Klubová věrnost se v bláznivém fotbalovém světě moc nenosí. Od pádu železné opony strávilo aspoň pět let v jednom klubu z TOP 5 světových lig všehovšudy jen dvaadvacet českých hráčů. Jedním z nich je i univerzál Theodor Gebre Selassie, jenž se chystá na šestou sezonu v Brémách, kam zamířil po odchodu v Liberce.
Když má promluvit o sobě a Brémách, bez váhání poví: "Už je to můj druhý domov." Pro Theodora Gebre Selassieho je hanzovní město na Vezeře osudové; málokdy se stane, aby fotbalista hned na první zahraniční štaci vydržel pět sezon. "Nejde jen o fotbal, spokojená je tu i moje rodina. Všechno v Brémách známe, nemáme důvod odcházet," vypráví jeden ze tří služebně nejstarších hráčů Werderu.
Cítíte se po pěti letech v jedné kabině jako mazák?
"Holt už patřím do téhle kategorie, přišlo to přirozeně s věkem. Přitom to není tak dávno, kdy jsem byl mezi mladými a čekal na pořádnou šanci. A vidíte, teď si ke mně občas přijdou pro radu. Hlavní pro mě je, že jim pořád stačím. S mladší konkurencí nemám problém, posouvá mě dál."
A co říkáte na to, že patříte mezi dvaadvacet hvězd, které zvládly odehrát aspoň pět sezon v jednom klubu z pěti nejlepších lig?
"Dobře to vypadá. (usmívá se) Ale není to snadné: když hrajete venku, pořád musíte něco dokazovat. I když jste v klubu dlouho, nikdy nemáte nic jistého. Jakmile si začnete myslet, že máte něco v kapse, hned vás to vrátí zpátky."
Jak se tomu bránit?
"Poctivým přístupem k tréninku a všemu okolo, nic jiného nefunguje. Pozor, tohle ale neplatí jen pro chvíle, kdy se daří. Když se z vás stane náhradník, nesmíte zatrpknout a makat, abyste byli co nejrychleji zpátky na place. Já to naposledy zažil na podzim, takže vím, o čem mluvím."
Mimochodem, stihl jste oslavit novou smlouvu?
"Kdepak. Řešilo se to už během dovolené, oficiální oznámení přišlo později během soustředění. Takže jestli jsem to slavil, tak jedině prací. Víc mě hřeje určitá jistota do dalších let a pocit, že tu se mnou počítají."
Napadlo by vás po podpisu první smlouvy v létě 2012, že v Brémách budete i za pět let?
"Při podpisu smlouvy nevím, ale během prvních tří měsíců by mě to asi nenapadlo. Tenkrát jsem si říkal, jestli vůbec dodržím čtyřletou smlouvu. Začátky byly těžké, v týmu jsem byl jediný Čech. Tehdejší trenér trval na tom, že se v kabině musí mluvit německy, jenže já tenkrát zpočátku zvládal jen angličtinu."
Co vám tenkrát pomohlo?
"Nejvíc dvě osoby: přítelkyně a rakouský spoluhráč, náš dnešní kapitán Zlatko Junuzovič. Přišel do Werderu půl roku přede mnou a hodně mi pomohl s řečí. Takže až v mojí němčině uslyšíte rakouská slovíčka, je to Zlatkova zásluha. (usmívá se) Pravidelně jsme spolu bývali na jednom pokoji."
Už nejste?
"Když nedávno ze Slavie přišel brankář Jirka Pavlenka, dali ho na pokoj ke mně, aby měl snazší aklimatizaci. Poprvé za mnou přišel v červnu během reprezentačního srazu a vyptával se, co by ho v Brémách čekalo."
Co jste mu řekl?
"Je to pro tebe šance, bundesliga tě posune dopředu. Myslím, že Jirka do týmu zapadl úplně v pohodě. Rychle se rozkoukal a v zápasech chytá bez chyb."
Měl ale smutnou premiéru. V přáteláku s Ajaxem náhle zkolaboval soupeřův záložník Abdelhak Nouri, jenž má po srdečním selhání trvalé poškození mozku.
"I z těch pár pohybů bylo poznat, jaký je to talent. Šok je slabé slovo, na tohle se nezapomíná. Nakonec je ale jedno, jak jsme to prožívali my na hřišti, nejhorší je to pro Abdelhaka a pro jeho rodinu. Fotbal někdy neznamená vůbec nic."
Přesně tak, je to šílená situace. Vraťme se, prosím, zpátky do Brém, kde kromě vás a Pavlenky hraje ještě gólman Jaroslav Drobný. Zní teď v kabině čeština?
"Čeština i české vtípky, Jirka Pavlenka má za sebou díky fórkům Jardy Drobného veselé dva týdny. Jirka to má trochu lehčí než my, trenér teď úplně nedbá na němčinu jako jeho předchůdci. Navíc většina kluků je schopná se domluvit v angličtině."
Když jste zmínil trenéra Alexandera Nouriho, jaký vlastně je? Za Brémy před lety hrával a loni na podzim přišel zachránit bídně rozjetou sezonu.
"Nejcennější je, že nás nasměroval na správnou cestu. Na jaře jsme změnili rozestavení na 5 – 3 – 2 a skončili jsme jen tři body za sedmým místem, které zaručuje třetí předkolo Evropské ligy. Byla to příjemná náplast na katastrofální podzim, kdy jsme udělali jeden krok dopředu a dva zpátky. Tohle už nechceme opakovat."
Kouč je jen o sedm let starší než vy. Tykáte mu?
"Tykám, ale nesklouzávám k žoviálnosti. Neříkám mu jménem, ale trenére. Je mi třicet a jemu sedmatřicet, takže by mi připadalo divné, kdybych mu měl vykat. Nejsem sám, v kabině trenérovi tykají všichni zhruba od osmadvaceti výš. Kouč to bere, je moderní."
Co to znamená?
"Třeba na předzápasové přípravě nemáte šanci usnout. Trenér je hodně živý a emotivní, při rozboru soupeře klidně bouchne do stolu nebo do tabule. Ještě k tomu věkovému rozdílu: roky nehrají roli, nejdůležitější je respekt. A ten trenér má."
I on je důvodem, proč jste v Brémách zůstal? Neměl jste nabídky odjinud?
"O tom se nemá cenu bavit, protože jsme s rodinou došli k tomu, že nejlepší pro nás bude pokračovat v Brémách. Kdybych si chtěl vydělat pohádkové peníze, vyberu si jinou destinaci, ale o tom to až tak není. Zvykli jsme si tady a našli si přátele i mimo fotbal. Ideální stav."
Umíte si představit, že byste v Brémách dohrál kariéru?
"Respektivě zahraniční kariéru, pak bych se ještě mohl vrátit domů. Ale znáte fotbal, za půl roku může být všechno jinak, nemá cenu si dělat dlouhodobé plány."
Zkusme to tedy s krátkodobými plány: co chcete s Werderem stihnout v příští sezoně? Znovu si zahrát o pohárovou Evropu?
"Dopředu se těžko něco vyhlašuje. Vzpomeňte si, jak v minulé sezoně dopadly slavné kluby: Schalke bylo desáté, Hamburk čtrnáctý, šestnáctý Wolfsburg musel hrát dvojzápas o záchranu. Nejšťastnější budu, když nedopustíme další trápení. Už jsme jich zažili dost."
Trápí se i reprezentace v kvalifikaci na mistrovství světa. Čtyři kola před koncem ztrácíte čtyři body na druhé místo, které může znamenat baráž.
"Víte, jak se to říká: naděje umírá poslední. Sami jsme si to udělali těžké a sami se z toho musíme dostat. Už prostě nesmíme ztrácet – včetně klíčového zápasu v Severním Irsku, které je teď před námi. Dokud je šance, uděláme pro postup maximum. Na mistrovství světa ještě nikdo z nás nehrál."
