Marek Jankulovski, obránce AC Milán, měl po vyhraném finále Ligy v očích usazené štěstí. "Je to opravdu nádherné a jsem strašně šťastný.
Až hodinu a čtvrt po aténské půlnoci vykoukl MAREK JANKULOVSKI ze hřmící kabiny AC Milán. V očích měl usazené štěstí a za sebou chlapíka z klubu, který za jeho zády neustále ukazoval, že další otázka už není možná. Uspěl však až po šesti minutách.
Marku, lze vůbec nyní vylíčit vaše pocity? "Asi ne. Je to opravdu nádherné a jsem strašně šťastný. Tohle se nestává každý den. Pocity jsou nepopsatelné. Jsem rád, že jsem tu dnes mohl být. Je to můj největší úspěch. Byla to zkrátka šťastná noc." Po Barošovi a Šmicerovi jste teprve třetím Čechem, který takovou noc zažil. Je i tohle pro vás důležité? "Tak samozřejmě. Ale beru to hlavně jako můj osobní úspěch a taky triumf AC Milán. A to, že jsem teprve třetím Čechem, kterému se Ligu mistrů podařilo vyhrát? Je to taky důležité. Ale hlavní je to, že jsem to dokázal. Nebylo to jednoduché. O to víc jsem rád." Nepřišla už vám z Česka nějaká gratulace? A neozvali se už i vaši předchůdci, tedy tandem Baroš-Šmicer? "Gratulací přišlo pochopitelně hodně. Ale zatím jsem je moc nečetl, protože se slavilo. Přečtu si to až pak v klidu." Co se dělo v kabině? My jsme jen slyšeli, jak se otřásá. "Bylo tam šampaňské, zpívalo se. Myslím, že to je třeba. Vyhrát Champions League, to se nestává každý den! Navíc tento rok to bylo moc těžké. Takže jsme za to moc rádi." Považujete tuto sezonu vzhledem k postihu, který Milán obdržel za úplatkářskou aféru, za nejtěžší? "Ano. Sezona byla zvláštní, bylo tam hodně negativních věcí... Ale nakonec jsme to zvládli a ukázali jsme sílu mančaftu." Zpočátku vám ale Liverpool dělal problémy. "Liverpool má dobrý tým a první půli byl lepší. Pak nám ale pomohl, dá se říct náhodný gól z trestňáku. Potom už jsme věřili, že to dotáhneme do vítězného konce." Co vám řekl kouč Ancelotti o přestávce? "Že máme být v klidu. Věděli jsme, že máme jednogólový náskok a že Liverpool to může otevřít. To se také nakonec stalo a my jsme vstřelili druhý gól." Když soupeř těsně před vypršením normální hrací doby snížil, neprojela vám hlavou myšlenka na ztracené finále z Istanbulu? Vím, že jste se tehdy na utkání díval ještě coby divák v televizi, ovšem v Miláně je však ona vzpomínka určitě stále živá. "Živé to určitě je. Ten gól byl nepříjemný, protože do konce ještě nějaká ta minutka zbývala. Ale tentokrát jsme to zvládli." Před převzetím medaile jste se vřele objal s klubovým majitelem Silviem Berlusconim. Máte k sobě blíž? "Ne, ne, ne. Tam to bylo emotivní. Kdo tam byl, ten slavil. A byl tam i prezident. Že jsem tam zrovna s prezidentem byl já? Nic zvláštního. Prostě jsem tam zrovna stál. Slavili jsme všichni. Na tohle se nezapomíná. Je to můj největší sportovní úspěch." Zakřičel jste si během oslavy i něco česky? Šmicer s Barošem řvali do kamery: Češi, máme to! "Jim se to křičelo, oni byli dva (směje se). Já jsem spíš křičel italsky. Ale česky si ještě zakřičím dost doma." Považujete tento úspěch za dovršení pohádkového příběhu? Váš první fotbalový rok v AC nebyl hvězdný a teď je vše úplně naopak. "Určitě! První rok nebyl jednoduchý. Naopak byl těžký, kvůli zranění, kvůli všemu. Ale tento rok jsem dokázal nejen sám sobě, ale i některým lidem, že na to mám. Někteří lidi mi ani nevěřili, že můžu hrát v AC Milán. Myslím, že touhle sezonou jsem jim to dokázal a jsem za to rád. Na druhou stranu: já nemusím nikomu nic dokazovat! Tento rok byl super a teď jsme ho završili." Nemrzely vás pochyby typu, jestli jste ten pravý pro italský velkoklub? "Ne, věřil jsem pořád. Pochyby šly od jiných lidí. To už je druhá věc. Ale patří to k tomu." Vaše manželka v časopisu Hattrick prohlásila, že jste měl loni v létě nabídky odjinud. Nyní jste asi šťastný, že se to nezvrtlo tímhle směrem. "Nezapírám, že nějaké nabídky byly. Ale nakonec jsem zůstal, protože to chtělo vedení, trenér i já. A dneska se mi to všechno vyplatilo. Ten rok byl fantastickej!" Co bylo klíčové při letním rozhodování? "To, že jsem chtěl dokázat, že na to mám. A také rozhodla důvěra trenéra, který chtěl, abych zůstal. Teď se potvrdilo, že to byl správný krok." Pro Ancelottiho jste levý bek číslo jedna. Ostatně i trenér Brückner kdysi řekl, že můžete být top levým obráncem a ne průměrným záložníkem. Souhlasíte s nimi? "Myslím si, že jo. Obránce už hraju dlouho v nároďáku a tento rok se potvrdila slova trenéra Brücknera i v Miláně." Zatrnulo vám osobně někdy během finále? "Byla tam jedna akce, kdy mi uskočil balon. Gerrard to pak dával Pennantovi, ten vystřelil a Dida to zlikvidoval. To byl důležitý moment, protože na ukazateli skóre svítilo 0:0. Potom už to bylo lepší." Proti Pennantovi se zřejmě nehrálo jednoduše. Je značně rychlý... "Určitě. My navíc hrajeme hodně dopředu, takže tam byl prostor. Bránil se těžce." Veterán Paolo Maldini se před výkopem a poté i po utkání díval na tribunu a zřejmě zdravil rodinu. Věděl jste i vy, kde máte nejbližší? "Jo." Kde seděli? "Rodina tady byla roztroušená po celém stadionu. Jsem rád, že tady byla. Zasloužila si to vidět na vlastní oči. Myslím, že jsem jí dal ten největší dárek, jaký jsem jí mohl dát." Vy jste pro ni poslal soukromé letadlo, že? "Ano. Bylo s tím hodně problémů. Ale povedlo se to... (chlapík za ním ho bere za ramena a směruje ho k autobusu)." Jak se odměníte? "Teď se bude slavit. A co bude dál? To se uvidí. Na shledanou."
Témata:
