+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
2. června 2007 • 00:00

Brrr! Do Walesu ne

Autor:



Kvalifikace ME 2008 ve skupině D pokračuje dnes dvěma zápasy PRAHA - Do Walesu jedeme vyhrát, vykřikovali čeští hráči před odletem do Cardiffu. Totéž však od roku 1971 hlásilo už pět reprezentačních part. A ani jedné se to nepovedlo. V této části britského království se zkrátka české trikolóře nedaří, nevyhrála tam už 36 let! A klopýtala i jinde na "ostrovech". Na poslední a dosud jediné vítězství (3:1) z roku 1971 už pomalu sedá prach a velšského draka se v jeho království stále nedaří pokořit. Proč? Platí stále, že českým, či dříve československým týmům ostrovní fotbal nesedí? Bývalý reprezentant Pavel Hapal si to myslí. "Nevyhovuje nám anglický styl hry. Je agresivní a bojovný, někdy se s tím hůře vyrovnáváme," míní. On sám byl členem jedné z neúspěšných výprav do Walesu. V roce 1993 tam národní tým jen remizoval 2:2, proti Hapalovi tehdy nastoupil i Ryan Giggs, který se dnes s reprezentačním dresem loučí. Pokud však Velšané vyrazí sbírat body za lamanšský průliv, situace se mění. Ze sedmi vzájemných utkání dokázali na půdě Česka, resp. Československa jen jednou bodovat - v roce 1993 v Ostravě remizovali. Ve zbylých šesti duelech nebodovali vůbec. "Hrají jinak doma a jinak venku, když vyjedou ven z Ostrovů, jsou poloviční. V domácím prostředí je ženou fanoušci, kteří jejich agresivitu a důraz ještě umocní," předkládá Hapal starou pravdu. K jeho myšlence se přidává i další internacionál Luděk Mikloško, který si ve Walesu za národní celek zachytal v roce 1987 v kvalifikaci na ME (1:1). "Diváci na Ostrovech jsou dalším hráčem. Fotbalisti pak na hřišti jezdí devadesát minut. Po technické a taktické stránce nejsou tak vyspělí, jenže bojovností a zarputilostí dokáží výsledek otočit na svou stranu," říká někdejší reprezentační gólman, nyní asistent brankářů londýnského West Hamu. Mikloško nabízí i způsob, který by v britském království mohl vést k úspěchu. "Češi nesmějí zpanikařit. Nesmějí se nechat zaskočit běháním a napadáním. A musí se snažit podržet míč. To ostrovní týmy rozhodí a neví co dál," říká. Ve Walesu neuspěla ani generace okolo Antonína Panenky. V jeho případě jsou vzpomínky na ostrovního soka ještě bolestivější, než u jeho reprezentačních následovníků. Panenka ve Walesu prohrál hned ve dvou kvalifikacích na MS - v roce 1977 vysoko 0:3, o tři roky později těsně 0:1. "Na Ostrovy se zkrátka pro body nejezdilo. Vyrukovali na nás s tou svou buldočí zarputilostí a nám se pak moc dobře nehrálo," vybavuje si Panenka. Technickým hráčům důraz a agresivita nesedí. Panenka se o tom přesvědčil na vlastní kůži. "Člověka jejich hra zastraší, utlumí a sebevědomí šlo dolů. V roce 1977 jsme tam jeli v roli favoritů a dostali jsme trojku. Musím říct, že jsem se na Ostrovy nikdy netěšil. Nesedělo mi to," vybavuje si a v nadsázce dodává: "Velšan se na nás v zápase usmál, chyběly mu všechny zuby a my jsme z toho pak byli úplně posr..." Budou se "zubatí" Velšané usmívat na Čechy i dnes? Tabulka wales v. česko či československo 27. 3. 2002 0:0 přátelské 8. 9. 1993 2:2 kvalifikace MS 1994 29. 4. 1987 1:1 kvalifikace ME 1988 19.11. 1980 1:0 kvalifikace MS 1982 30. 3. 1977 3:0 kvalifikace MS 1978 21. 4. 1971 1:3 kvalifikace ME 1972 1. 5. 1957 1:0 kvalifikace MS 1958 Pozn.: Výsledky jsou uvedeny z pohledu Walesu jako domácího týmu reprezentační bilance na ostrovech (z českého pohledu) S WALESEM 1 3 3 skóre 6:9 S ANGLIÍ 0 1 5 skóre 6:15 SE SKOTSKEM 1 0 4 skóre 6:14 S IRSKEM 4 1 4 skóre 15:14 SE SEVERNÍM IRSKEM 0 0 1 skóre 0:1

Témata: 







Klasická verze
Mobilní verze