Kde a kdy začínal s fotbalem Aidin Mahmutovič, čerstvá posila Plzně? Na který gól za Teplice nejvíc vzpomíná? „Už když jsem poprvé přišel na trénink, říkal jsem, že chci hrát útočníka a střílet góly. Tak mě tam dali a já jsem se chytil. Gólů jsem dal hodně a vydrželo mi to dodnes,“ říká vyučený kadeřník, který v Synot lize nastřílel 58 gólů.
„Kvůli válce jsem začínal s fotbalem poměrně pozdě. Bylo mi nějakých deset nebo jedenáct let. Táta hrával fotbal taky, proto jsme se jednou šli s mámou zeptat do místního klubu u nás v Doboji, jestli tam taky můžu trénovat. Dopadlo to dobře, tak jsem tam zůstal.
Už když jsem poprvé přišel na trénink, říkal jsem, že chci hrát útočníka a střílet góly. Tak mě tam dali a já se chytil. Gólů jsem dal hodně a pocity a jsou skvělé, vydrželo mi to dodnes.
Příliš klubů jsem nevystřídal, bosenskou Premier ligu jsem začal hrát za A-tým Tošku Tešanj v sedmnácti letech. A hned v prvním zápase proti Tomislavgradu jsem se trefil. Spoluhráč mi přihrál balón zpět na vápno a já jsem ho jenom uklidil k tyči.
První gól v české lize jsem, myslím, dal v zápase s Mladou Boleslaví. V poločase to bylo 0:3, já jsem přišel z lavičky a hlavou snižoval na 2:3. Žádnou zvláštní oslavu jsem neměl, bohužel si nepamatuju, kdo mi na tu branku přihrál.
Lidé si možná vybavují, jak jsme v Edenu porazili Slavii 7:0. Ten zápas nám mimořádně vyšel, šel jsem na trávník ve druhém poločase s tím, že chci vstřelit branku. To, že se mi podařilo nasázet rovnou hattrick, bylo samozřejmě skvělé. Vždycky chcete dát gól navíc. A kdybych měl čtvrtou šanci, určitě bych ho dal.
Oblíbeného soupeře nemám, těším se na každý zápas, je mi jedno, s kým hrajeme. Vždycky chci pomoct mančaftu svými góly. V bosenské reprezentaci jsem hrál se spoustou skvělých hráčů, jako jsou Edin Džeko nebo Vedad Ibiševič. Vážím si toho, že jsem s nimi mohl nastoupit.
Pokud mám vypíchnout můj nejdůležitější zásah, tak určitě zmíním gól proti Ostravě, který znamenal výhru 3:2. Díky němu jsme se zachránili v lize. Štěpán Vachoušek si vyměnil míč s Admirem Lejavakovičem, ten mi to skvěle nahrál před bránu a já jsem to jen uklidil. Nebylo to těžké.
Nejkrásnějších gólů bylo víc. Vzpomínám si, že jsem tady v Teplicích dal jednou pěkný Jablonci, ale nakonec to byla, myslím, vlastní branka gólmana.
Synovi je teprve rok a půl, ale nedávno už začal kopat. Má doma asi deset balónů a kope pořád. Uvidíme, jak to bude dál. Neznamená to, že bude hrát fotbal. To bude na něm.“