NEDĚLNÍ KŘÍŽOVKY | Příští rok to bude deset let, co se herec Jakub Štáfek poprvé objevil jako Matěj Jordán v populárním televizním seriálu Ulice. „Tahle role je už opravdu dlouho součástí mého života,“ uvědomuje si. Z dospívajícího kluka se mezitím stal mladý muž, který má velké plány. Nejen jako herec, první úspěchy začíná sbírat i jako režisér reklamních spotů.
Současně je Štáfek velký fotbalový fanoušek. Než se vrhl na hereckou kariéru, zkoušel se dokonce prosadit jako hráč v týmu pražské Sparty. Tento sen se mu sice nesplnil, vynahradil si to jako seriálová hvězda.
Televizní diváci vás znají hlavně jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice. Jsou chvíle, kdy vám to vadí, že si vás spojují jen s touto rolí?
„Určitě ne, ale je pravda, že do budoucna to tak může být, protože se chci posouvat někam dál. Jako herec chci točit i jiné věci. Rozhodně nechci být zaškatulkovaný jen jako klaďas. Nedávno jsem v Kriminálce Anděl hrál vraha, takže jsem z toho trochu vystoupil.“
Jak plánujete svoji budoucnost v seriálu Ulice?
„Licence je tuším do roku 2017, aspoň se s tím takhle počítá. Na Ulici kouká přes milion lidí denně, to je fakt velká sledovanost na to, jak dlouho tento seriál funguje. Lidi, kteří to sledují, svým způsobem prožívají imaginární život přesně s těmi našimi postavami. Proto jsou natěšení, co se bude dít dál. Určitě bych chtěl pokračovat. V Ulici teď nejsem zase tolik, protože jsou upřednostněné jiné dějové linky, což mi vyhovuje. Mám dost času na moje vedlejší aktivity, které mě hodně baví.“
Nedávno jste se hodně zviditelnil jako režisér reklamního spotu na jednu pražskou restauraci se sloganem „U nás je každá kráva šťastná“.
„Snažím se prosadit, ale vytížený třeba jako Jakub Kohák zatím určitě nejsem, dělal jsem tak sedm spotů. Ta poslední reklama má rozhodně největší ohlas. Udělali jsme i hezčí věci, ale nedostali se tolik mezi lidi.“
Na YouTube má to video už přes 400 000 zhlédnutí, to je velmi slušné číslo. Ohlas to má i za hranicemi, protože hlavní hrdinka je Slovenka, které zacpe ústa až steak na talíři. Udělal jste z ní příklad šťastné „krávy“…
„S takovým ohlasem jsem nepočítal, ale vyvolat reakce lidí, to byl samozřejmě záměr. Trh je malý a konkurence velká, takže musíme bavit a šokovat. Musí to být kontroverzní, abychom se ukázali. Ale určitě jsme nechtěli Slováky zesměšňovat, jen jsme vycházeli z reálných zkušeností. Všichni přece známe temperamentní Slovenky – všude byly, všechno znají, od všeho mají klíče. (směje se) Ale hlavní důvod je, že slovenština působila v tomto případě jako daleko zajímavější jazyk. Rozhodně jsem netušil, že mi bude chodit tolik negativních ohlasů. Ale vztahovačných lidí je zřejmě dost, protože to přece urazí jen člověka, který se v tom vidí.“
U kontroverzních spotů je ale nejtěžší přesvědčit danou firmu nebo společnost, aby do toho šla, ne? Už vás někdo z tohoto důvodu odmítl?
„Jasně. Měli jsme krásný koncept na Václava Klause, když tehdy ukradl to pero. Našli jsme jeho naprosto identického dvojníka. Byli jsme tři dny od podepsání super kontraktu s jedním klientem, ale přesně z tohoto důvodu to padlo. Současný prezident Miloš Zeman je také hodně vděčné téma, měl by se o něm natočit film, ale já ho dělat nebudu. Na to nemám žaludek.“
Čemu dáte v budoucnu přednost? Herecké kariéře, nebo režisérské?
„Baví mě oboje a myslím, že se to dá skloubit. Na trhu takhle funguje spousta lidí, kteří to střídají. Určitě chci jednou natočit vlastní film, ale ještě počkám na nějaký zajímavý nápad, rozhodně s tím nebudu pospíchat. Nejdřív musím nabrat zkušenosti.“
A už na něčem pracujete?
„Příští rok budu hodně dělat na projektu osmidílného seriálu s postapokalyptickou tématikou. Přichází pro mě trochu okurková sezona, takže se do toho pustím naplno. Budeme to navíc připravovat i jako komiks, což je pro mě takový film na papíře.“
Kdo zapříčiní konec světa? Přírodní katastrofa, nebo…
„Všechno zaviní lidský faktor, žádné meteority nebo tsunami. Navíc nejde o globální problémy, jen lokální.“
Takže do české historie mířit nebudete?
„Filmů z dob komunismu už bylo hodně, tvůrci by se měli zaměřit na něco jiného. Proč tady není žádná odlehčená gangsterka? Nebo témat kolem organizovaného zločinu, ruské mafie, Albánců, z toho by se dalo natočit klidně dvacet filmů.“
Věříte, že na váš seriál nebo film seženete peníze?
„Takových nás je tu samozřejmě víc, kteří chceme přijít s něčím novým. Jenže proces vzniku filmů je tady dost složitý. Všechny peníze shrábne Filip Renč a to pak je hrozný problém něco točit. Je to i o producentech, jestli vám věří. Je k tomu potřeba i štěstí. Být ve správný čas na správném místě. A chodit tomu naproti.
Teď mluvíte jako profesionální sportovec.
„Že jo? (směje se)“
A vyměnil byste kariéru herce a režiséra za život fotbalové hvězdy?
„To nevím. Těžko říct, jak bych byl úspěšný. Když jsem hrál fotbal, tak jsem měl problém s autoritami. To se s tímto fotbalovým životem moc neslučuje. Ve Spartě by si mě určitě nenechali.“
Vy jste velký fanoušek Sparty, co říkáte na její poslední výsledky?
„U nás v rodině se to fanouškovství dědí z generace na generaci. Je mi jasné, že vás zajímá můj názor a já jsem si řekl, že se o tom nebudu chtít vůbec bavit. Ale vlastně proč ne, jsem z toho zklamaný.“
Podzim bez Ligy mistrů vám pokazil i radost z mistrovského titulu?
„Já ty kluky ze Sparty mám fakt rád, ale oni prostě neumí zvládat klíčové zápasy. Potenciál má tento tým velký, ale důležitá utkání nezvládne. Je to hrozná škoda. Popravdě mě to už nebaví, protože je to několikátý rok za sebou. Z kluků je cítit, že mají při těch rozhodujících odvetách bobky v kalhotech už při nástupu do letadla.“
Ve Spartě se řešila i změna na postu trenéra, měl by místo Vítězslava Lavičky přijít někdo jiný?
„Já nevím, to nepomůže. Lavička je velmi sympatický a zkušený trenér. Nicméně sám by měl být víc upřímný a sebekritický. On je velký diplomat, ale tyhle diplomatické řeči občas lidem vadí. Oni by chtěli na rovinu slyšet, že to Sparta nezvládla, nedalo se na to koukat, že to trenér bere na sebe. O to víc by mu pak všichni věřili a neřešilo by se, jestli má odejít.“
Když jsme u fotbalu, tak vedle herectví a práce režiséra si najdete čas i na charitativní zápasy týmu osobností Real Top Praha. Jste tam určitě nejmladší, že?
„Jasně. Jsem nejmladší a nejšikovnější. Jsem tam takový zajíc, po kterém se všichni vozí. Hraji tam už tři roky, dostal jsem se do týmu přes Jirku Mádla. Hned první turnaj jsme vyhráli, tak jsem měl místo zajištěné. Hned jsem si vydupal číslo 10, což znamenalo, že Jakub Kohák musel ustoupit. Asi se naštval, protože teď už za Real moc nehraje.“
Sbíráte v této partě v čele s Ivanem Trojanem či Davidem Suchařípou i nějaké herecké zkušenosti?
„Většinou raději držím pusu, protože si ze mě pořád dělají srandu. Na druhou stranu jsem takový oprsklý skřet, takže si to občas líbit nenechám. Jde hlavně o charitu, pomáháme nemocným dětem, to mě dojímá. Třeba Memoriály Lukáše Přibyla jsou hodně emotivní.“
JAKUB ŠTÁFEK
Narozen: 22.5. 1990 (24 let)
Profese: herec, režisér
Přítelkyně: herečka Monika Timková
* Už deset let hraje v seriálu Ulice v roli Matěje Jordána. Současně působí jako začínající režisér (agentura Funny Bunny Films). Získal cenu za veřejně prospěšnou reklamu pro sluchově postižené v rámci akce Týden komunikace, naposledy se zviditelnil reklamním spotem na jednu pražskou restauraci (se sloganem „U nás je každá kráva šťastná“).
* Fanoušek Sparty Praha. V tomto klubu sám začínal s fotbalem. Společně s dalšími herci a známými osobnostmi (Ivan Trojan, Davida Suchařípa či Ladislav Hampl) nastupuje za tým Real Top Praha.
