„Bylo evidentní, že se Sparta snažila o aktivní presink, o jeho všechny varianty – ať už při rozehrávce soupeře, uvnitř bloku, kde vytvářela tlak na míč, i při ztrátě balonu. Je pravda, že se nedostávala do koncovky.

Kweuke hlavičkoval po pěkné akci, jinak moc šancí ani na jedné straně nebylo. Hrálo se mezi šestnáctkami. V tom měl možná Pergl pravdu, ale to, že neviděl snahu o presink, v tom se absolutně plete. I z pokynů, které byly slyšet mezi hráči, je poznat, že na tom pracovali.

A že byla Bellinzona lepší? To vůbec ne. Sparta sice postupně uvadala, později nebyla tak agresivní, takže možná vycházel z posledních pěti minut, kdy se to trochu zdramatizovalo – předtím však byla Sparta aktivnější, byla častěji na soupeřově polovině, a viděl jsem tam i to, o čem trenér Hřebík říkal, že to budou pilovat. Ještě aby z toho byly nějaké šance a góly.

Nebyla to Barcelona, ale já dlouhodobě tvrdím, že naši hráči nejsou hráči Barcelony. Když proti nim stojí takticky vyspělý soupeř – a Bellinzona uměla blok postavit – málokdo se dokáže kombinací po zemi, aniž by si pomohl křížnou dlouhou přihrávkou, dostat k pokutovému území soupeře. Nevidím tedy jako negativum, když si tím pomůže i Sparta. Je to jedna z variant, vidíte to i v zápase Manchesteru United s Chelsea. Nesmí to být pořád, samozřejmě.

A že byl zápas nervózní a surový? To si taky nemyslím. Jeden faul byl taktický – Zápotočný přerušil rychlý protiútok soupeře, jinak plynuly ze snahy agresivně získat míč. A většinou se hráči omlouvali soupeři, jsem přesvědčený, že to od začátku nebylo nijak vyhrocené. Prostě jsem ten zápas neviděl tak, jak ho popisoval Pergl. Souhlasil bych s ním jen v tom, že v koncovce Sparta silná nebyla. Ale o napadání se snažila a byla lepší.“