SERIÁL SPORTU | Předsedá českému fotbalu, šéfuje galaktickému Jablonci, patří do komisí UEFA i FIFA. K tomu si drží vysoké postavení v České unii sportu. Řadí se mezi nejvlivnější postavy českého sportu vůbec. Navzdory tomu Miroslav Pelta opakovaně čelí námitkám, že zdejší fotbal fakticky ovládá jeho podřízený Roman Berbr. „Ne,“ říká rázně padesátiletý funkcionář v rozhovoru pro deník Sport, kterým začíná seriál o nejvlivnějších osobnostech českého sportu.
Cítíte se nejmocnějším mužem českého fotbalu?
„Když jsem předsedou asociace, tak by bylo špatné, kdybych neměl největší vliv. Já to ale neprožívám. Samozřejmě mám pravomoci ve svých rukou, ale přestože v zásadních věcech rozhoduje kolektivní orgán, tedy výkonný výbor, tak bývá zvykem, že předseda má poslední slovo ve strategických klíčových věcech. Já si neumím představit, že když jsem v nějaké funkci ve vedení společnosti, že nemám ten největší vliv. To bych nebyl já, abych někde byl a dělal jenom jako.“
Velký vliv ve fotbale má ale taky Roman Berbr. Dokonce se říká, že v lecčems vyšší než vy.
„To je uměle živené, protože se to lidem líbí. Někteří mě tak chtějí oslabit. Že je tady Berbr, který to řídí. Ale na to já říkám, že nevím, co to znamená. Můžou být dvě vysvětlení. Zaprvé, pan Berbr je jediný další člověk z výkonného výboru, kdo dochází pravidelně na asociaci. Má ten fotbal rád, je tady a ta jeho účast je vidět. Budí to pak dojem, že to tu řídí.“
Zadruhé?
„Dělá věci, které po něm chci já. Těch povinností tu máme opravdu hodně, tak si je musíme mezi sebe dělit. Třeba personální politiku svazu. A ti lidé, kteří to tak chtějí vidět, říkají: Ten Berbr, ten už to řídí, ty jo. Jenže přitom já v pondělí na poradě řeknu: Berbr, Řepka (generální sekretář FAČR), vy to máte na starosti, tečka. Takhle funguju.“
Minule jste říkal, že když se Roman Berbr zamyslí, tak to stojí za to.
„Jednou za čas má nějaké mediální vystoupení, třeba se nechá přemluvit na základě toho, že například neměl dobrý pocit z nějakého článku ve vašem deníku. Tak tady využije služeb našeho místního plátku (časopis Gól), zamyslí se a udělá rozhovor, který stojí za to. Ale já myslím, že on to má trochu jako zábavu, že má rád ty reakce, co to vyvolá. Stejný byl Vlasta Košťál, který vystoupil v televizi a řekl něco kontroverzního a dopředu věděl, že to bude mít takovou reakci. Tohle je přesně ten případ. Je nadšený, jakou to má tu odezvu.“
Ta odezva bývá velmi negativní. Vám to nevadí?
„Já mu říkám: Ty jsi úplný blázen. Já se samozřejmě nemůžu ztotožnit s tím, že Dáša (Damková) zařídila, že sudí proti nám v Turecku nefoukl penaltu. On to asi tak přímo neřekl, ale vyznělo to tak. To má i nějaké konsekvence, kdyby to někdo převzal v zahraničí, tak by z toho vznikl minimálně špatný pocit. Mám za to, že on si potřebuje jednou začas udělat nějaký píárko. On nemá rád klídek. On má rád, když je to kontra. To je jeho život.“
Kromě srovnání s panem Košťálem se nabízí i srovnání s panem prezidentem Zemanem.
„Přesně tak. Proto kdybyste se ho zeptali, jestli má rád prezidenta, tak řekne, že ho má rád strašně. A Vlastu Košťála, toho měl vždycky jako svého kamaráda. Tihle lidé mají v sobě něco takového, že nemají rádi, když to jede, mají rádi, když tam jsou zádrhele a nějaké komplikace.“
A fotbalu to neškodí?
„Škodí neškodí… Je to zbytečné, ty jeho úlety, ale každý máme něco. Já mám Jablonec, kdy mi vyčítáte střet zájmů…“
…na to ještě dojde…
„…na to dojde, a on má to, že se někdy neudrží a řekne něco, co překoná očekávání.“
Ale aby tato debata neskončila u toho, že pan Berbr jenom ošklivě mluví, ale jinak je to v pohodě. Není tam nic, co on skutečně dělá, a je to v rozporu s morálkou nebo normami?
„Jeho fenomén je to, že český fotbal se točí okolo rozhodčích. On historicky působil na úrovni Česka od třetí ligy dolů. To dneska opustil úplně. To vidím, protože předsedou komise rozhodčích je Martin Schröter, člověk z Jablonce. V minulosti bývaly nějaké stížnosti, ale teď za celý rok nemám indicie. Zrovna vy to sledujete, ale ani od vás už nejsou odezvy. Samozřejmě, je to partner Dáši Damkové a my jsme nemocný národ. Vidíme jenom, že je všechno na klíč dělané, připravené, neřešíme, jestli vystřelíme na bránu, ale jestli to bylo pro Plzeň, Spartu, Jablonec nebo Příbram. A v tom hle lidi a média hledají tu jeho roli. Když pak vidím mistrovství světa ve fotbale a výkony rozhodčích, tak si říkám, že kdyby tohle bylo u nás, tak tady zasedá druhý den vláda.“
Takže sudí jsou z vašeho pohledu v pořádku?
„Během podzimu byla jediná věc, kdy jsem začal pochybovat, jestli je všechno fér. Když rozhodčí Michal Paták dal v Liberci dvě žluté karty hráčům Slovácka, kteří pak v dalším utkání proti Plzni nemohli nastoupit kvůli čtyřem žlutým. To si sice můžete myslet, ale je to jenom věc dohadů. A samozřejmě potom výkon sudího Jaroslava Bílka v utkání Mladá Boleslav–Plzeň. Minimálně asistent musel tu penaltu proti Plzni vidět. To se sešlo sobota neděle po sobě, bylo tam takové napětí a i já jsem si říkal, jestli…“
Vy jste zmínil dva kontroverzní momenty a zároveň jste řekl, že Češi jsou nemocní a vidí ve všem spiknutí. Oba momenty přitom nahrávají spekulacím, že se tu mohou dít věci ve prospěch Plzně. Není i proto nešťastné, že Dagmar Damková, která řídí sudí, je z Plzně a je partnerkou Romana Berbra? To spojení je dráždivé.
„Je dráždivé. Ale je to fakt a je potřeba pracovat s fakty. Pro mě je za sudí zodpovědná předsedkyně a její komise a ta musí konat. Roman je místopředseda svazu a já ho neberu jako člověka, který má na starosti rozhodčí. Takhle já se na to dívám.“
A vy jste s prací paní Damkové spokojen?
„Jsem. Když je nějaká kontroverzní věc, tak si ji zavolám, zeptám se, jak to viděla, cítila, chci slyšet odborný názor. Jedna věc je totiž emoce v tu chvíli, když jste třeba u televize. Někomu fandíte, ale potom je třeba vystřízlivět. Těch situací jsou stovky a ta rozhodnutí, to není žádná sranda. Třeba výklad pravidla o ruce, z toho mám občas zamotanou hlavu i já… Pak se v utkání Sparta–Liberec řeší, jestli ruka byla, nebo nebyla. Je, když ji rozhodčí pískne. Jestli je, tak je to pravda, k d y ž není, tak je to taky pravda. Je potřeba být trochu nad věcí. My jsme nemocní. Neřešíme, že Plzeň má Petrželu a Pilaře, ti jdou do vápna a jsou nebezpeční. Je potřeba být objektivní. Tam nejde jenom o to, kolik kopala Plzeň penalt, ale taky o to, kolik těch situací 50 na 50 tam bylo.“
Vy se netajíte tím, že máte blízko ke Spartě…
„…ano.“
…a říkáte, že jste spokojený s prací paní Damkové. Přitom Sparta je zároveň jejím největším kritikem. Když se potkáte s panem Křetínským, co vám na to říká?
„Já bych řekl, že Sparta není kritikem. Já jsem neslyšel od Sparty, že by si stěžovala na řízení nějakého utkání, že by cítila nějakou tendenci nebo že by jí někdo udělal nějaký úmysl.“
Minimálně v zákulisí je její nespokojenost slyšet. A když byl odvolán pan Macela a přišla místo něj paní Damková, sjednotilo to dokonce Spartu a Slavii ke společné tiskovce s pány Křetínským a Řebíčkem.
„Samozřejmě odvolání Luďka Macely proběhlo neočekávaně a silově. Vždycky je nějaká koalice a opozice, stejně jako v politice. Opozice se ptala, proč má končit pan Macela, když je důvěryhodný a prověřený, protistrana tvrdila, že Macela fandí Spartě. To se změnilo, ze sparťanského a jabloneckého Macely se stala Damková, plzeňská podporovatelka. Ono je to takhle na obě strany vždycky, někdo si přál Zemana a někdo Schwarzenberga. Je to politika. Každý pak sleduje své role, jak to funguje, vyhodnocuje si to. Když vyhraje Sparta ligu, tak cítím, že je spokojená s tím, jak je to řízené, když má ztrátu, tak samozřejmě hledá chyby nejenom na té sportovní stránce věci, ale i na diplomatickém poli. Rozhodčí chybují, ale jde o to, jestli to je šest čtyři, nebo osm dva.“
Není sporu, že funkce šéfa rozhodčích je významná a nikdo se nemůže zavděčit všem. Právě proto se ptáme, jestli dosazení paní Damkové do takové funkce není ve všech těchhle souvislostech nešťastné z principu. Nezačíná na nule, ale rovnou v minusu.
„Nešťastné z principu to možná je, ale na druhou stranu je potřeba vidět český fotbal i v mezinárodním postavení. Dáša je členkou komise sudích UEFA. Já jsem nejbližší kamarád pana Macely, ale tehdy a teď, to je rozdíl. Pustíte si Ligu mistrů a je tam Královec, tamhle zase Kovařík, Zelinka. Renomé je značné. Nemůžeme se utápět jenom na svém rybníku. Dneska jsou emoce v Česku následující: že Damková je předsedkyně rozhodčích a je z Plzně. Že já jsem předseda a mám Jablonec a že Babiš je ministr financí a je to největší podnikatel.“
Možná jsou v republice i větší emoce, ale lidem tohle vadí vcelku oprávněně.
„Já jsem v Jablonci od roku 1991, dvacet čtyři let se starám o financování toho klubu. Z malého klubu jsem udělal velký, postavili jsme stadion, tréninkové zázemí, veškerou infrastrukturu. Vždycky si říkám, že by přece lidi i média měli ocenit, že nějaký blázen tohoto typu ve městě s pětačtyřiceti tisíci obyvatel vytvoří stabilní klub s tímto rozpočtem. Nejsilnější by měly být Sparta, Slavia, Brno, Ostrava. A jak to je? Brno, to je s otazníkem, stále ano, ne. Ostrava nedávno stála před bankrotem, Slavia to nemá vyřešené z mého pohledu dodnes, klub a stadion nemají stejného vlastníka. Problémů jsou mraky. A buďme rádi, že existují regionální kluby, které to táhnou. Na to, jaké máme ekonomické potíže, není ta úroveň naší ligy špatná. Chtěl bych, abyste si to i vy vzali v roce 2015 za své a snažili se v tom být objektivní. Vy tam necháte promluvit toho mého kamaráda Láďu Vízka. Láďa řekne, že to je konec světa, když jako předseda svazu vlastním i klub. Ale já tam žádnou kontroverzi nevidím.“
Starat se o klub jistě zaslouží uznání. Ale vy jste trochu uhnul. Jablonec si přece můžete nechat. Ten základní střet je jinde – že vy, Jablonečák, který víte, že svůj klub neopustíte, jdete dělat předsedu asociace. To jste si mohl odpustit.
„Mým protikandidátem byl Tomáš Paclík z Plzně, tam by to bylo stejné. Ale na druhou stranu – umíte si představit, že si to hnutí postaví do čela člověka, který se nepohybuje v profesionálním fotbale? Není jednoduché najít někoho s odpovídající výkonností. Musí to být člověk, který má zažité nějaké kontakty, vazby, vztahy, má společenské a politické postavení. Myslím, že přeceňujeme to, že já jsem předseda a mám zároveň podíl v nějakém klubu. Hezky se to rozdmýchává a hezky se o tom mluví, ale je to takové prázdné. Já teď sice přemlouvám jisté investory, aby se stali v Jablonci akcionáři, ale můžeme mít akcionáře, jaké chceme, když Jablonci nepomůžu ty základní peníze sehnat já, tak je konec.“
Ale s pomocí funkce předsedy asociace máte větší šance dojednávat prostředky pro Jablonec. Střet je například i v tom.
„Když jsem nebyl předseda, uměl jsem pomoct Jablonci, když jsem byl ve Spartě, uměl jsem pomoct finančně Spartě. Byli jsme šestkrát v Champions League, třikrát jsme postoupili ze základní skupiny. Dělali jsme zisk, ne ztrátu. Myslím, že fakta hovoří jasně. Je třeba to pojmenovat, jak to je. Jablonec nemá finanční problémy, Sparta za mě neměla finanční problémy.“
Kam se teď posunul rozpočet Jablonce?
„Narostl tak, že je třetí největší v lize, tak si asi umíte představit, v jakých objemech se pohybujeme. Tam musí být nějaký motor, který na diplomatickém poli umí ty peníze vyjednávat, má vliv, má sílu. Já nejsem akcionář jako pan Křetínský, který má vlastní firmy a dá z některé padesát milionů, z jiné deset, z další patnáct. Já to musím vylobbovat. Vyjednat peníze, obejít ty firmy, nabídnout vlivovou protihodnotu. Ta situace je opravdu napjatá. Teď se nám zhorší situace, protože tu je boom ve smyslu města bez hazardu, takže města ztratí příjmy z těchhle prostředků, které se vracely do kultury a do sportu. Denně tedy přicházejí spíš špatné zprávy.“
Jaký má tedy Jablonec rozpočet?
„Včetně nákupu hráčů trochu překročil částku 150 milionů.“
Sparta je pořád jinde, ale srovnal jste tedy krok s Plzní.
„Ano, přilepili jsme se. Po minulé sezoně jsem se zamyslel a řekl, že to neumím dělat průměrně. Získal jsem trenéra Jardu Šilhavého, nakoupil jsem hráče a mým cílem je alespoň jednou postoupit do základní skupiny minimálně Evropské ligy. To by mě naplnilo. Jestli mám někde silnou stránku, tak to je přesvědčit lidi, získat je chemicky, motivačně. I ti, kteří třeba už nechtěli, si ten sponzoring Jablonce většinou nechávají.“
Proč?
„Protože já si s nimi promluvím, přenesu na ně svoje nadšení a přesvědčím je, aby si svůj odchod rozmysleli.“
Prozradíte své přesvědčovací know-how?
„Jdu na to lidsky. Vezmu je na nějaké mezinárodní fotbaly. Třeba na nějaký zápas do Anglie, do Německa na Bayern, na nároďák někoho pozvu. Potřebují tu emoci, aby byli na stadionu a lehlo to na ně. Život je o emocích a je potřeba je vytvořit.“
Jak daleko jste se jmény budoucích akcionářů Jablonce?
„Akcionáři existují a během jara to musíme dotáhnout papírově. Musí se to všechno připravit, ti lidé do toho nechtějí jít naslepo, chtějí rozumět, jaký to má majetek a tak dále.“
Potvrdíte, že jedním ze jmen je Petr Bouma?
„Nepotvrdím, protože jsem v situaci, kdy chci, aby to probíhalo všechno hladce. Ve chvíli, kdy na jaře na valné hromadě proběhne změna akcionářské struktury, zveřejníme to. Běží to příznivě.“
Také se mluví o panu Hadamczikovi.
„Znovu opakuju, že žádná jména v tuto chvíli nemůžu komentovat.“
Zpátky k panu Berbrovi. On a Dušan Svoboda, další místopředseda asociace, si nerozumí. V listopadu jste sliboval, že si je posadíte k jednomu stolu. Podařilo se?
„To jsem ještě neudělal. Ale sedíme spolu u jednoho stolu na výkonném výboru. Nedělejme z toho nevraživost, ta komunikace je normální. Rozdílné pohledy jsou na témata.“
Vy jste je chtěl dát dohromady, aby výstupy na veřejnosti nebyly vzájemně útočné.
„Jojo, to jsem s nimi řešil individuálně. To jsou takové laciné chyby. Obsahově to nic neznamená, ale budí to dojem, že je velký problém. Nemá to obsah. Já říkám, pojďme se podívat na současný stav českého fotbalu: nároďák sto procent bodů, to je velký úspěch. Máme organizačně zajištěné mistrovství Evropy do 21 let včetně sponzorů. Probíhá rekonstrukce stadionu na Strahově a máme na ni peníze. Máme podepsané významné smlouvy pro nároďák, televizi na českou ligu. Jediné, co teď řešíme, je nový název poháru. To se dotahuje a taky to vyřešíme. Staneme se vlastníkem celého komplexu na Strahově. Tím získáme ohromnou hodnotu, nejsme nikde v nájmu, máme v podstatě celý kopec. Jsme ve vlastním. Že někdo něco řekne? To jsou žabomyší války. Kde jsou trable? Nepochopení některých vlastníků klubů ve věci akademií. Ale taky chápu, že ne všem se to líbí, protože nechtějí, aby vznikaly akademie mimo klub. Chtěli by, aby peníze putovaly do toho klubu. Tady musíme říct, že to jsme mohli trochu víc vydiskutovat. My jsme možná rychle objeli kraje, které nám daly přísliby, a na té úrovni krajů to teď budí dojem, že nejsme jednotní. To je další věc, kterou vyřešíme, že to nakonec nebude problém. Protože já to vyřeším.“
Jak to vyřešíte?
„Po jablonecku. Kde s tím mají nějaký problém, tam akademie nebudou. Když se s tím neumějí popasovat, začneme tam, kde je vůle. Teď jsem je nechal, ať se pohádají, ale pak využiju autoritu z pozice předsedy a řeknu: Kluci, je to úplně jednoduchý. Kde je problém, v jakém kraji? Je problém v Příbrami, Jardo Starko? Nebude to, když s tím máš problém. V klidu, bez emocí.“
Hlavním kritikem byla Sparta. Nepodcenili jste komunikaci s ní?
„Se Spartou jsme možná podcenili, že to je velikánský klub a má hodně reprezentantů, i Slavia… Je potřeba možná nějaké věci dopracovat. Ale nevidím to tak, že je nějaká válka, to akorát budí takový dojem nestability. Ale je to moucha. To se vyřeší. Zatím jsme ve fázi, že něco tvoříme. Musíme něco udělat, musíme za každou cenu, to je nezbytně nutné.“
Akademie za vás tedy budou?
„Budou.“
Je to třeba jenom moucha, jak říkáte, ale zase došlo k takové podivné atmosféře…
„…jo, ale já vám řeknu jednu věc. Střet je potřeba, to je vždycky dobré. Pak všichni začnou přemýšlet, co by se dalo vymyslet, udělat. Vznikne pak lepší výsledek. Život je cesta kompromisů. Já nemůžu říct, že my na svazu máme pravdu a ti druzí říkají nesmysly. I Jarda Starka, byl jsem s ním kvůli tomu na obědě, má v něčem pravdu, má to logiku. Ale když mají problém, mají zavolat zodpovědné lidi na svazu, a ne že Jarda Starka udělá s vámi rozhovor a řekne, co jsme tu na Strahově za blázny.“
Vy jste se s ním o tom nebavili, tak to řekl nám.
„A vy jste rádi, že nějaká kontroverze je. Vy jste rádi, že nějaký táta Zacha se zbláznil v hokeji a natřel tu dvacítku. Bez toho vy neprodáte noviny.“
To vás musíme opravit. Nám nejvíc noviny prodávají dobré výsledky. Kauzy tolik ne.
„Ne, jo?“
Vy jste se pasoval do role sjednotitele. Nekazí vám image, že vám tyhle věci utíkají?
„Vy to vidíte tak, že mi něco utíká, ale dělám na tom. Setkal jsem se s Jardou Starkou, který je v tom nejvíce podrážděný. To, co vy vidíte jako mediální problém, já jako problém vůbec nevidím. Víte, co by bylo horší?“
Povídejte.
„Kdybychom se jmenovali první česká liga, měli dva body v kvalifikaci a tady seděli v nájmu a čekali, jestli nám zítra vypnou elektriku a topení. Nároďák nám jede, liga nám jede fajn, máme tam zápletku, na dvě místa jsou tři týmy, je vyrovnaná i směrem dozadu. Vidím váš iSport a jeho sledovanost, to frčí, to je super, jak se to povedlo. Peněz z loterií přes český olympijský výbor přišlo víc, než jsme čekali (89,3 mil). Sponzorské smlouvy máme podepsané, nikdo nám nehrozí, že by odešel. Emoce kolem nároďáku přináší další zdroje.“
Nezakrývá nároďák nějaké další problémy?
„Ne. Víte, co je krásný? Dřív bychom na Lotyšsko na Slavii rozdávali lístky do škol, teď to máme vyprodaný. Vstupné je nejlepší sponzor.“
