Jako jeden z mála Čechů v historii dal fotbalistům Brazílie gól na jejich půdě, válel za Brno i vršovické klokany. Petr Janečka si ale v posledních letech vyzkoušel, jaké je to sedět za mřížemi, bydlet ve favoritu, nebo být bezdomovcem. Uvažoval o sebevraždě, ale teď je z nejhoršího venku. Rád by se stal trenérem mládeže, jenže škraloup z minulosti ho vždy dožene a zabrzdí.
V těžké chvíli se snaží si přivydělat fotbalem, hraje za staré gardy. Chuť by měl i do trénování mládeže.
„Zkoušel jsem to, ale nejde to. Vždycky se ozve se nějaký otec, že jsem kriminálník, bezdomovec, že jeho syna trénovat nebudu. Dává do klubu 100 tisíc ročně. Co udělají? Vezmou si peníze…,“ vykládá šestapadesátiletý Janečka.
Přitom by mohl získat i profilicenci, má totiž maturitu, což je podmínka. „Tedy podmínka. Jsou i výjimky, jako Pepa Chovanec. Nemá maturitu a dělá trenéra,“ usmívá se Janečka, který ve Zlíně vychoval jedenáct ligových fotbalistů včetně reprezentanta Zdeňka Grygery.
Zabezpečit do konce života se nestačil ani při zahraničním angažmá, kdy si zahrál v belgickém druholigovém Racingu Brusel. Tam byl prodán za tehdejších 200 000 marek, z nich neviděl nic. „Když jsem přišel za šéfem Pragosportu Vackem, tak mi řekl - ty vole, buď rád, že jsme tě vůbec pustili ven,“ vzpomíná.
Nejvíc jej trápí, že se s ním přestala bavit rodina. „Byl jsem bezdomovec, bydlel jsem v autě, styděli se za mě. Když mě viděli, jak postávám před Kauflandem, raději šli druhým vchodem, nebo čekali, až odejdu,“ říká smutně.
Neví ani, kolik má vnoučat. „Když se dcery ptám, co říká dětem, když se ptají na druhého dědu… Druhý děda umřel. Ani děti od syna mě neznají,“ krčí rameny. Moc rád by to změnil, to je jeho sen. „Přál bych si, abych viděl děti a vnoučata.“
Celý rozhovor s Petrem Janečkou čtěte v Nedělním Sportu.
