Za legendu legend, Carlese Puyola, koupili zrzka, co si rád zapálí cigaretu. Za dvacet milionů eur. Fanoušci Barcelony se štípali, jestli blouzní, pak se utvrzovali, že si z nich milovaný klub dělá šprťouchlata. Nedělal. Jérémy Mathieu, jedenatřicetiletý dlouhán s kopací technikou nula, mezi Messim, Neymarem, Alvésem… Od neděle je zbožňován. Dal gól Realu, čímž začal jeho porážku 2:1. A hrál bezvadně.
Góly
Domácí: 19. Mathieu, 56. L. Suárez
Hosté: 32. Ronaldo
Sestavy
Domácí: Bravo – Dani Alves, Piqué, Mathieu, Alba – Rakitić (76. Busquets), Mascherano, Iniesta (C) (80. Xavi) – Messi, L. Suárez, Neymar (85. Rafinha).
Hosté: Casillas (C) – Carvajal, Pepe (73. Varane), Ramos, Marcelo – Modrić (88. Silva), Kroos, Isco (80. Jesé) – Bale, Benzema, Ronaldo.
Náhradníci
Domácí: Adriano, Pedro, Busquets, ter Stegen, Bartra, Xavi, Rafinha
Hosté: Navas, Hernández, Illarramendi, Varane, Silva, Jesé, Arbeloa
Karty
Domácí: L. Suárez, Alba, Mascherano, Iniesta, Dani Alves
Hosté: Pepe, Ronaldo, Ramos, Carvajal, Modrić, Isco
Rozhodčí
Mateu – Cebrián, Núñez
Stadion
Camp Nou (Barcelona)
Návštěva
98.760 diváků
Bodová světla se opírají do jiných. Posvítit zrovna na něj, to by nikoho nenapadlo. Není to hvězda jako jeho kolegové z Barcy. Nemá ten faktor. Ale při El Clásiku nebyla jiná možnost. Hlavní roli měl on, Jérémy Mathieu. „Hrál jistě, sebevědomě,“ hodnotilo jeho výkon stručně britské BBC. Výstižně. Hlavní moment vysokého Francouze se odehrál v 19. minutě. Přímý kop Lionela Messiho letěl mezi hlavy, trkla do něj až ta Mathieuova. Strážce Sergio Ramos jenom hodil bezmocně rukama. 1:0.
A co stadion? Celý Nou Camp, skoro 99 tisíc fanoušků, se mohl zbláznit štěstím. Najednou šly věty z loňského srpna typu „Proč nekoupíme nějakého opravdu hvězdného stopera?“ a „Je starý a neznámý“ stranou. Stoper vysoký 190 cm si po slavném okamžiku prohrábl spokojeně kraťounké zrzavé bodliny na hlavě. A Real musel dotahovat.
„Jsem spokojený a šťastný.“ Tohle řekl, když El Clásico po devadesáti minutách skončilo domácí výhrou 2:1, kterou nakonec zinscenoval Luis Suárez. „Real na nás v tuto chvíli ztrácí čtyři body a díky tomu si můžeme užít pěkný večer,“ maloval si Francouz pozápasové radovánky. V jeho případě to nejspíš bylo s cigaretou v puse. Aniž by to maskoval.
Ještě když kopal v Sochaux, což je už deset let pryč, zajímal se o něj velmi vážně Juventus a kluby z Premier League. Nakonec zůstal v Ligue 1, v Toulouse. A tenhle klub později vyprovodil Bordeaux s nabídkou přes sto milionů korun. Málo, málo, vysmáli se vinařské baště. Později Mathieu přešel do Valencie, ale klubová trofej za celou dobu pořád jen jediná. Ligový pohár se Sochaux.
Najednou před něj v létě 2014 sedla nabídka z Barcelony. A vzniklo zvláštní spojení. Chlapík, který se veřejně hlásí k cigaretám, bude hrát na nekuřáckém stadionu za klub, který v roce 2013 vehementně podporoval ve spolupráci s Evropskou unií protikuřáckou kampaň.
Paradox non plus ultra, nehledě na to, že fanoušky katalánské značky ničil navíc jeho známý herní projev. Tedy žádná fotbalová paráda, hráč nehodící se k mistrům míče.
Stačil ale jediný moment. Neděle večer, El Clásico, gól. Jeho druhý v modročervených barvách. „Do této chvíle je to můj nejdůležitější gól za Barcu, zvláště pak, když si uvědomíte, komu jsem ho dal. Snažil jsem se využít prostoru mezi dvěma obránci a být co nejrychlejší. Naštěstí to vyšlo. Kabina je nadšená,“ radoval se a jako by tím prohlášením reagoval i na to, že si právě získal fanoušky.
El Clásico dělá divy.
