očekávat.“
Je s vámi spokojený i teď v konkurenci milánských hvězd?
„Máme za sebou jen pár tréninků, ještě jsme nehráli žádný zápas, ale nasazuje mě do mé pozice stopera. Jsem tady, abych se popral o místo, před ničím neutíkám, ničeho se nebojím. Každý den se můžu naučit to, co se v juniorce nenaučím. A sbírám zkušenosti.“
Je ve hře i to, že byste ještě odešel na hostování?
„Místo v áčku rozhodně jisté nemám, to se teprve uvidí. Odvíjí se to i od transferů a hlavně toho, kolik tady nakonec bude stoperů. Takže nevylučuju ani nějaké hostování, ani si nemyslím, že by mi to uškodilo. Kdybych tady neměl hrát, mohl bych aspoň nabrat zkušenosti.“
Takže teď dřete a čekáte?
„Ano, ale záleží taky na tom, jestli prodají nějaké stopery, teď jsou tady čtyři a to se ještě všichni nevrátili z reprezentace. Teď je tady Alex, který přišel z Paris Saint-Germain, Mexes, Zapata a Bonera. Konkurence je velká, ale to k fotbalu patří.“
Jak s nimi vycházíte?
„Všichni hráči jsou vyloženě profesionálové, takže když vidí, že se vám třeba něco nedaří, snaží se pomoct. Není to tak, že by vás chtěli schodit. Spíš vám pomáhájí. Při hře sleduju hlavně stopery, takže na mě udělali největší dojem Mexes, Alex nebo Bonera.“
Máte k někomu z nich blíž?
„Při hře mi hodně pomáhá Mexes, je to pro mě takový učitel. Snažím se od něj odkoukat co nejvíc. Je to přesně ten stoper, který je teď v kurzu. Umí dobře pracovat s balonem, těžko se přes něj přechází, je tvrdý, vyhrává hlavičkové souboje. Je zážitek ho jenom sledovat.“
A co další zážitky?
„Největší zážitek asi bylo to, když jsme se ve čtvrtek představovali fanouškům. Milán si postavil nové sídlo a tam na nás teď čekalo asi pět až sedm tisíc lidí. Chtěli po nás podpisy, a bylo vidět, jak je tenhle klub milovaný. Bylo to pro mě něco neopakovatelného.“
Pomůže vám to i v reprezentaci? Jste v kontaktu s trenérem Pavlem Hoftychem?
„Ano, psali jsme si v sezoně a teď jsme si volali. Ještě se mu ozvu, až budu vědět co a jak.“
V květnu jste na něj byl hodně naštvaný, že vás s devatenáctkou nevzal na turnaj do Bulharska. Už jste si to vyříkali?
„Byl jsem naštvaný, to je fakt. Chtěl jsem na ten závěrečný turnaj jet a nečekal jsem, že nepojedu. V Miláně se mi dařilo, takže mě to mrzelo. Mám tady spoluhráče a už jsme se viděli, jak proti sobě hrajeme. Hodně jsem se těšil. Ale už je to urovnané, s trenérem si rozumíme.“
Takže neutečete k chorvatské reprezentaci?
„Vždycky je to otevřené, ale musí být láska od obou stran. Uvidíme.“
Lákají vás?
„Je fakt, že mi to teď během dovolené dost nabízeli. V Chorvatsku i Bosně. Nabízeli mi to už dřív, ale to jsem byl kapitán české reprezentace a nastupoval jsem pravidelně.“
Takže kdybyste neměl hrát za českou reprezentaci, změně byste se nebránil?
„Chci hrát za Česko. Ale všechno je otevřené. Obě dvě strany si musí sednout.“
