postřehy miroslava pospíšila Zdravím vás, milí čtenáři deníku Sport. Redakce mě požádala, zda bych nechtěl občas přispět na její komentářové stránky nějakým tím sportovním postřehem. Tak to zkusíme. A byť mé jméno je spojené především s basketbalem, začnu dnes logicky fotbalem. Jako sportovní fanoušek totiž budu dnes odpoledne hodně zvědavý, jak si fotbalová reprezentace poradí ve Walesu. Po týdnech spekulací, jak formu hráčů ovlivní skandál s večírkem na posledním srazu, mohou konečně ukázat, co v nich je, ti nejpovolanější - sami fotbalisté. A jako trenér budu sledovat ještě jinou věc: jak si Karel Brückner udrží disciplínu v mančaftu. Po tom, co se rozneslo, že šel konzultovat s hráči, zda má u týmu zůstat, mám o pořádek uvnitř mužstva dost obavy. Od trenéra to totiž zní jako projev slabosti. Jako kdyby si nebyl jistý, bál se o místo. A teď hrozí, že si s ním hráči budou dělat co se jim zlíbí. Osobně mi takové jednání přijde jako chyba. Povede to k benevolenci a od ní už je jenom krůček k anarchii. Víte - povolit opasek umí každý vůl. Ale kvalitní trenér se pozná podle toho, že když je to třeba, umí opasek naopak utáhnout. A mužstvo mu šlape jako hodinky. Vždyť co se teď může stát? Hráčům se třeba nebude zamlouvat taktika. Tak se jí prostě nepodřídí a ještě se po prohře vymluví, že jim trenér blbě radil. Přitom něco takového by nemělo být myslitelné. Trenér národního týmu je odpovědná osoba a má k ruce realizační tým na to, aby se držela disciplína. Bez ní to žádné mužstvo na světě ještě nikam nedotáhlo. A trenér sám musí být osobnost, protože reprezentanti se ve svých klubech setkávají s těmi nejlepšími odborníky. A pak totéž očekávají i v reprezentaci. A ještě jedna věc. Podle mě by měli být fotbalisté i za svoje reprezentační zápasy placeni tak jako v klubech. Když přijedou domů a hrají za zlomek toho, co si vydělají venku, těžko se po nich může vyžadovat maximální kázeň. Takže říkám - dejte jim odpovídající platy a dupejte po nich, aby sekali latinu tak jako v Chelsea nebo v AC Milán. A pokud nebudou, rozlučte se s nimi. Pak si každý hráč podle svojí inteligence rozmyslí, zda chce na pokoji prostitutku, nebo se raději vyspí. A když jsme už u toho - děvky na soustředění mají co pohledávat až po skončení zápasu. Pak, pokud hráč předvede výkon, ať si má slečnu na pokoji klidně týden. Ale do doby, dokud má podávat výkon, to neexistuje. Je možné, že teď už se dámská společnost k fotbalistům nedostane, když jsou tak pečlivě hlídaní. Bydleli na hotelu, který měl u dveří vojáka se zbraní. Klidně bych souhlasil, aby se na takové soustředění nedostávali ani novináři. Vždyť těch pár dní to musí vydržet, dát fotbalistům klid na přípravu. Ať si udělají rozhovory, tři dny nechají trenéra pracovat a po zápase zase všichni nastoupí před mikrofony. *** Z trochu jiného sportovního soudku je výkon pražského primátora Pavla Béma, který vylezl na Mount Everest. Sám čin je hodný uznání a velké poklony. Kdyby ale horolezec neměl sedět v úřadu a řídit naše největší město. Jenomže on nejenom že lezl po horách, musel na to i s předstihem trénovat, prostě obcházet práci pro nás a věnovat se sobě. Kromě Ruska je to možné asi jenom u nás. Nebo snad v New Yorku nebo v Londýně by tohle politik mohl udělat? Jenom se mi potvrzuje, že kdo se neumí živit prací, jde do politiky. Dokazuje si, že si může dělat co chce, a taky to dělá. Nevidí si na špičku nosu. Já bych takového politika na úřadu nechtěl. O autorovi| MIROSLAV POSPÍŠIL, Autor je basketbalovým trenérem A Plus Brno
Témata:
